Zlodějka těl ✓

Tami (2)

Dveře mi otevřela Shawnova máma. Vlasy měla stejně jako předevčírem svázané do ledabylého drdolu a moc jí to slušeno, i když na sebe zrovna navlékala neforemnou péřovou bundu. Pravděpodobně byla akorát na odchodu.

„Dobrý den, je tu Shawn?" zeptala jsem se.

„Jasně," přikývla, otočila se ke mně zády a z plných plic zařvala: „SHAWNE! Máš tu návštěvu!" Obrátila se znovu mým směrem a zářivě se usmála. „Odkudpak se znáte? Myslím, že jsme se ještě neviděly."

Rychle jsem vymyslela první lež, která mě napadla. „Máme spolu projekt do školy," opětovala jsem jí úsměv.

„Tak pojď dál, ať tu nemrzneš," pokynula mi. Zavřela za mnou dveře a znovu zavolala na Shawna. „Vsadím se, že má sluchátka na uších, a proto nás neslyší," řekla a podívala se na hodinky. „Poslyš, já už musím běžet do práce. Víš, kde má Shawn pokoj?"

Její dotaz mě zaskočil. Sice jsem věděla, který pokoj patří Shawnovi, ale jednak mi bylo nepříjemné mu tam jen tak vtrhnout, a pak šlo taky o to, že za Taminou rozkošnou tváří se mohl schovávat sériový vrah, kterého Shawnova máma právě vpustila do domu a hodlala ho nechat se svým synem bez dozoru. Jen jsem přikývla, žena popadla kabelku a čepici a s prásknutím vchodových dveří zmizela.

„Shawne?" zavolala jsem ještě jednou, protože jsem se opravdu za každou cenu chtěla vyhnout tomu, že mu jen tak napochoduju do pokoje, aniž bych se předem ohlásila. Přešlapovala jsem nervózně v předsíni, ale nakonec jsem si řekla, že se Tami nestáhla do pozadí jen proto, abych zdržovala.

Došla jsem ke dveřím do jeho pokoje a silně jsem zaklepala, ale když na druhé straně nikdo nereagoval, zabušila jsem na ně pěstí. Konečně se rozrazily dokořán.

Bylo zvláštní vidět takhle zblízka tvář, kterou jsem ještě před dvěma dny nosila. Už se mi párkrát stalo, že jsem ve městě zahlédla v davu někoho, kdo byl dřív mým nositelem – nebo jsem si to alespoň myslela, protože si nedokážu vybavit všechna svá předchozí těla. Takhle zblízka jsem se ale ještě s nikým nesetkala.

Vyrazilo mi to dech natolik, že jsem na chvíli ztratila kontrolu nad svými činy. Cítila jsem, jak se Tami nechtíc dere do popředí. Musela jsem znovu najít ztracenou koncentraci, abych dokázala promluvit.

„Jsi vyšší, než jsem čekala," plácla jsem to první, co mi přišlo na mysl.

Shawn si mě překvapeně prohlížel. Bylo vidět, jak se usilovně snaží obličej, který před sebou viděl, někam zařadit, ale nedařilo se mu to. „Co tu chceš? Jak ses sem dostala?" štěknul na mě. Kolem krku měl zavěšená masivní sluchátka, kvůli kterým mě předtím neslyšel volat.

„Pustila mě dovnitř tvoje máma, už musela jít," odpověděla jsem.

Rozhlédl se a když se ujistil, že je v domě ticho, obrátil svou pozornost zpátky na mě. Vypadal naštvaně. Taky bych byla, kdyby mi do domu lezli cizí lidi.

„Promiň, my se známe?" zeptal se zamračeně.

Nepřemýšlela jsem nad tím, jak se mu představím, ale najednou jsem si bolestně uvědomovala to, že nemám žádné jméno. Představit se jako Hej, ty mi nepřipadalo jako dobrý nápad. „Potkali jsme se předevčírem," začala jsem vysvětlovat. „Zachránila jsem ti život, pamatuješ?"

„To seš ty? Ten hlas z mojí hlavy?" řekl nadšeně a za brýlemi mu v očích zablesklo. Rukou si zamával v oblasti pravého spánku, aby naznačil, kde jsme se minule setkali. Nepokrytě na mě zíral s otevřenou pusou a neměla jsem mu to za zlé. Stál před ním důkaz toho, že se nezbláznil a že si hlas v hlavě jenom nevyfantazíroval.