Ta Riddleova holka

Kapitola 10.

„Malvíno, měla bys chvilku?"

McMurphy. Tak ji zarazí, že s ní ještě mluví, že ho aninepošle k čertu.

„Jde o tu věc s Patrickem. Něco jsem zjistil."

„Tak to bys měl jít spíš za profesory, ne za mnou."

„Za nimi už jsem byl. Ale nevěřili mi."

„A já ti věřit mám? Co po mně vlastně chceš?"

„Jen abys se mnou šla do druhého patra. Prosím."

Malvína se zamyslí. Nemá sice chuť s McMurphym chodit kamkoli,ale ten útok jí vrtá hlavou. Příležitost dozvědět se něconového si nechce nechat ujít.

„Tak dobře."

Když o pár minut později stojí na místě činu, McMurphy jíukazuje díru ve zdi. „Tudy se vyvalila ta voda, co zaplavilachodbu."

Malvína se dívá na otvor, ale nenachází na něm nic zvláštního.

„Nic tam nehledej. Vypadá to jinak, než když jsem sem přišelpoprvé."

„Jak to myslíš?"

„No, když jsem Patricka našel, ta zeď byla... mnohem víc vnepořádku, nebo jak to říct. Vypadala, jako... jako by se z tétrubky probouralo něco ven. Něco silnějšího než voda."

Malvínu zamrazí. „Já ale nevidím nic, co by..."

„Jo, to řekli i profesoři. A vím, že to zní šíleně, ale tazeď opravdu vypadá jinak... Jako by... ji někdo přeměnil... Abyuž to nebylo vidět."

„Hele, McMurphy, není možný, že se ti prostě jen něco zdálo?"

Will zavrtí hlavou.

„No dobře, ale... co by proboha lezlo v potrubí?"

„Nemám sebemenší tušení. Ale ať už je to cokoli, někdonechce, abychom o tom věděli."

„Takže ty myslíš, že to... něco zaútočilo na Patricka?"

„Dávalo by to smysl."

„Něco dost silného, aby to prorazilo zeď... a zároveň dostmalého na to, aby se to do potrubí vešlo. Něco dost chytrého nato, aby to zametlo stopy... a nebo spolčeného s někým dostchytrým..." Malvína si uvědomí, že se právě dělí sMcMurphym o své úvahy. Zmlkne.

„Hele, já v nejmenším netuším, oč může jít, ale řeknu tijedno – ať už je to cokoli, nebo kdokoli, dostanu to. Patrick...je můj bratranec z druhého kolena. Dlužím mu to. A pak, nechci,aby tohle potkalo nějakého dalšího studenta z mudlovské rodiny."

„Ale McMurphy, vždyť ty vůbec nevíš, jestli na něj zaútočiliprávě kvůli tomuhle!"

„A proč jinak? Nikomu nikdy nic neudělal!"

„Třeba... třeba vůbec nechtěli zaútočit na někohokonkrétního. Třeba to byla náhoda. Nějaké zvíře..."

„Zvíře nedokáže přeměnit zeď. Malvíno, kdybys slyšela, covšechno na mě nebo na jiné studenty s mudlovskými rodiči pořvává ta zmijozelská Riddlova partička..."

„Nemluv nesmysly! Tom by nikdy..."

„Tom sám rozhodně ne, nešpiní si ruce. Ale ty jehokamarádíčkové..."

„No dobře, i kdyby to byla pravda, co chceš ode mě?"

„Abys mi pomohla zjistit, kdo to udělal."

Malvína pozdvihne obočí, McMurphy však ještě neskončil. „Vím,že mě nemáš ráda, to už jsem pochopil. Děláš chybu, ale mášna to právo. Ale pořád jsme prefekti. Je naší povinnostíchránit naše spolužáky. Chci toho mizeru chytit a postarat se,aby za to, co udělal, zaplatil. S tebou mám větší šanci."

Natáhne k ní ruku. Ona chvíli zaváhá – a pak ji stiskne. „Takjo, souhlasím."

***

Cestou do společenské místnosti se neustále vrací kproběhnuvšímu rozhovoru. Spolupracovat s McMurphym! U Merlina, tobude peklo! Samozřejmě, nemá v úmyslu se s ním dělit o svávlastní zjištění, alespoň pokud to nebude nezbytně nutné,jestli ale na něco přijde on, chce to mít z první ruky. ProtožeMalvína chce znát pravdu, ať už je jakákoli, chce se k nídostat za každou cenu.

Její noční můry, naléhání profesorky Nostradamové... A pakten útok. Chce zjistit, kdo za ním stojí. Aby sama sobě i tébláznivé věštkyni dokázala, že s jejími vizemi nemá nicspolečného. A s Tomem už vůbec ne.

Ale co když přece? Co když sny nelžou? Co když to udělal Tom –a co když je to teprve začátek?

Jak se pak zachovám?

 Netuší. Ale jen při tom pomyšlení se jí zvedne žaludek