,,Najdu si tě!" [Joe x Cherry] (SK8)

14.

Ahoj!!

Věnováno Just_Cathy_Mucq <3 

V kině jsme byli ještě před půl devátou. Nechtěli jsme riskovat, že se budeme muset prodírat přes davy lidí. Koupili jsme si popcorn a šli najít svá místa. Moc lidí tu ještě nebylo, čehož bych mohl využít. Šli jsme do řady, kde se nacházela naše místa. Pohlédl jsem na svého krásného přítele a věnoval mu úsměv. Jen se na mě zvláštně díval a nehnutě stál. Rukou jsem jej pobídl, aby si už konečně sedl. 
,,Děje se něco?" optal jsem se jej. 

,,Jen si říkám, jak mě dokáže jeden úsměv takhle odrovnat..." řekl jsem téměř neslyšně, ale jelikož byl blízko, stejně to slyšel, a já spatřil ještě zářivější úsměv. Sedl jsem si a cítil, jak se mé tváře lehce červenají. Kdyby tu nebylo tolik lidí, asi bych po něm skočil a začal ho vášnivě líbat. Nemysli na hlouposti, Kaoru! Nenech se ovládnouz svým chtíčem. Napomínal jsem v duchu sám sebe. Ovšem, ani jsem nemusel, neboť ten druhý to viděl jinak.

Též jsem si sedl a koutkem oka pozoroval Kaorua. Nevím, co se mu honilo hlavou, ale ať už to bylo cokoliv, vypadal při tom božsky. Položil jsem mu ruku na stehno a chvíli po něm přejížděl. Zastavil jsem se na místě blíž rozkroku a pevně jej stiskl. jako zpětné reakce se mi dostalo nadskočení a vražedný pohled. Naklonil jsem se k němu Pro polibek a ještě víc stiskl. 
,,Vadí ti snad něco?" optal jsem se, když jsem rozpojil naše rty.

,,Baví tě mě provokovat na veřejnosti?" sykl jsem po něm nazpět. 

,,Já se ptal první a pokud vím, ve škole ti to také nevadilo." odvětil jsem a nevinně se usmíval. 

,,Je tu příliš světla a moc diváků..." 

,,Takže říkáš, že až zhasnou světla, nebudeš nic namítta?" řekl jsem hravě. 

,,Kojiro jsme v kině, jestli sis nevšiml, za chvíli  tu bude hromada lidí, tak prosím přestaň provokovat..."

,,Docela rád bych věděl, co bys udělal, kdybych pokračoval..."

,,Nech si zajít chuť a jestli nepřestaneš, rozmyslím si to spaní." 

,,Tím bys trestal sám sebe a moc dobře to víš." 

,,Když myslíš..." s tím jsem ukončil konverzaci. Rukou jsem si podepřel havu a jen sledoval, jak se sem hrnou další lidi. Nechápu, jak může být takový zájem o filmy se zombie. Jsou to jen opdorné chodící mrtvoly s netradičním jídelníčkem, co neumí používat mozek. Na velkém plátně se promítaly ukázky z jiných filmů. Koukl jsem se na hodiny. Už bylo půl deváté, tak už by to mohli pustit, abych to měl za sebou. Po chvíli se tak stalo. nechtěl jsem riskovat, že začnu křičet jako malá holka, a tak jsem si sedl na Kojira. Ten naprosto nic nenámítal. 

Ze začátku to nebylo tak hrozné. Jen stovky mrtvol pobíhacíjích venku a na chodbách věžáků. Chudák ten kluk, co tam byl uvězněn. Omg...navštívil ho nějaký soused, který se nejspíš také brzy přemění. Díky bohu ho ten mladík rychle vyhnal. Uvěznil se ve svém domě a vzpomínal na svou rodinu, se kterou se snažil neúspěšně spojit. Už to chtěl vzdát, ale nakonec Mu to jedna dívka rozmluvila. Skamarádili se a snažili se utéct. Přišli části, ze kterých si moc nepamatuji, neboť jsem měl svou hlavu zabořenou v Kojirovo hrudi. 

Podařilo se jim utéct a ocitli se u nějakýho divnýho chlapa, co jim pomohl. Jenže on je pak zdrogoval či co. No tak to byl dobrej psychopat. Holku nechal ve druhém pokoji se svázanýma rukama se zombie, co byla údajně jeho žena. Nemohl jsem se na to koukat, ale zároveň jsem chtěl, a tak jsem si dal ruce před obličej a díval se přes mezírky. Ta holka se z toho dostala a začali se mezi sebou prát. Nakonec mladí vyhráli a na tom chlapovi teď byla jeho žena. Vypadalo to, že ví, kdo to je, ale její hlad byl větší a stejně se mu zakousla do krku a utoho začala bolestně křičet. Tak tihle zombie mají asi i city. Ti dva utekli na střechu, zombie v patách, avšak najednou se tam objevil vrtulník, všechny vystříleli a ti dva přežili. 

,,Nebylo to tak hrozné." řekl jsem, když jsme došli k němu.

,,Jo vážně, proto ses pořád schovával?" 

,,Vždyť vypadali odporně, ale nelekal jsem se tolik jako naposled..." 

,,No to je pravda, asi bych ti za to měl dát nějakou odměnu..." 

,,Ty jsi děsný...stejně vím, že si schválně vybral takový film." 

,,Odhalil jsi mě, ale nečekal jsem, že na mě budeš sedět. Už jen při té vzpomínce z toho mám jisté potřeby." řekl jsem. Přitáhl jsem si jej do objetí a přivlastnil si jeho rty.

Pokračování příště...