Ta Riddleova holka

Kapitola 23.

 V následujících dnech si Malvína chtě nechtě uvědomí, že bez McMurphyho se jí ve škole jaksi lépe dýchá. Už nemusí sáhodlouze přemýšlet, co dotyčný vyzkoumal, s čím zas poběží za Brumbálem – a co by se stalo, kdyby ji viděl, jak si s Tomem vyměňuje vášnivé polibky. Jako by se zbavila obzvlášť otravně bzučící masařky. Ve skrytu duše je ráda, že Will skončil, jak skončil, i když se při podobných myšlenkách cítí lehce provinile. Stejně provinile se cítí, i když si uvědomí, jak málo jí sejde na skutečnosti, že studentů z mudlovských rodin ve škole zbyla sotva hrstka. Po útoku na McMurphyho následoval jejich další hromadný úprk, jakkoli závěrečné zkoušky jsou za dveřmi. Skutečnost, že si tajemný útočník troufl na páťáka, navíc prefekta za Havraspár, vyděsila i ty nejodvážnější. Kdo mohl odjet, odjel. A kdo nemohl, pohyboval se ve škole většinou ve skupinkách. Až na pár výjimek typu Uršuly Warrenové, které chodila i nadále o samotě brečet na záchodky. Možná proto, že jí nikdo společnost dělat nechtěl – a možná jí na tom, jestli bude příští obětí, zkrátka nezáleželo.

Malvína to vše vnímá – a v duchu si neodpustí spokojený úšklebek. Skutečnost, že je nyní ve škole méně lidí, jí vyhovuje. Odjakživa nenáviděla davy. A vzhledem k tomu, že mezi mudly strávila dětství a že nešlo o nijak pěkné roky, pro studenty z mudlovských rodin velkou slabost nemá. I přesto by část jí stále ráda zjistila pravdu – ovšem nyní, když jí onu skutečnost dnes a denně nepřipomíná McMurphy, je jaksi snazší ji ignorovat. O to snazší, že NKÚ je za dveřmi, zbývá si toho tolik zopakovat – a navíc jsou nyní večery velmi vlahé, stmívá se pozdě a ona a Tom se téměř denně scházejí na odlehlém břehu jezera a nevěnují se zde zdaleka jen učení.

„Co kdybychom požádali Dippeta, ať nás tu nechá i přes léto?" navrhne jí jednou, když spolu leží mezi kořeny starého stromu skrytí před celým světem.

„To by byl splněný sen," usměje se a dívá se u do tváře obtažené měkkým večerním světlem. „Jen nevím, jestli to projde, když tu po škole údajně běhá netvor. Slyšela jsem dokonce Brumbála povídat něco o tom, že z Ministerstva vyhrožují, že pokud ty útoky nepřestanou, Bradavice zavřou."

„To není možné," namítne rozhodně. „Ministerstvo by něco takového neudělalo, tahle škola funguje bez přestávky skoro tisíc let! A jiná beztak v celé Británii není. Bez Bradavic bychom se neobešli."

„Mně to říkat nemusíš," vzdychne si. „Opakuju jen, co jsem zaslechla."

A pak už se přižene červen a s ním NKÚ. Malvína brzy konstatuje, že zkoušky jsou mnohem snazší, než se obávala. Tom je téhož názoru. Proplouvají předmětem za předmětem, smějí se banalitě pokládaných otázek a po večerech se místo učení už jen baví.

Jako poslední mají písemnou zkoušku z Dějin čar a kouzel. Pohlédne na první zadané téma k eseji. Dějiny černé magie a obrany proti ní ve starověkém Řecku a Římě. Zatetelí se blahem. Antiku zbožňuje a dějiny černé magie ji fascinují. Nedávno spolu s Tomem vyhrabali v knihovně knihu o starořeckých černokněžnících a bylo to dechberoucí čtení. Malvína se pousměje a namočí brk. Práce jí snadno odsýpá zhruba do poloviny, kdy se z ničeho nic zarazí a třeští oči na svá vlastní slova. „Jedním z nejproslulejších temných mágů antiky byl Herpo řečený Prohnilý. Je znám jako autor mnoha temných kleteb. Mimo jiné také prováděl pokusy, které mu měly zajistit nesmrtelnost. O jejich přesné povaze není mnoho známo, ani o tom, jak daleko se dostal – a jestli vůbec kdy zemřel. Proslul také jako hadí jazyk a první člověk, který vypěstoval baziliška, obřího hada známého též jako hadí král, který se rodí z kuřecího vejce vysezeného ropuchou, je schopen zabíjet pouhým pohledem, dosahuje délky kolem padesáti stop a může žít až tisíc let." Bazilišek, jistě, to je ono! Jak mohla být tak slepá! Had, který se dožívá až tisíce let, mohl se tedy ve škole skrývat už od časů Salazara Zmijozela. S délkou padesát stop by mohl být dost silný na to, aby proboural zeď. A to zabíjení pohledem... Vždyť nikdo z obětí útoků nezemřel... Protože se mu nepodívali přímo do očí, uvědomí si vzápětí. Patricka našli ležet uprostřed kaluže s vodou, Kathy před zrcadlem, Franka v dívčí umývárně... Co když zkrátka neviděli baziliška přímo, ale jen jeho odraz na hladině, a proto...?