,,Najdu si tě!" [Joe x Cherry] (SK8)

7.

Ahoj!!

Věnováno Mitsu-chan15 tak nakonec se mi podařilo vydat kapitolu dřív, tak snad se líbí <3 

Slyšel jsem vše, co říkali ty dvě a i když to nebyla pravda, chtěl jsem jejich slov využít, abych nás nemusel tak trápit. Jenže on mě měl prostě přečteného a věděl, že lžu. A místo toho, aby se na mě naštval, mi ještě věnuje polibek na čelo? Co to s ním sakra je? Já sám bych si nejradši vrazil facku za to, co jsem řekl. Povzdechl jsem si. Proč tak moc bojuje, když se naše cesty stejně rozdělí? Lepší otázkou je, proč si s ním naplno neužiješ ten zbývající čas, Kaoru? Protože...když to udělám, přeroste to v něco většího a já mu ublížím daleko víc, než mi ublížil Adam. Kojiro, proč mě nutíš k takovým věcem? Šel jsem pomalým krokem na další hodinu a bylo mi jedno, jestli přijdu pozdě. 

Seděl jsem v lavici a čekal na svou princeznu. Mezitím do třídy vtrhl učitel se slovy, že si potřebuje minimálně na pět minut odskočit, tak ať jsme ticho. Ještě na tabuli napsal, co máme mezitím dělat. Ostatní žáci využili jeho nepřítomnosti a začali se mezi sebou vybavovat. O minutu později se uráčil přijít i Kaoru, který nad nečím hloubavě přemýšlel. Usedl vedle mě a zpříma se mi podíval do očí. Vypadal, že je odhodlaný ke slovům. Pozorně jsem sledoval tu zlatavou barvujeho očí a přiložil mu dlaň na tvář. Lehce jsem se usmál. 

Tak jo, byl jsem zcela připraven u vše říct, ale on mě naprosto odzbrojil jediným dotekem a sotva viditelným úsměvem. Je tohle vůbec možné? Nesnáším tě, Kojiro! lhal jsem sám sobě, a přesto se pomalu přibližoval k němu. Nic kolem nás neexistovalo, zase jsme to byli jen my dva a ta zpropadená hranice. Srdce mi splašeně tlouklo a v podbřišku mě šimral roj motýlů. Už jsem ji skoro porušil, když v tom se nahnul k mému uchu. 

Přesně jak jsem očekával. V tuhle chvíli bych ho mohl znovu políbit, aniž by nějak protestoval...protože nakonec to byl on, co se vždy snažil překročit tu hranici a pak mi bude tvrdit, že jsem jen jeho nejlepší přítel. To tak! Teď ti vrátím zpět ty ošklivé slova. 
,,Na to, že jsem jen tvůj nejlepší přítel bys chtěl mé rty cítit na těch svých pokaždé, co se k tobě přiblížím." pošeptal jsem mu a políbil jej na odhalenou kůži na krku. 

,,Nesnáším tě, Kojiro!" hlesl jsem skoro neslyšně. Nechápu, jak jsem to vůbec mohl říct, opak byl pravdou. Stočil jsem pohled na dřevěnou desku lavice, avšak dlouho tam nezůstal. Dvěma prsty mě chytil pod bradou a já se zase mohl utápět v těch karmínových očích. 

,,Když už chceš lhát, měl bys to dělat pořádně!" řekl jsem a letmo jej políbil na rty. Otočil jsem se a začal listovat v sešitě. Možná bych mu měl dát trochu té jeho "medicíny" , pomyslel jsem si. Koutkem oka jsem zahlédl, jak nečinně sedí a stále na mě zírá. Abych ho nějak uvedl zpět do reality, stiskl jsem mu stehno a hlavou poukázal na tabuli, kde bylo zadání. 

Pokračování příště...