The Story continues

Začátek

Sněhové chomáčky se mi začaly snášet na hlavu. Není se co divit. Prosinec je už pomaloučku otevřený a zima se blíží.

Přitáhnu si kabát více k tělu, mezerami chce profukovat vítr. Skloním hlavu, aby mě vločky nešlehaly do očí a do tváře mi spadne jeden pramínek vlasů.

Rozhlédnu se po ulici. Všichni se začínají připravovat na Vánoce. Všude stojí stromky, prodávající vyvolávají, jak úžasné čokoládové postavičky nabízejí a kolemjdoucí si tu podívanou nenechají ujít.

Podívám se na hodiny, je teprve 17:58. Jaime říkal, že stačí, když budu nachystaná kolem sedmé hodiny. Při vzpomínce na mého roztomilého přítele mi vytane úsměv na tváři.

Zamířím do našeho paneláčku, vystoupám schody, ano, taková vymoženost, jako je výtah, se tu nenachází, ale máme s Jaimem útulný byteček a jeden druhého, takže kdo by si stěžoval.

Doma shodím kabát a zavěsím ho na malý kovový háček. Dám si rychlou sprchu a začnu s přípravami, nejdřív obličej, vlasy, pak oblečení. Ještě rychle zavolám Avery, protože se vůbec nemůžu rozhodnout, zda si mám vzít rudé šaty nebo ty černé. Ze sluchátka se ozve rozhodně červené, takže je pak na sebe nasoukám, ale na zip nemohu dosáhnout.

Uslyším, jak se otevřou dveře. Jaime vstoupí.

„Chceš pomoct?” Usměje se mile.

„Ano, prosím.” Opatrně mi odhrne vlasy a zapne zip.

Pak mi položí ruce na bříško a něžně přiloží rty na můj krk. Je to příjemné.

„Jsi krásná.” Složí mi kompliment.

„Děkuju, tobě to také moc sluší.” Úsměv mu oplatím.

Jaime má na sobě bílou košili, modré džíny a mokasíny. Všimnu si, že rukávy má zapnuté na knoflíčky, nikoli vykasané, jako to nosil Chr- DOST! Tohle téma je uzavřené! Ani slovo o tom blbečkovi.

Do ruky si vezmu malé psaníčko a vydáme se s Jaimem do restaurace, kam mě pozval na večeři.

Je to tu pěkné, růžová světla dodávají romantickou atmosféru a k tomu všemu na každém stole stojí plápolající svíce, která tomu dodává to správné aroma.

Posadíme se ke stolu pro dva a hned k nám přijde mladá číšnice a zeptá se nás, co si dáme k pití.

Chvíli se dohadujeme a pošťuchujeme, a pak si vybereme bílé víno.

K jídlu si dáme oba kuřecí salát a celou dobu si vyměňujeme naplněné pohledy. Jaime položí ruku na mou.

„Jsi nádherná, nevím, čím jsem si tohle štěstí zasloužil.”

Koutky se mi samy pozvednou.

„Rád bych s tebou ještě něco probral, víš, jak jsem ti říkal, že mám pár známých, se kterýma jsme chodili hrát hokej?”

Přikývnu, a tak pokračuje.

„Strašně dlouho jsme se neviděli, protože jsme se nastěhovali sem, tak jsem se s nima chtěl domluvit, že by mohli na pár týdnů přijet, a pokud by ti to nevadilo, bydleli by u nás, ale jestli s tím máš nějaký problém, můžou bydlet vedle v hotelu.”

On je tak ohleduplný. Usměju se a uchopím ho za ruku.

„Samozřejmě, že tu můžou bydlet, klidně do Vánoc, já si taky nedovedu představit, že bych byla bez Avery dlouhou dobu.”

„Děkuju, že to chápeš, jsi úžasná.”

Políbí mě a zase se odtáhne, aby se na mě děkovně zadíval.

Navíc v našem bytečku máme s Jaimem pořád každý svůj vlastní pokoj, i když většinou spíme u sebe, takže bude dost místa pro všechny. Akorát si budu muset zvyknout na větší počet lidí. Poslední dobou jsem se vídala jen s Jaimem a Avery s Thomasem, kteří už ale mají také málo času, protože plánují svatbu.

Je teprve prosinec a oni by ji chtěli někdy v dubnu, ale jak znám Avery, chce mít vše do puntíku promyšlené a dokonalé.

Naše večeře s Jaimem proběhne v klidu a romantickém stylu, a pak se zasněženými ulicemi v objetí vracíme domů.

Tak jak se Vám kapitola líbila??😁 Určitě pište pocity, nápady, klidně i kritiku do komentářů 😌❤️