The Story continues

Stěhování

Hodím poslední triko do kufru a zapnu ho. Oddechnu si a svalím se na postel. Konečně. Sbalit všechny věci mi trvalo věčnost.

Však si taky radši Jaime a Chris skočili na kafe. Ale myslím, že hlavní úmysl toho byl spíš, že si potřebovali soukromě promluvit. Tohle vážně nebyla snadná situace a každý z nás to potřebuje nějak vstřebat.

Projdu ještě naposledy ten byt, ve kterém jsem strávila úžasná léta se svým dokonalým přítelem...bohužel, ale nebyl tak perfektní, abych zvládla zapomenout na minulost.

Ale teď můžu být šťastná s Chrisem. Pomalu jdeme znova do něčeho, čemu všichni říkají normální vztah. Ale opravdu polehoučku. Ani jeden z nás nechce nic pokazit.

Jaime se uzavřel více do sebe, přesto s námi vcelku v pohodě komunikuje a docela začíná i vtipkovat. Věřím, že se to vyvíjí správným směrem.

A najednou uslyším kluky u dveří. Přijdu jim naproti a rovnou k východu dotáhnu u pátý kufr.

Jakmile to Jaime i Chris uvidí, najednou protočí oči. Zasměju se.

„Co je?” Zeptám se.

„Bráchooo, proč musí všechny baby tahat sebou tolik zbytečných krámů?” Zaúpí Chris, jenž je obeznámen s tím, že to všechno bude tahat do auta. Ale tak jeho svaly na rukou nejsou pro nic za nic, že?

Splníme tedy první bod, přenést všechno do auta. Jaime nám bez nějaké reakce na naše protesty, že to zvládneme sami, pomůže a dokonce vezme i své auto.

Cesta do nového domu bude trvat tak půl hodiny...ano, opět spolu nebudeme žít v paneláku, ale menším rodinném domku. Nestěžuju si, myslím, že oceníme soukromí. Usměju se a pohledem sklouznu na Chrise.

Otočí hlavu a pošle mi vzdušný polibek.

„Neboj, zlato, hned, jak nanosíme věci do bytu, můžem pokřtít novou ložnici.”

Ucítím jeho dlaň na stehně. Šíří se z ní příjemné teplo to celého mého těla.

Sleduju krajinu ubíhající za okénkem. Míhají se tam domy, ale i lidé a hlavně páry. Šťastně se procházející a držící se za ruku.

Doufám, že i my s Chrisem budeme takhle šťastní a vydrží nám to.

Dorazíme k menšímu, bílému domku s velkými okny. Zbožňuju je. Překvapí mě, že je tu i malinká zahrada. Třeba bych se mohla přeci jen trošku věnovat tomu zahradničení. Květiny jsou nádherné a hlavně ty omamné vůně.

Do bytu všechno nanosíme a srovnáme jakž takž na správná místa. Jaime nám popřeje štěstí, zamává a opustí tuto ulici.

Už málem sáhnu po klice koupelny, ale zadrží mě Chrisova paže, která se mi obmotá kolem břicha, a tak mé tělo narazí na něj.

Přitiskne mi ústa na krk. Zakloním hlavu a nahlas se nadechnu.

„Snad jsi nezapomněla.” Zašeptá mi do krku a mně přeběhne husina po zádech.

A tak se rozhodneme nejdřív pokřtít koupelnu.

Máme tu další kapitolu, sice kratší, ale stihla jsem to 😙❤️

Doufám, že jste si ji užili, nicméně už chystám překvápko, které docela dost zahýbe s dějem, ale pochybuju, že to prozradím už v další kapitole, každopádně se máte na co těšit 😇❤️