Dveře mu otevřely přístup do velkého sálu, který znal ze sna. Vpředu stály tři prázdné trůny. Zlatý, studený bílý a ten černý. Každý nesl na opěradle vyrytý znak. Zlatý měl šíp, bílý lebku a černý hlavu vlka.
Jeho kroky se rozléhaly po sále a duněly mezi zdmi obkládanými dřevem, na nichž visely nádherné obrazy, zobrazující přírodu a divokou zvěř. Tři rámy s plátny byly zakryty rudými závěsy. U každého byla zlatá cedulka. První nesl název Život, druhý Smrt a třetí Zvíře. Přistoupil k obrazům se zvědavostí, která spalovala jeho mysl.
Strhl závěs z prvního obrazu, který nesl název Život. Na plátně byl vyobrazen mladý muž s vlídnou, téměř dětinskou tváří, zlatými vlasy a očima, které ladily s prvním trůnem.
Daniel poodstoupil a pořádně si obraz prohlédl. Byl si jasně vědom, že právě mu zrak spočívá na zjevu, který není znám smrtelníkům, jež odsud ještě někdy odejdou.
Jeho prsty stiskly látku, kterou byl zakryt obraz Smrti a opatrně jej sejmul. Smrt vypadala úplně jinak než Život, měla bílou smrtelně bledou pokožku, rozčepýřené krátké modré vlasy kolem ostře řezaného obličeje a propadlé tváře. Daniel nedokázal určit, zda zobrazuje ženu či muže.
Strhl rudý závěs z posledního obrazu, který měl zobrazovat Zvíře a strnul děsem a překvapením. Ten obličej mu byl známý. Couvnul a šarlatový samet mu vypadl z rukou. Ne. Ne, to nemůže být pravda!
ČTEŠ
Píseň noci a krve (Díl první)
FantasíaV pokoji pouze záclony povlávaly ve studeném nočním větru a odrážely světlo velmi jasného měsíce, které osvětlovalo rozhozené peřiny v prázdné posteli, přesně podle jeho očekávání. Přešel k oknu a bílou látku, která se mu přitiskla k zátylku jako du...
