Zlodějka těl ✓

Shawn (2)

Shawn se ještě před začátkem vyučování vydal do místnosti, kde se scházela redakce ročenky. Dorazil ale zrovna ve chvíli, kdy jeden z lidí uvnitř (nejspíš šéfredaktor, pokud se tenhle výraz ve spojitosti s ročenkou vůbec používá) ukončoval schůzi. Shawn ze sebe dostal polovičatou omluvu za to, že nedorazil a nechal si zadat práci na další týden.

„Jsi v cajku, kámo?" zeptal se ho kluk, kterého jsem se rozhodla v hlavě označovat jako šéfredaktora.

Shawn trhnul rameny a zadíval se trochu stranou, což byla jasná známka toho, že nemá v plánu říct pravdu. „Jasně, vzhledem k tomu, že mě cestou do školy málem zajel autobus, tak mi mohlo bejt mnohem hůř."

Šéfredaktor se zasmál a poplácal Shawna po rameni. „To jsi byl ty? Tak to je gól. Mluví o tom celá škola, že nějakej trouba skočil pod autobus."

„Jak to myslíš, že o tom mluví celá škola? Stalo se to ani ne před hodinou," naléhal Shawn a pocítila jsem, jak se mu sevřel žaludek nervozitou.

Šéfredaktor se jen ušklíbnul. „Novinky se tady šíří jako mor ve středověku. Vždyť to znáš," mávnul rukou a odešel z místnosti pryč. Shawn tam ještě chvíli stál a pohupoval se na patách. Ani zvonění ho z jeho transu neprobralo.

Neměl bys jít do třídy? nadhodila jsem opatrně a potichu, ale Shawn sebou stejně vyděšeně trhnul. Jestli má v plánu takhle sebou škubat pokaždé, když ho oslovím, brzy si vykloubí rameno.

Aby se vzpamatoval, plácnul se dlaní do tváře. „Dej se dokupy, padavko," řekl sám sobě.

Tohle bolelo, upozornila jsem ho. Shawn si nepřítomně zajel rukou do vlasů a silně si skousnul ret. Nepřestával očima těkat kolem sebe. Snad čekal, že odněkud vyskočí jeho kamarádi a přiznají se, že to všechno byl jen nějaký velmi vydařený kanadský žertík. Já jsem ale věděla, že nikdo odnikud nevyskočí. Ale s tou cestou do třídy jsem to myslela vážně. To, že jsi málem umřel, tě z výuky neomlouvá, ne?

Po krátkém zaváhání jen zatřásl hlavou a vydal se na hodinu. Když si vytáhnul na lavici potřebnou učebnici, zajásala jsem. Dějepis, jeden z mých nejoblíbenějších předmětů. Hlavně díky tomu, že se jednotlivé kapitoly dějin daly probírat na přeskáčku, a stejně se jim dalo rozumět. Oproti tomu v takové matematice se občas stalo, že mi chyběly potřebné základy, takže jsem si výuku vůbec neužila, protože jsem byla celou hodinu ztracená. Ale dějepis a literatura byly sázka na jistotu. Jednou jsem dokonce strávila den s nositelkou, která studovala dějiny a literaturu na Severozápadní univerzitě, a doteď na to vzpomínám jako na velmi příjemný den.

Zazvonilo, do třídy vešel učitel a začal s výkladem. Probíral různá povstání a boje za lidská a občanská práva, vyprávěl o Velké francouzské revoluci i o americké občanské válce a já ho fascinovaně poslouchala. Shawn oproti tomu seděl jako zkoprnělý, nepřítomně zíral na prázdnou stránku v sešitě a za celou hodinu si neudělal jedinou poznámku. Chvílemi jsem na něj chtěla promluvit, využít tu hodinu k tomu, abych mu lépe vysvětlila, co jsem zač, ale nedokázala jsem to správně formulovat, abych ho znovu nevyděsila. Přemýšlela jsem nad tím i během celé následující přestávky, kterou Shawn strávil bezcílným bloumáním chodbami. Nakonec jsem se na to ale vykašlala, protože mi bylo jasné, že tu správnou formulaci prostě nenajdu. Nemělo smysl to odkládat, protože jsem riskovala, že než se k něčemu dokopu, Shawn usne s hlavou položenou na lavici a já ztratím svou jedinou příležitost nebýt úplně sama.

Ehm, Shawne? řekla jsem mu, zatímco jsme vcházeli do další učebny. Shawn sebou opět trhnul, ale přišlo mi, že možná o trošku míň než předtím. Že by si na mě pomalu začínal zvykat?