Ta Riddleova holka

Kapitola 13.

„Ubohé děvče. Našli ji ve třetím patře, ležela zkamenělápřed zrcadlem," oznamuje profesor Křiklan. „Jako by se do nějdívala a pak..."

„Horacio, nikdo přece nezkamení z pohledu do zrcadla," namítneostře profesorka Merrythoughtová. „Ani tentokrát nemáme žádnéstopy?"

„Ne, žádné. Objevili ji ráno cestou na snídani, ale nikdoneví, odkdy tam ležela. Dost možná už od večera, děvčata zjejí ložnice nám nedokázala říct, jestli se do ní ten večervrátila, nebo ne. Podle všeho nebyla moc oblíbená..."

„A byla natolik neoblíbená, aby ji někdo proměnil v kámen?"

„To sotva, pokud vím, šlo o běžné dětské špičkování mezispolužáky. Navíc byla teprve z druhého ročníku. A já si vážněneumím představit, že by nějaký druhák..."

„I ona byla z mudlovské rodiny," ozve se náhle MacMurphy.Profesoři zmlknou uprostřed hovoru a otočí se k němu. „Kathystejně jako Patrick. Ani jeden neměl kouzelnické rodiče.Nemyslím, že je to náhoda."

„Ale no tak, Williame," vzdychne unaveně profesor Křiklan. „Touž jsme probírali několikrát. Nevím o tom, že by v této školeměl kdokoli cokoli proti studentům ehm.. nekouzelnického původu."

„Někdo možná ano." Z Malvíny ta slova vyletí rychleji, nežje stačí zastavit. Proč to vlastně říká? Co jí záleží nanějakém Patrickovi či Kathy?

„Vy o něčem podobném víte, slečno Lacroixová?" ProfesorBrumbál si ji měří téměř inkvizitorským pohledem. Má chuťvše popřít – ale zároveň ví, že teď už je pozdě.

„Ano. Před pár týdny jsem narazila na skupinu chlapců, jaknadávají jednomu děvčeti do mudlovských šmejdek. Věc jsemvyřešila tak, že jsem jim odebrala body, což mi v tu chvílipřišlo dostačují, nicméně ve světle Willovy hypotézy..."

„O které chlapce šlo?" Brumbál se do ní zavrtátvá očima.

A Malvína klidně vyjmenuje celou zmijozelskou partu, před kterouonehdy zachránila Uršulu.

Nastane hrobové ticho. Pak se na obranu svých studentů ozveprofesor Křiklan.

„Poslyšte, to, že někdo proti někomu použil ostřejší slovo,ještě nic nedokazuje. Ti chlapci se nejspíš jen nechali unést..."

„Možná, nicméně je to zatím jediná stopa, kterou máme – aje nezbytné ji prověřit," odvětí pevně Brumbál. „PaneRiddle, slečno Blacková, vyřiďte svým spolužákům, ať seneprodleně dostaví do ředitelny. A ostatní prefekti můžou takéodejít."

Malvína se hrne ke dveřím, jak nejrychleji to jde. ProfesorceNostradamové sice dokáže utéct – ale o hodinu později na ninarazí o patro výš na chodbě. „To bylo od vás správné,Malvíno, že jste Williama podpořila a řekla, co víte."

„Děkuji," odvětí dívka upjatě. Zpětně svého činu lituje,ještě o něco víc od chvíle, co jí za něj poděkoval i sámMacMurphy a vyložil si ho jako vyjádření náklonnosti.

„Možná... možná je ještě něco dalšího, co byste mi chtělaříct."

„Ne," odbude ji Malvína rázně. „Žádné sny už se minezdají, jestli myslíte tohle. A pokud se mi kdy nějaké zdály, stím, co se děje ve škole, neměly a nemají nic společného. Aradila bych vám se o ně už víc nezajímat. Pamatujte, co jsem vámřekla minule." Na ta slova se otočí na podpatku a odkráčípryč. Žaludek má až v krku. Jak dlouho se dá profesorkaNostradamová odradit jejími výhružkami? Jak dlouho potrvá, nežproti ní zase použije nitrozpyt? A dokáže se jí ubránit? Cokdyž ne?

Uvědomí si, že existuje jediná věc, kterou může udělat. Hnedpo vyučování zapadne do knihovny a půjčí si všechny knihy onitrobraně, které najde. Usadí se s nimi v koutě a horečně seprobírá zažloutlými stránkami. Už dávno je studovala, uždávno se z nich učila. Cokoli, co se týká lidské mysli, ji vždyfascinovalo. Ví, jak přesunout pozornost, jak svou mysl uzavřít,jak útočníkovi podsunout to, co chce, aby viděl – a ukrýt, comá být ukryto.

Jedna věc je ale vědět to teoreticky – a druhá obstát v praxi.Když útok nečeká. Když není připravená. Malvína si bolestněuvědomuje, že jí chybí to nejdůležitější – trénink.

Aby však mohla doopravdy cvičit, potřebovala by partnera. Alekoho? MacMurphy by byl zajisté víc než ochotný, udělá cokoli, oco si ona řekne. Jenže věc má háček – tedy krom toho, jak mocje jí jeho přítomnost nepříjemná. Co kdyby se ten hlupák přecijen naučil nitrozpyt používat? Co kdyby uspěl? Co kdyby se jídostal do hlavy a spatřil její sny o Tomu Riddleovi? Malvína vímoc dobře, co by udělal. Běžel by za profesory, za Nostradamovou,za Merrythoughtovou, za Brumbálem... A ona by mu v tom nedokázalazabránit. To by ho musela zabít. A přidávat ke svým problémůmještě mrtvolu, které by bylo nutné se zbavit, se jí opravdunechtělo. Ne, tohle nesmí riskovat.

„Nitrobrana? A proč ne raději nitrozpyt? Je mnohem víc...fascinující."

Tom Riddle stojí sotva metr od ní a měří si ji svýmnevyzpytatelným temným pohledem.

„Studuju obojí," odvětí Malvína suše. „A teď mě nechbýt, po tom včerejšku nemám sebemenší chuť se s tebou bavit."

„Ty se mnou?" Na rtech mu hraje pobavený úsměv. „Kdo komudal facku a kdo s kým praštil o zeď? Uražený bych měl být spíšjá, nemyslíš?"

„Koledoval sis o to. A teď už vážně vypadni," štěkne prudcea snaží se ovládnout horkost, která jí stoupá celým tělem.Jako by ji jeho přítomnost až nebezpečně oživovala.

„Nitrozpyt ani nitrobranu se nenaučíš sama. Potřebuješ někoho,s kým bys mohla trénovat. Někoho schopného, pokud možno."

Zírá na něj. Copak on už nitrozpyt ovládá, že tak přesněuhodl, nač myslela? „Hlásíš se jako dobrovolník, paneNejschopnější?"

„Jistě. A sama dobře víš, že jsem jediný, kdo ti v tomhlesměru může být opravdu k užitku."

„Hm, tak z pana Riddlea se stává altruista... A co ode mě budešchtít za svou šlechetnou pomoc?"

„Vůbec nic. Můžeme se učit jeden od druhého. Bude tooboustranně výhodné."

Malvína horečně uvažuje. Má pravdu, mizera jeden, jako obvyklemá pravdu. S nikým se nenaučí tolik, jako právě s ním. Jenže,co když se neubrání, co když se jí dostane do hlavy a uvidí...

Ovšem pokud to uvidí právě on, nebude to nakonec lepší, nežkdyby to dokázal kdokoli jiný? Protože jestli existuje na světěčlověk, u kterého si může být jistá, že o jejích snechtýkajících se Toma Riddlea pomlčí, je jím právě... TomRiddle.

„Tak dobře, budu o tom uvažovat," prohodí rádoby nenuceně aukryje pohled zpět do knihy. Tom se však nehýbe.

„Proč se vlastně chceš učit nitrobranu?"

„Čistě z akademického zájmu. A ty?" odpálkuje ho.

 „I můj zájem je čistě akademický," usměje se na ni pobaveněa ponechá ji samotnou.