,,Najdu si tě!" [Joe x Cherry] (SK8)

16.

Ahoj!!

Věnováno cusjsemtoja <3 

* ,,Miluji tě, Kaoru." řekl jsem něco tak očividného, přesto to z mých úst vyšlo poprvé. *

,,Také tě miluji ani nevíš jak moc." hlesl jsem s lehkým úsměvem na rtech. Cítil jsem se tak dobře. Ale to s ním vlastně vždy, jen jsem stále nechápal, proč jsem si toho nevšiml dřív. Bral jsem to jako samozřejmost, ale teď když vím, že se naše cesty brzy rozdělí, snažil jsem se si s ním užít každou volnou minutu, abych si jej pořádně vyryl do paměti. Přehodil přes nás deku. Dobrý nápad Kojiro, spánek by teď bodl. Neměl jsem ani tu námahu se obléknout, a tak jsem si jen položil hlavu na jeho hruď a zavřel oči. 

Šeptem jsem mu popřál dobrou noc. Přál jsem si, aby tyto chvíle nikdy neskončily, ale věděl jsem, že jim brzy bude konec, a tak jsem spíš doufal, že si tyto chvíle budeme moc ještě zopakovat. Vjel jsem mu rukou do vlasů a jemně je prsty pročesával, dokud nesunul. Ještě jsem si naposled zívl, než jsem také zavřel oči a pomalu se nořil do říše snů. 

-------------------------------------------------

Dny se krátily stále rychleji a rychleji a nám už zbýval sotva týden. Ovšem nebyl den, kdybychom nebyli spolu. Podnikali jsme vše možné a nezapomněli si to zdokumentovat fotkami. Jen prostě ta ironie...jak nám hezké chvilky mizí před očima a ty zlé nám přijdou jako věčnost, ale bohužel, takový je život a my si ty dobré chvíle musíme užívat na plno a vážit si jich. 

-------------------------------------------------

Ležel jsem mu hlavou na stehnech a zamilovaně se na něj usmíval, za to on se do úsměvu moc  neměl. Na jeho překrásné tváři se rýsovala smutná vráska. Přiložil jsem mu dlaň na tvář.  
,,Vypadáš smutně...copak se děje, lásko?" optal jsem se, i když jsem tak nějak tušil, o co jde. Za chvíli všechno tohle skončí. Sám jsem byl na vážkách, zda odjet nebo ne, ale mimo skate jsem se zajímal o kaligrafii nejvíc a jednou bych to chtěl někam dotáhnout.

,,Nejsem smutný..." řekl jsem po chvíli pozorování jeho dokonalé tváře. Mírně ke mně nadzvedl hlavu, a tak jsem mu vyšel vstříc a sklonil se k němu pro polibek. Po rozpojení rtů jsem se usmál. Jak já ho jej zbožňoval. 

,,Kojiro, co tedy chceš dělat, říkal si, že sis vybral, ale mě jsi to ještě neprozradil." nadhodil jsem, aby řeč nestála. 

,,No, až se z tebe stane slavný kaligral, chci vytvořit místo, kam by ses mohl jít odreagovat. A jelikož mi jde asi nejvíc vaření. V budoucnu si otevřu nějakou restauraci a až tě budou štvát tví fanoušci, můžeš si jít ke mně postěžovat a dát si u toho nějaké dobré jídlo a sklenku vína." prohodil jsem s úsměvem a i když to možná znělo hloupě, myslel jsem to zcela vážně. 

,,To zní dobře, nikdy bych nezanevřel nad jídlem od tebe a už teď vím, že po tobě to bude druhá věc, co mi tam bude chybět nejvíc." oznámil jsem mu a posadil se normálně, abych si mohl opřít hlavu o jeho rameno a proplést si s ním prsty. 

Pokračování příště...

Vím ndnes nic moc, ale příště to snad bude lepší :3