Kdybyste mohli být na jeden den kýmkoliv na světě, kým byste byli? Tahle zdánlivě řečnická otázka je pro mě až moc reálná. Každý den se totiž probouzím v těle cizího člověka, sleduji jeho den a tiše vyčkávám až usne, abych se následující ráno probud...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dodnes si pamatuju na svého prvního nositele. Na takovou věc se zkrátka nezapomíná. Je to něco jako vaše první láska. I když chudák Josh vůbec nevěděl, že mě potkal. Pamatuju si na jeho tmavě hnědé vlasy, které měl perfektně zastřižené, a na to, jak si vmíchával do čaje tři lžičky cukru. Vybavuju si celkem detailně, jak u odpolední kávy luštil křížovku, zatímco jedním očkem kontroloval své děti, které si hrály na podlaze obývacího pokoje. Když byl nervózní, protáčel si na levém prsteníčku snubní prsten, a přerovnával po manželce nádobí v myčce tak, aby maximalizoval prostor a vešel se tam ještě jeden hrníček navíc.
Do největších podrobností si pamatuju, jak jsem na něj křičela. Řvala jsem tak hlasitě, až bych si bývala roztrhla plíce, kdybych nějaké měla. „Já jsem tady! Pomoc! Slyšíte mě někdo?"
Neslyšel. Nikdo mě nikdy neslyšel. Ani Josh, ani kdokoliv jiný, kdo přišel po něm.
Je možná zvláštní, jak pečlivě se mi v hlavě uchoval Josh a všechny detaily z našeho společného dne, ale z období předtím, než jsem ho potkala, nemám jedinou vzpomínku. Jako bych do té doby jen bezcílně plula vzduchoprázdnem. To mě občas přivádí k myšlence, že před Joshem nejspíš nebylo nic. Byl to den, kdy jsem se narodila. Možná, že slovo narodila tady není moc vhodné... Spíš to byl den, kdy jsem vznikla.
Od té dobu putuju. Na rozdíl od obyčejných cestovatelů, já neputuju po městech a cizích zemích, ale po lidech. Každé ráno, když otevřu oči, jsem někým jiným. Každý den se probouzím do života jiného člověka, sleduju jeho život a tiše vyčkávám, až nastane večer a můj nositel půjde spát. V tu chvíli se ztrácím do prázdna, aby druhý den mohla moje ničemná existence pokračovat naprosto stejně.
Ze začátku jsem na ně křičela, stejně tak jako jsem křičela na Joshe. Trvalo to několik nositelů, než jsem své pokusy o upoutání jejich pozornosti vzdala. Nevěděli o mě a já se s nimi nedokázala spojit. Navždy jsem byla odsouzená jen přihlížet.
Říkám si cestovatelka. Sice o mě nevíte, ale já jsem tady, i když jen na jediný den. Sleduju každý váš krok, vnímám každý váš pohyb. Neznáte mě, ale já znám vás.
