The Story continues

„Proč to děláš?"

Rychle jsem se otočila. Ale to bylo možná horší rozhodnutí, než zůstat v klidu k němu zády.

Takhle se moje a Chrisovo tělo dotýká na částech, kde nechci, abychom měli nějaký kontakt. V podbřišku se mi začíná rozlévat teplo. Přestože můj mozek říká rázné ne, srdce k němu natahuje ruce, přestože to byl právě on, kdo ho rozdrtil na prach.

Nemůžu se pohnout. Nemůžu pod jeho pohledem skoro dýchat. Snažím se sledovat všechno, jen ne jeho. Trhnu sebou, když ucítím jeho jemné prsty na tváři. Teď už se nedá nic dělat. Naše pohledy se setkají. Jeho pronikavě ledové oči se do mých vpíjí a mě to ubíjí.

Chci se nadechnout, ale naše hrudníky se setkají a mnou projede další vlna vzrušení. Seberu veškerou odvahu a vypustím aspoň pár slov: „Proč to děláš?” Sice to řeknu trochu přiškrceně, ale koho to zajímá.

Egoistická stránka Chrise se probudí a na tváři se mu rozleje úšklebek. Málem protočím oči. Bože, tohle mě vždycky tak strašně moc vytáčelo.

„No, protože jsem zjistil, že jsi měla pravdu a že jsem ti měl důvěřovat...Emily…Emily, já vím, žes s ním nespala. A je mi to strašně líto, že jsem tu pro tebe nebyl po tom, co tě málem znásilnil. Hned jak jsem to zjistil, málem jsem z něj vymlátil duši. Chtěl jsem tě najít, ale jakoby se po tobě slehla zem. A proto mě překvapilo, že jsi s Jaimem. Ale oba víme, že jsme si souzeni, takže tady stojím a říkám, že tě stále miluju a nikdy jsem nepřestal.”

Jeho přiznání mi vyrazí dech. Ale pak si všechno uvědomím. Panebože, vážně jsem taková kráva, která by mu odpustila? Tak to ne, chlapečku.

Zapřu se dlaněma o jeho hruď a pokusím se ho odstrčit. K mému štěstí to vůbec nečekal. Klopýtne dozadu.

„Ty si jako vážně myslíš, že se na mě úplně vykašleš, povíš mi milion keců, jak mezi náma nic nebylo. Kurňa, urazíš mě a to několikrát a bezdůvodně! Letíš se hned vychrápat s nějakou náhodnou holkou, která ti spadla pod nohy a nejspíš musela být sjetá, aby tak odpornýmu člověku dala, a pak se tam přede mnou promenádujete?! Nech mě být, Chrisi, vážně, nech mě být, nesahej na mě, nemluv na mě, nebuď v mojí přítomnosti!”

Chris se zdá překvapen mým výlevem. Skoro ječím. Ale já to v sobě dusila několik let a muselo to ven. Cítím, jako kdyby se mi ulevilo. Jako by mi ze srdce spadla hromada kamení.

Těžce oddechuju, naštvaně si založím ruce na hrudi. Musím být úplně rudá.

Pokusí se ke mně znovu přiblížit, ale ucuknu. Ve tváři se mu mihne bolest, anebo to jen hraje. Co já vím.

„Ahojte, lidi!” Ozve se ode dveří. Do kuchyně vstoupí Jaxon. Přes naší diskuzi jsme si nevšimli, že přišel.

Jaxon se zarazí s pohledem na nás. Je tu napětí husté, že by se dalo krájet. Dusno, až se tu skoro nedá dýchat.

„Vyrušil jsem vás při něčem?”

Zavrtím prudce hlavou a falešně se zasměju.

„Né, já...ehm, já vám dělám oběd, mělo to být překvapení.”

Vrátím se k vaření, jako by se nic nedělo, přestože se mi trochu třesou ruce a nemůžu zklidnit svoje rychle bušící srdce.

Jaxon si toho dál nevšímá a Chris radši opustí místnost. Tiše vydechnu.

Taaak máme tady další kapitolku 😁😁

Jen bych chtěla ještě dodat, kapitoly budou vycházet jednou za tři dny ☺️

Doufám, že jste si ji užili ❤️