Píseň noci a krve (Díl první)

Kapitola II. - Rudý sníh (1. část)

První Kruh- 65. rok od uvěznění Smrti a Zvířete

Druhý kruh - 2021. rok od povolání Tří (325. rok od vypovězení lidí do třetího kruhu a uvěznění Smrti a Zvířete)

Třetí kruh – 6500. rok od osídlení lidskou rasou (2024 n.l.)

Třetí kruh – Severní Evropa, 24. února 2024 (0:30 ráno)

Čekala ještě chvíli, potřebovala mít jistotu, že její hostitel ve vedlejším pokoji spí. Od té doby, co jí popřál klidnou noc, jen seděla na posteli. U skromné večeře si dala záležet, aby pravidelně zívala a oči měla mírně ospale přivřené. Poskytl jí pokoj a půjčil dlouhou košili na spaní. Měla důvod předstírat, že je unavená, celé odpoledne sekali a skládali dřevo. Ten muž, Daniel, vypadal nesvůj a jeho mluvení se soustředilo jen na věci, související s prací, co dělali.

V celém domě teď už panovalo ticho a líbalo jí uši.

Nejdříve opatrně prošla svůj pokoj. Prohlédla skříň i prádelník, dokonce nahlédla i pod postel. Nikde ovšem nezahlédla tu teplou zlatou auru magie. Posadila se na příliš měkkou postel a z brašny, kterou si položila vedle postele, vytáhla koženou šňůrku s polovinou zlaté mince, jejíž kraj byl zubatý, jako by ji rozťal blesk na poloviny. Byl na ní vidět jeden vrchol trojúhelníku u nějž byl vyrytý šíp – znak Života. Amulet jí jemně vrněl v ruce.

Vstala, přešla ke dveřím. Zabrněl silněji a téměř nedočkavě, jak po tolika letech cítil svoji chybějící část. Opatrně otevřela dveře na chodbu a popošla pár kroků směrem k odpočívadlu s knihovnou a křesly, kde ležel i Danielův pokoj. Amulet teď v její ruce tiše bručel, když zastavila před dveřmi Danielovy ložnice. Poodešla a amulet se trochu zklidnil. Takže druhá polovina byla vevnitř. I když slyšela mužské pravidelné oddechování, nevstoupila.

Místo toho se rozhodla jít si vyčistit mysl na čerstvý vzduch. Pamatovala si, že Daniel klíč od zadního vchodu nechal na malém věšáku vedle předních dveří, poté co zamknul.

Ozvalo se za ní zašustění. Sam se zvedl z toho kulatého polštáře, na němž spával, a sedl si k jejím nohám. Oddaně na ni hleděl hnědýma očkama a submisivně zakňučel. Usmála se a pohladila ho. Hodný. Myslím, že si my dva budeme rozumět.

Na poškrábané desce stolu ležela hromádka papírů a některé byly v dalších bílých papírech na nichž byl velký nápis: UPOMÍNKA SPLÁTKY. Splátky čeho? A komu? On se někomu zaprodal? Pamatovala si na mágy, kteří slibovali oživení mrtvého milovaného. Ale vždy si jen vybrali cenu a nechali dotyčného zabředlého v zoufalství. Mrtvé nelze oživit. Viděla obrázek jeho zesnulé ženy. Jestli se takto zaprodal, musela to vědět.

Vzala papír a ve světle měsíce a malé podlouhlé svítící krabičky nad deskou u zdi začala číst. Drahý pane Stefsone, dovolujeme si Vás upozornit na blížící se datum splátky půjčky č. 735842. Pokud nebudete schopen danou částku uhradit do 31.3.2024, budeme nuceni žádat o exekuci vašeho majetku ve výši splátky.

Sice polovinu slov nechápala, ale dlužil peníze, nikoliv duši. Položila papír na stůl mezi ostatní s podobným obsahem.

***

Tu noc mu nešlo usnout. Byl to zvláštní pocit mít po tak dlouhé době společnost. Byly to už dva roky, co neměl nocležníka na více než jednu noc. Možná je ta ženská šílená, ale prošel poté, co šla spát, zprávy a nikde se nepsalo, že by utekla z blázince. Tak snad není nebezpečná, ale jen divná. Takových lidí jsou statisíce.