Velký vypelichaný pes, pokrytý černým slizem se plížil mezi stromy k pachové stopě těch dvou bytostí. Byli blízko. Člověk a ta druhá byla samice s podivným starým pachem, který jeho instinkty dráždil a nutil k submisivitě.
Zavrčel potěšeně, když je oba spatřil v bezvědomí. Olízl si tlamu. Jeho dásně toužily po doteku čerstvé teplé krve z tepny. Obešel je v dostatečné vzdálenosti, přikrčil se ke skoku. V tom ten samec zasténal a pohnul hlavou.
Pes uskočil. Však on si počká až usnou a nebudou dávat pozor. Couvnul a ztratil se ve stínu křoví.
ČTEŠ
Píseň noci a krve (Díl první)
FantasiaV pokoji pouze záclony povlávaly ve studeném nočním větru a odrážely světlo velmi jasného měsíce, které osvětlovalo rozhozené peřiny v prázdné posteli, přesně podle jeho očekávání. Přešel k oknu a bílou látku, která se mu přitiskla k zátylku jako du...
