Ta Riddleova holka

Kapitola 16.

Silvestr tráví společně. Zatímco čas ukrajuje hodiny do půlnoci, oni se pokouší dostat jeden druhému do hlavy. Když se Malvína téměř uprostřed noci sesune vyčerpáním na podlahu, uvědomí si, jak moc šťastná se cítí.

Tohle vždycky chtěla. Učit se kouzla spolu s někým, kdo se jí vyrovná. Ne je tlouct do hlavy nějakému hlupákovi za mizernou almužnu. Učit se s někým, kdo jí má co předat.

Vyloví z aktovky pečlivě zabalenou knihu. „Všechno nejlepší k narozeninám."

Tom Riddle si ji od ní vezme. Nepoděkuje, ale ani po ní nestřelí žádnou ironickou poznámkou. Jen beze slova kývne a už rozbaluje papír.

„Tajné dějiny Bradavic. To vypadá zajímavě."

„Ano. Už jsem se do ní dívala – a je skvělá."

Opět přikývnutí. „Ovšem pokud mi opravdu chceš popřát, mohla bys přidat ještě něco."

Má chuť ho na místě proklít. „Víš ty vůbec, kolik mě ta kniha stála? A ty místo abys poděkoval, tak- K čertu s tebou, Riddle!"

„Nerozčiluj se, ta kniha se mi líbí. Ale rád bych tě zas slyšel zpívat."

Otevře pusu – a zase ji zavře. Čekala cokoli – ale tohle? Tom Riddle a milovník hudby? Svět se nejspíš definitivně zbláznil.

„Nemám nic připraveného a nepočítala jsem s tím."

„To nevadí. Vyber si, co chceš."

Neví, proč kývá hlavou. Proč se napřímí, proč otevře ústa – a proč z nich nechá vyjít právě tuhle melodii. Slova se jí však derou na rty, je to silnější než ona – a za pár okamžiků už se její hlas nese učebnou.

C'est une aventure bizarre.
Comme le train quittait la gare,
L'homme a bondi dans le couloir*

Když dozpívá, následuje ticho. Snad stoleté. Nakonec je to on, kdo ho prolomí. „Nevěděl jsem, že umíš tak dobře francouzsky."

„Když ti dají francouzské jméno a celé dětství ti opakují, že nevypadáš jako Angličanka a že tví rodiče určitě byli nějací zatracení žabožrouti... Jako malá jsem si... opatřila jednu starou učebnici. A tady v Bradavicích chodím na francouzštinu od prvního ročníku." Ale to by sis musel taky někdy všímat, co dělají lidé okolo tebe, ucedí v duchu.

„O čem je ta píseň?"

„O ženě, která cestuje nočním vlakem. A potká jednoho... muže. Ráno, když vlak zastaví, čekají na něj četníci a zatknou ho. A ona jede dál, dívá se z okýnka a říká si, kdo to asi byl, možná vrah..."

Tom Riddle se rozesměje. „Zvláštní volba narozeninového dárku."

Malvína cítí, jak jí hoří tváře. Už už otvírá ústa, aby se vymluvila, pak z nich však nechá vyklouznout pravdu. „Nevím, proč mě napadlo zrovna tohle, neber si to osobně. Mám tu píseň ráda, umím ji z paměti – a měla jsem na ni chuť, to je všechno."

On se dál směje. „Od tebe bych ani nečekal nic, co by zvláštní nebylo. A zpíváš skvěle."

Zpívám mizerně, chce se jí říct. Protože jsem to nedělala celé roky, až do té chvíle před deseti dny, když jsi mi vytáhl z hlavy vzpomínku na kostel. Od té chvíle se mi hudba vrací, písně se mi derou na jazyk a já nemůžu nezpívat, prostě nemůžu.

Nic z toho však nevysloví nahlas. Místo toho nalistuje pasáž v knize o nitrozpytu. „Zajímalo by mě, co si myslíš o tomhle."

Následující hodiny stráví hovorem o různých akademických tématech. Nic víc, jen sedí vedle sebe, mluví a ona má pocit, že je to to nejpřirozenější na celém světě.