PROLOG

695 47 25
                                    

Co z nás dělá to, čím jsme? Jsou to naše zážitky? Jsou to vzpomínky, které jsme za život nastřádali? Nebo je to dokonce naše jméno? Jestli je to skutečně něco z toho, pak nejspíš opravdu nejsem ničím. A jestli jsem někdy něčím byla, nepamatuju si to. Den za dnem se totiž probouzím do nového těla, aniž bych v tom viděla nějaký řád nebo smysl. Každé ráno začíná jinak, ale přesto mi připadají všechna nesnesitelně stejná.

Nový den, nové tělo, nové zklamání.

Občas hraju sama se sebou takovou hru. Člověk se totiž musí nějak zaměstnat, když nemá žádný vlastní život a jen pozoruje životy ostatních lidí. Někdy, když ráno vstávám, ptám se sama sebe: Kým dnes budu? Budu muž nebo žena? Jakou budu mít barvu pleti? Kolik mi bude let a jak strávím dnešek?

Během dne si potom přičítám bod za každou věc, kterou jsem uhodla správně. Můj rekord je sedm bodů, ale pracuji na škále do deseti. Mým životním snem je dostat se právě až na desítku. Možná si říkáte, proč není mým životním snem vymanit se z toho věčného kolotoče. Ten jsem taky měla, ale nejspíš už jsem se ho vzdala.

Už ani nevím, jak dlouho takhle cestuju po světě. Mohou to být měsíce, ale stejně dobře to může být i několik let. Nejprve jsem své nositele počítala. Dokud jich bylo do dvaceti, ještě jsem měla přehled. Ztratila jsem ho kolem padesáti.

Dnes jsem muž s pivním pupkem a ustupujícími vlasy. Jsem řidič školního autobusu a žiju v malém domku na kraji města. Když jdu ze záchodu, nemyju si ruce, a třikrát do minuty popotahuju, protože pořádní chlapi přeci nesmrkají. V koupelně mám kalendář plný polonahých krasotinek a v nočním stolku pistoli. Mám knír a flanelovou košili. Dneska jsem nevyhrála ani jeden bod.

Ale jednou těch deset bodů získám.

Jenže... co bude pak?



***

Trailer


***

Ahoj, 

vítám všechny zbloudilé duše u mého nového příběhu Zlodějka těl. Děkuju, že jste mu dali šanci, a doufám, že se vám bude líbit. Budu ráda za každý komentář nebo hvězdičku, i když kvůli nim to samozřejmě nepíšu, ale zpětná vazba je vždycky to nejlepší, co může amatérského spisovatele potkat. Budu taky ráda, pokud mě upozorníte na případné chyby nebo nesrovnalosti, kterých si všimnete.

Na začátku nás bude čekat pár krátkých úvodních kapitol, takže tomu zkuste dát trochu času, než se příběh rozjede. Zlodějka těl je první díl z plánované trilogie o tom, kým jsme, když nejsme nikým, a o hledání vlastního já.

Pohodlně se usaďte, popadněte čaj / kafe / rum a užijte si čtení. 

I have spoken,

Sasanka


P. S. Vím, že čtení na Wattpadu může být otravné - reklamy, modré světlo do očí, a ta úděsná oranžová! Takže pokud by někdo chtěl Zlodějku těl v PDF, aby se vám to četlo líp, můžu poskytnout. Jediné, co za to budu chtít, je slib, že to nebudete nikde dál šířit, a že mi na konci dáte vědět, jak se vám to líbilo :)

Zlodějka těl ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat