,,Najdu si tě!" [Joe x Cherry] (SK8)

26.

Ahoj!!

Věnováno Shizuka_Akina :33 

Byl jsem v šoku, jak to prostě mohl říct tak jednoduše poté, co jsme spolu strávili noc. A jak jsemm vůbec mohl být tak naivní, že by to ještě někdy mohlo být stejné jako před jeho odjezdem. Takové už to nikdy nebude. Něco mi na tom nehrálo. Nebo jsem spíš jen prostě  nemohl uvěřit, že by něco takového udělal právě on. Rozbolela mě z toho hlava. "Někoho jsem potkal..." To už s ním jako chodí, nebo s ním teprve plánuje chodit? Prostě nevěřím tomu, že by takový byl. Ale čemu bych měl vlastně věřit? Bolest vůbec neutichala, naopak stále se zvětšovala. Mnul jsem si spánky a snažil se zadržet slzy. Přál jsem si, aby už odešel, abych je mohl pustit ven. Jenže když jsem ho koutkem oka zahlédl, jak se mihl kolem mě, na vteřinku se mě zmocnila pochybnost. Chtěl jsem jej zastavit, ale neudělal jsem to. Nevěnoval jsem mu již žádnou dlaší pozornost a nechal jej být. Nezmohl jsem se už ani na pozdrav. Jen jsem cítil, jak mi stékají slzy po tváři. Nakonecj sem propukl v žalostný pláč.

Zase mi zlomil srdce...

Snažil jsem se skrýt své pravé city a nedávat tak najevo, jak moc mě to mrzí. Bude to tak lepší, stále jsem si opakoval a snažil se tím zmást svou hlavu. Rozešel jsem se pro své věci. Stále seděl u stolu s hlavou sklopenou a rukou jsi mnul spánky. Pohled na něj tak bolel. Opravdu to tak bude lepší? Neměl jsem to dělat, neměl jsem s ním spát. Jsem takový idiot...sobecký idiot. Nezasloužím si ho mít v životě, když mu neustále ubližuju. S těmito myšlenkami jsem se dal na odchod. Ještě než jsem za sebou zavřel, pozdravil jsem jej, ale nečekal jsem žádnou zpáteční reakci. Nezasloužil jsem si to, stejně tak jsem si nezasloužil mít v životě někoho takového, jako je on. Bylo mi ze mě samotného špatně. Proč jsem sem vůbec jezdil? Neměl jsem to dělat. 

Sedlě jsem vletadle se sluchátky na uších. I přes uklidňující hudbu jsem byl stále rozrušený a celý nesvůj. Stiskl jsem ruku v pěst a praštil se s ní do stehna. Sakra!! Taky jsem si mohl vymyslet něco jiného. "Jo a nebo jsi mu mohl jednoduše říct pravdu. Ale ne ty jsi prostě srab a vymyslíš si něco takového. Nebylo by snad lepší ho prostě požádat už tenkrát, aby jel s tebou, i když měl nejspíš jiný sen? Možná by to bylo sobecký, ale ne tak jako to, co jsi provedl večer a rozhodně by to nebolelo tolik, protože by byl aspoň s tebou. Především na tomhle mu záleželo. Jenže tys to ani nezkusil a podívej se, jak to dopadlo. A to že to bude lepší, si strč někam. Sám tomu nevěříš a teď oba akorát zbytečně trpíte."  Doslova jsem se šikanoval ve své hlavě a ani si neuvědomil, že jsem začal brečet. Sestřel jsem si slzy, ale stále se objevovaly nové. Nechal jsem je tedy volně stékat. 

Pořád nám jen ubližuji...

Pokračování příště...