Ta Riddleova holka

Kapitola 15.

Tom Riddle sedí na jedné z lavic a v dlouhých prstech si pohrává s hůlkou. Je zde dřív než ona – ostatně, dala si záležet, aby dorazila se zpožděním.

„Pěkné šaty," poznamená s úsměvem. Malvína na sobě nemá svou školní uniformu, ale slavnostní róbu z Křiklanova večírku. Jen její barvu proměnila z černé na sytou tmavomodrou.

Lehce kývne hlavou, ale na jeho kompliment neodpoví. „Začneme?" zeptá se místo toho upjatě.

„Pokud chceš... Prohlédla sis už můj dárek?"

„Ano. Děkuju ti za něj, je to opravdu zajímavá kniha. Ale teorii znám. Potřebuju praxi."

„Pravda, zapomněl jsem... Legilimens!"

Čekala, že udělá něco takového. Dokáže svou mysl uzavřít, má ale co dělat, aby svou bariéru udržela. Jeho kouzlo je silné. Až překvapivě silné na začátečníka...

Následující hodiny stráví tak, že jeden po druhém metají neustále to stejné zaklínadlo. Stále bez úspěchu. Její obrana je silná a navíc se zlepšuje. Ta jeho zrovna tak.

„Nedáme si pauzu?" navrhne jí.

„Ale? Pan Riddle je unavený?"

„Ne, to zdaleka ne. Jen jsem ti chtěl ještě jednou popřát všechno nejlepší. Osobně."

„Díky," zamumlá a snaží se zakrýt své rozpaky. Přistoupí k ní blíž. Ona však udělá krok zpátky.

„Poslyš, pokud jsi to po té facce ještě nepochopil, tak..."

„Řekl jsem ti, že Blacková není důležitá. Není a nikdy nebyla." Další krok směrem k ní. A Malvína tentokrát neustoupí. Nedokáže to. Snad že se blíží Vánoce. Snad že je slunovratová noc. Snad že jí je právě šestnáct. Čeká na jeho ruku, která se jemně dotkne její tváře. A její rty těch jejích.

Někdy v ten okamžik se mihne jeho hůlka. Neodtáhne ústa a nevysloví zaklínadlo, přesto však pronikne do její mysli jako nůž do másla. A ona, roztřesená a rudá jako pivoňka, se nezmůže ani na náznak odporu. Před očima jí defilují obrazy. Je malá, sotva devítiletá dívenka a stojí ve vánočně vyzdobeném kostele spolu s ostatními dětmi ze sirotčince. Tedy těmi, které alespoň trochu slušně zpívají. Stojí před ostatními a její vysoký hlas se nese ke klenbě.

„Good King Wenceslas look out

On the Feast of Stephen

When the snow lay round about

Deep and crisp and even

Brightly shone the moon that night

Though the frost was cruel

When a poor man came in sight

Gathering winter fuel."

Zpívá čistě a snaží se nemyslet na to, co přijde po tom. Na dobře oblečené dámy, které budou házet drobné do kasičky a budou na ni shlížet rádoby laskavě, ve skutečnosti však povýšeně. Nesnáší to. Nesnáší spoustu věcí, ale žebrání ze všeho nejvíc.

Prudce máchne hůlkou. Riddle její kletbu odrazí, účel však splnila. Spojení mezi nimi je přerušené.

„To bylo podlé," vybuchne, bledá vzteky.

On se však nenechá vyvést z míry. „Až budeš jednou stát proti skutečnému nepříteli, nemůžeš spoléhat na to, že bude hrát podle pravidel. Musíš být připravená na všechno. I na podlost. - Mimochodem, nevěděl jsem, že tak krásně zpíváš."