,,Najdu si tě!" [Joe x Cherry] (SK8)

27.

Ahoj!!

Po oné noci jsem si slíbil, že už mu znovu jen tak nenaletím. Už nebudu tak naivní, jak jsem býval. Svou bolest jsem utápěl v tělocvičně, vaření a skatboardingu. Také jsem začal trávit společnost převážně s ženami. Nechtěl jsem, aby mi zlomil srdce další muž. ne že by se mi nějak líbily, ale nebyla to tak hrozná změna. Většinou jsem s nimi jen flirtoval a nikdy to nenechal zajít dál něž k polibku. Ačkoliv bych chtěl začít od znova s někým jiným, pořád to bylo těžké. Bál jsem se, že bych mohl naletět znovu, ať už by se jednalo o ženu či může. Přesto jsem se snažil žít normálně.

Začal jsem se pomalu smiřovat s tím, co udělal Kaoru. Nejspíš se mnou nechtěl mít už nic společného, když opět nejezdil, což jsem ani neočekával po našem posledním shledání. Už jsem i přestal počítat kolik dnů s následně měsíců to bylo od doby, co jsem jej viděl naposledy. Občas jsem měl pocit, že jej vidím v S, ale nikdy jsem se neodvazil jej oslovit a věřil jsem tomu, že to byla jen má představa, protože mi chyběl i přes to, jak jsme se nepohodli. Chyběl mi jako kamarád, se kterým jsem trasu v S sjížděl neustále. Ale to se asi dá pochopit, ne?

----------------------------------------

Postupem času se ukázalo, že má hlava opět měla pravdu. Když jsem říkal, že to pro nás bude lepší, mýlil jsem se. A stejně tak jako před první návštěvou Kojira se mi teď stýskalo snad ještě víc. Sotva se to dalo vydržet. Nemohl jsem žít s pocitem, že jsem mu tak moc ublížil. Založil jsem si kvůli tomu nový účet na Instagramu pod jiným jménem, abych mohl sledovat, jak na tom je. Na všech fotkách, co od té doby přidal, se stále usmíval. Ale byl to pravý úsměv. 

Nevydržel jsem dlouho oblbovat svou mysl jeho příspěvky a musel se sám o tom přesvědčit. Sem tam jsem zajel jen na chvilku, podívat se na to, jak závodí. Možná mě v davu občas zahlédl, ale jelikož vždy zavrtěl hlavou, usoudil jsem, že si myslí, že jsem asi duch. Ani jednou na mě nezkoušel promluvit. A abych pravdu řekl, ani já sám jsem se neodvážil udělat těch pár kroku k němu a pokusit se jej oslovit. Vždy se ukázal se zástupem svých fanynek. Nezdál se být na tom tak spatně. Úsměv, který věnoval ostatním se zdál být falešný a určitě za ním skrýval bolest, ale i tak to snášel dobře. I za něj jsem si přál, aby na mě zapomněl. Což i to bych řekl, že bylo v dohledu, když byl pořád mezi lidmi. Zkrátka začal žít svůj život.

Jenže i když jsem byl toho všeho svědkem a cítil aspoň menší úlevu, srdce mě bolelo čím dál více...

...zprvu jsem měl jen menší tušení, proč tomu tak je...

...ale pak jsem si uvědomil, že moje srdce je kvůli němu prázdné...

...jsem hlupák.

Pokračování příště...