,,Najdu si tě!" [Joe x Cherry] (SK8)

20.

Ahoj!!

Věnováno Talaka_ta :3 

Tak nějak jsem čekal, že mě bude chtít najít, a tak jsem už od začátku nedal na svůj profil žádný příspěvek a našim společným známým a kamarádům jsem též neřekl, kde přesně sem. Takže jestli mě opravdu bude chtít hledat, bude mít nejspíš smůlu...

...s touto myšlenkou jsem to vydržel nějaký tři měsíce, ale každým dnem postupně slábla.  Stejně jako slábla moje pevná vůle, najednou jsem jsem jej chtěl hrozně moc vidět. Musel jsem jej vidět. A tak jsem přemýšlel, jak to udělat. Na jednu stranu já ho vidět chtěl, ale na tu druhou jsem nechtěl, aby viděl on mě. Sám jsem se musel smát nad svou logikou. 

--------------------------------------------------

Nakonec jsem přišel, jak bych to mohl udělat. Bez ohlášení jsem přijel navštívit svou domovinu. Doma nikdo nebyl, neboť rodiče byli věčně na služebních cestách. Prohlížel jsem si dům. Vypadal stále stejně. A tam kam se upnu můj zrak, se vybavila i vzpomínka. Vzpomínka na něj...na všechno, co jsme dělali. Nakonec jsem došel do svého pokoje, tam jich bylo nejvíce. I teď mé srdce bilo jako o závod. Povzdechl jsem si. Na okamžiky s ním bych nemohl zapomenout. 

Když se blížila půlnoc, začal jsem se chystat. Sepl jsem si vlasy do culíku. Zakryl si většinu obličeje šátkem a nakonec si na sebe vzal úbor, který jsem měl přichystaný, až jednou budu zase závodit. Nepozorovaně jsem se vyplížil z domu. Bylo mi jasné, kde bude trávit své večery a tak jsem šel na místo, kde se konaly závody "S" . Když jsem tam došel, překvapily mě ty davy.  Nepamatuji si, že by sem chodilo tolik lidí, pomyslel jsem si. Nevadí, dobře pro mě, aspoň se budu moc ztratit mezi nimi. Tak nějak jsem přemýšlel, jestli vypadá pořád stejně, určitě se musel aspoň trochu změnit. 

Brzy měl začít závod, kterého se on jistě zúčastní. Ztratil jsem se v hloučku nějakých mladých fanoušků a jen tiše vyčkával na start. O chvilku později už jsem slyšel jen nepřijemné chichotání a laškování a celkem povědomý hlas. Trochu víc jsem nakoukl dopředu. Naskytl se mi pohled na vysokého, zelenovlasého a sakra dost vypracovaného muže. Na každé straně jedna dívka a několik dalších za ním. Pak jsem spatřil ty rudé oči a moc dobře jsem je poznával. Vážně to byl on? Oslovovali ho "Joe" a doslova z něj byli všichni unešení. I já byl unešený. Nepamatoval jsem si ho jako horu svalů. A opravdu si nechal narůst vlasy. Ale proč byl sakra s tolika holkama najednou a ještě s nima tak otevřeně flirtoval? Štvalo mě to. Chtěl jsem vystoupit z davu a říct jim, že je jen můj. Ale to už zdaleka nebyla pravda, a tak jsem se ovládl a držel se zpět.

Pokračování příště...