Pes zvedl hlavu od země. Již pár dnů je sledoval na cestě skrz les, po úpatí hor a nakonec rozlehlou plání, kde musel být velmi opatrný, aby jej nespatřili. Vyhýbali se vesnicím a v noci si rozdělávali oheň. Nezabloudili za bludičkami do bažin a nenechali se zmást zpěvem dryád. Byli až příliš opatrní a mířili do města.
Pes oheň nenáviděl a Parazit v něm taktéž. Proto se držel dál mimo dohled a vždy tak, aby jej ta samice nevycítila. Cítil, co je zač. A že bude moci sežrat toho člověka, až ho ona opustí, nebo bude zraněná a neschopná boje.
Když došli na dohled Bílého města, pes si poslední noc našel úkryt v liščí noře, jejíž majitele pozřel. Věděl, že z města je vyženou jeho bratři. Zraněné a vyčerpané.
A on tu bude čekat. Tlama se mu naplnila slinami a z hnijících pysků si olízl liščí krev. Bude muset vyčkat na vhodnou příležitost, kdy zaútočit. Ale bude to už brzy. Už brzy okusí teplou lidskou krev.
ČTEŠ
Píseň noci a krve (Díl první)
FantasiaV pokoji pouze záclony povlávaly ve studeném nočním větru a odrážely světlo velmi jasného měsíce, které osvětlovalo rozhozené peřiny v prázdné posteli, přesně podle jeho očekávání. Přešel k oknu a bílou látku, která se mu přitiskla k zátylku jako du...
