Ta Riddleova holka

Kapitola 12.

Týdny do vánočního večírku utečou jako voda – a Malvína užse obléká do slavnostních šatů. Tentokrát volí černé. Dá sivšak záležet, aby nebyly o nic méně krásné než ty plesové –nikdo nesmí poznat, jak se cítí uvnitř. Ostatně i ona sama sepokouší si toho nevšímat.

V následujících hodinách se snaží pokud možno vyhýbat Tomovia Blackové – a zároveň i MacMurphymu, což je obojí dohromadytéměř nadlidský úkol. Oč snazší by vše bylo, kdyby je mohlaprostě proklít....

Obrýlený bloďák ji nakonec dostihne, když se baví s profesoremKřiklanem. Chytřejší, než by od něj čekala. Takhle nemůžeutéct.

„Pane profesore, pokročili jste nějak ve vyšetřování tohoútoku?" zeptá se MacMurphy.

„Bohužel ne, Williame, stále nemáme sebemenší tušení, kdo zatím stojí..."

„A má hypotéza ohledně Patrickova mudlovského původu jakomožného motivu..."

„Prověřujeme ji, jistě, ale osobně ji nepovažuji za přílišpravděpodobnou, nevím na této škole o nikom, komu by takovístudenti jakkoli vadili."

MacMurphy se krátce nadechne, ale nereaguje. I Malvína je zaražená.To je Křiklan opravdu tak slepý? Vždyť i ona ví, že takovílidé zde jsou, nedávno jich ostatně pár přistihla v umývárněpřímo při činu – a všichni se právě teď baví naprofesorově vánočním večírku. Synkové ze starých, mocných abohatých kouzelnických rodin. Právě proto je Křiklan zve. Že byopravdu nevěděl, co jsou zač? Nebo to ví až moc dobře a cobyředitel zmijozelské koleje je kryje?

„Poslyšte, Williame, nechme těch chmurných úvah, vždyť jsouza chvíli Vánoce. Co takhle si raději zatančit? Tady slečnaLacroixová je vynikající tanečnice, pokud se dobře pamatuji."

MacMurphy skočí po návnadě jako hladová myš. „To je výtečnýnápad, profesore. Smím prosit, Malvíno?"

Rázně zavrtí hlavou. Kvůli Křiklanovi však zachová dekorumchladné zdvořilosti. „Je mi to moc líto, Wille, ale dnes nebudutančit. Necítím se dobře."

„Není ti dobře? A nechceš doprovodit na kolej?" MacMurphy jese svou zoufalou snahou se k ní přiblížit až směšný. A ona byse mu smála ráda, nevidět o pár metrů dál Toma, kterak protáčíBlackovou po parketu. Ten pohled jí vzal veškerý humor.

„Když budu chtít jít zpět do ložnice, trefím tam sama,"vyjede z ní ostřeji, než měla v úmyslu. Ostřeji, než by bylovhodné, jak jí vzápětí potvrdí zaražený výraz profesoraKřiklana.

Následně se oběma omluví a vzdálí se. Ještě chvíli seprochází místností a když si je jistá, že MacMurphymu zmizelaz očí, spěšně se protáhne ke dveřím a zmizí po anglicku. Svéspolečenské povinnosti dostála... ale nikdo ji nemůže nutit, abydál sledovala , jak se ta zmijozelská děvka plazí po muži zjejích snů. Muži z jejích snů? Čert vem sny, beztak se jí díkyBezesnému lektvaru už žádné nezdají a Riddle je jennesnesitelný arogantní floutek s pěknou tvářičkou. Možná bymu taky měla přičarovat oslí uši...

„Malvíno!"

Otočí se – a div nezakopne. Tom Riddle stojí uprostřed prázdnéchodby a dívá se na ni.

„Ty už odcházíš? Večírek ještě ani pořádně nezačal."

„Starej se o sebe!"

Jako by ji neslyšel. „Děláš chybu, profesor Křiklan se právěchystá sáhnout pro svou sbírku nejnovějších jazzových hitů.Máš přece ráda jazz, nebo ne?"

Malvíně se zatmí před očima. Narážka na jejich společnýtanec na plese je až příliš zjevná. „Blacková ho má určitětaky ráda, tak běž tancovat s ní!" štěkne, než si stihneuvědomit, jak moc se tím prozradí.

Tomovi zajiskří v očích. Pochopil. „Ona není důležitá,"řekne tiše a udělá několik kroků směrem k ní. A pár vteřinna to už tiskne své hebké rty na její, Malvíně se točí hlavaa její jazyk vyhledá ten jeho, než...

...než si plně uvědomí, co se děje. Vzápětí ho od sebe prudceodstrčí – a vrazí mu facku.

Riddle na ni zírá, otisk její dlaně mu hoří na tváři.„Zbláznila ses?"

„To bych se měla ptát spíš já tebe, nemyslíš?" vybuchneMalvína. „Nejsem žádná tvoje zatracená hračka, tak už tokonečně pochop!"

„Malvíno..." Tom udělá krok směrem k ní, ona se všakrozmáchne hůlkou – a zaskočený mladík je o zlomek sekundypozději odmrštěn na druhý konec chodby, kde narazí zády dostěny. K jejímu překvapení se nepokusí jí útok oplatit, jen sezvedne a dívá se na ni. Ona se však otočí a vztekle dupe směremk havraspárské věži.

***

Tu noc opět nedopatřením usne bez Bezesného lektvaru. Stojí vútulně zařízeném, i když maličkém bytě a proti ní se tyčídva muži. V jednom z nich pozná MacMurphyho, druhý je o něcostarší.

„Paní Riddleová, kde je váš manžel?"

S trhnutím se probudí. Paní Riddleová? To má být vtip?! Tohohlečlověka si nevezme, nikdy, ani za všechno zlato světa. Mžourákolem sebe. Je hluboká noc. Opatrně nahmatá pod postelí lahvičkus lektvarem. A dá si raději dvojitou dávku.

***

Ráno se probudí později, než měla. Když seběhne do společenskémístnosti, zarazí ji nezvyklé ticho. MacMurphy už na ni čeká udveří.

 „To je dost, že jsi vzhůru. Musíš jít hned se mnou. V nocidošlo k dalšímu útoku. Tentokrát jde o Kathy Briceovou zMrzimoru. I ona je z mudlovské rodiny."