Ta Riddleova holka

Epilog

Do odjezdu ze školy zbývá sotva pár dnů, když ji na chodbě zastaví zástupce Brumbál. „Slečno Lacroixová, máte chvilku?" A už ji odvádí k sobě do kabinetu, kde na ně čeká profesorka Nostradamová. Malvína má srdce až v krku. Tohle nevypadá dobře.

Učitelka jasnovidectví se nepokouší chodit kolem horké kaše. „Malvíno, chtěli jsme si s vámi znovu promluvit o těch útocích."

„Ale já už všechno řekla," namítne pevně. „Ve sborovně řediteli a vám ostatním."

„To ano," kývne Brumbál a propaluje ji tázavým pohledem. Ví, o co se snaží, čte mu to v očích. Nemá šanci. Její mysl je uzavřená pevněji než ten nejpevnější zámek. „Přesto bych se vás rád zeptal, zda na své výpovědi trváte."

„Jistěže trvám. Není nic, co bych mohla dodat nebo změnit. A teď, když dovolíte..." Pokusí se vykročit směrem ke dveřím, profesorka Nostradamová ji však chytne za rameno.

„Malvíno, je tu spousta věcí, které nesedí. Třeba jak dokázala akromantule způsobit zkamenění. Jak to, že Hagrida nikdo nechytil dřív. A jak to, že si pan McMurphy, který byl před svým zkameněním údajně na stopě útočníkovi, teď po svém probuzení nic nepamatuje. Ošetřovatelka mi řekla, že jste ho byla navštívit, když se probouzel."

„Nevím, o co se tu pokoušíte," odsekne dívka prudce. „S McMurphym jsem mluvila, to ano, ale prohodili jsme sotva pár slov. Chtěla jsem se jen ujistit, že je v pořádku, trochu jsem si kladla za vinu, co se mu stalo, vzhledem k tomu, že kdybych tehdy večer neusnula... Ale to je všechno."

„Opravdu je to všechno? Opravdu jste rozhodnutá dál svědčit proti panu Hagridovi?" zeptá se jí Brumbál naléhavě.

„Jak už jsem řekla, nechápu, o co se tu snažíte. Chcete snad z toho celého obvinit mě? To je naprosto absurdní!"

„Vás ne," zavrtí Brumbál pomalu hlavou. „Ovšem už delší dobu mám jisté podezření stran pana Riddla. Ostatně i vy a pan McMurphy..."

„Ano, McMurphy tehdy vyhrabal v knihovně, že Tom se prostředním jménem jmenuje stejně jako jeden z posledních potomků Salazara Zmijozela. A i vy jste tehdy uznal, že obvinit někoho pouze na základě shody jmen je holý nesmysl!"

„To jistě," kývne zástupce. „Nicméně... představte si čistě hypotetickou situaci, ve které by za ty útoky byl zodpovědný právě pan Riddle a ve které byste možná vy věděla něco, co by nám mohlo pomoct ho usvědčit. Vím, že nejste špatné děvče, Malvíno. Naopak, mám důvod se domnívat, že dovedete být statečná a milující, což jsou skvělé vlastnosti... pokud ovšem nejsou použity k nevhodným účelům. Co když plýtváte svou statečností na ochranu někoho, kdo by měl být pro dobro všech vydán spravedlnosti – a svou láskou na někoho, kdo ji nikdy nedokáže opětovat?"

„Malvíno, už delší dobu cítím, že se probouzí zlo, jaké náš svět dosud nepoznal," naváže profesorka Nostradamová. „Možná máme teď poslední šanci ho zastavit. K tomu ale potřebujeme vaši pomoc. Věřím, že máte nyní v rukou mnohem víc, než jen osud téhle školy."

Neuhne pohledem. Hledí střídavě na oba, mysl pevně uzavřenou. Tak statečná a milující! Má chuť se nad těmi slovy ušklíbnout – než si uvědomí, že jsou pravdivá. A že právě proto udělá, co udělá.

„Stále nechápu, o co vám jde. Tohle všechno, co tu zaznělo, je jen snůška spekulací, pro které nemáte žádné důkazy. A ode mě ani žádné nezískáte. Co vím, už jsem řekla."

Na ta slova se otočí k odchodu. Než zabouchne dveře, zaslechne ještě hlas profesorky Nostradamové. „On vás nikdy milovat nebude! Ani kdyby snad chtěl. Není toho schopný." Neotočí se a kráčí pryč. Ale ta slova se jí zabodnou do srdce. Jako by v něm někdo otáčel rezavým nožem.