The Story continues

„Běž pryč."

Usednu ke stolu a rozhlédnu se po kuchyni. Nikde nikdo. Je pravda, že dnes jsem vstala trochu dříve, než je o víkendu zvykem. Hodiny odbíjí teprve půl sedmé.

Tak se aspoň v klidu nasnídám. Začnu si vařit kávu a namažu si housku máslem, na ni hodím plátek šunky a voilá, snídaně je hotová.

„BAF!!!”

„Aaa!!!!!!”

Rychle se otočím. Za mnou stojí Jaxon a popadá se za břicho. To, že mě vyděsil k smrti ho nezajímá. Naopak ho to spíš královsky pobavilo.

Do kuchyně se sběhnou i ostatní, které musel můj křik probudit. Vyzvídájí, co se děje. Po vysvětlení vrhnou na Jaxona vražedné pohledy. Odměnou za tuhle infarktovou situaci dnes uvaří snídani, oběd i večeři. Dobře mu tak.

„Brácho, já málem kvůli tobě dostal infarkt.” Stěžuje si nevyspalý a nenajedený Owen. To je podle mě dost špatná kombinace.

Jaxon se smíchem pokrčí rameny.

„Ale já to prostě musel udělat,” brání se.

„To není vhodný argument pro to mě děsit.”

„Máme na dnešek nějaký plány?” Zastaví začínající hádku Jaime.

„Nevím, jak vy, ale já potřebuju skočit za jedním kámošem,” ozve se Chris.

Panebože, Chris. Úplně jsem zapomněla, že tu s námi je také. Na sobě má šedé tepláky, nízko položené kolem boků a jinak nic. Ano, NIC. Párkrát zamrkám, třeba je to jen halucinace, ale ne. Sedí na židli, nohy na stole a upírá na mě svůj podmanivý pohled.

Rychle uhnu. Ale on si jistě musel všimnout, jak si ho prohlížím. Do tváří se mi nahrne krev. Radši začnu mýt nádobí.

Proč jeho vlasy vypadají zvlášť po ránu tak božsky rozcuchaně?

A už je to tady zase. Moje hříšné myšlenky mě chtějí dostihnout. Co jsem komu udělala?

Odeberu se do pokoje, domluvila jsem se s mamkou, že si zavoláme. Je to hodně překvapující, ale otec se od její nemoci docela změnil. Neříkám, že se z nás stala opravdová rodina, jen nějaká ta setkání probíhají v pohodě.

Po tak půl hodině volání, típnu hovor. Sednu si na postel a otevřu YouTube. Ještě ani nestihnu rozkliknout první video a už někdo vrazí do mého pokoje.

Málem nahlas zasténám.

Ano, kdo jiný než Chris?

Když spatří můj výraz, povytáhne levý koutek a posadí se do tureckého sedu na mou postel.

„Co budeme dělat? Nudím se.”

Je jak malé děcko.

„Netuším, co budeš dělat ty, ale já už svoje plány mám a figuruju v nich jen já a můj mobil, takže?”

Nadzvihnu obočí a doufám, že mu to dojde.

„Vždycky jsi byla vtipná.”

To je všechno, co k tomu dodá? Jako vážně? Musím se nadechnout, abych se uklidnila.

„Hele, rozumím, že sem nemusíme vmetat minulost, chceš se chovat, jako by se nikdy nic nestalo. My nebyli pár a nic z těch všech věcí se neuskutečnilo. Chápu to. Taky sem nechci vnášet rozbroje a mizernou náladu. Ale to neznamená, že mi budeš lízt do pokoje a neustále mě otravovat, ano?”

Jeho úsměv se vypaří. Nemám tušení, jak na to reagovat. Ale Chris si to udělá po svém.

Pomalu se zvedne z postele a přiblíží se. Opře jedno koleno po mé levici a nakloní se ke mně. Tak mučivě pomalu. Zastaví se a já ucítím, jak mi na tvář dopadá jeho mátový dech. Určitě si dal zase svůj mátový čaj, který miluje. Jen z té vzpomínky se mi rozbuší srdce rychleji.

Sklopím hlavu, protože nevydržím jeho pronikavý pohled. Je to, jako by mi četl přímo z duše. Ale já ho nedovedu odstrčit. Nezvládnu to. V jeho blízkosti jsem bezmocná, všechny síly se vypaří.

Položí mi dlaň na tvář a já mám co dělat, abych se k němu nepřivinula. Z jeho ruky sálá příjemné teplo. Rozpaluje mě i jen ten dotek.

Zvednu k němu oči.

„Emily, nikdy, NIKDY nechci zapomenout na to, co se mezi námi stalo. Nebylo to nic obyčejného, a proto to už v životě nechci vymazat z mé paměti. Tebe se nikdy nevzdám. Vím, že se mezi námi odehrála menší neshoda, ale to neznamená, že kvůli tomu musíme zahodit náš vztah, protože já tě miluju a vím, že ty mě stále taky.”

Nejdřív nemůžu popadnout dech. Ale pak se vzpamatuju. Prudce ho odstrčím, protože se ve mně nahromadí vztek.

„Co si jako myslíš?! Menší neshoda, prej?! Jako promiň? Ty si jako myslíš, že si sem vážně můžeš nakráčet a chtít mě zpátky? Vypadni. Vypadni!”

Stojí nade mnou a shlíží na mě z výšky, zatímco já sedím na posteli se sklopenou hlavou a do očí se mi skoro tlačí slzy.

„Hele, Emily, Jaxon už přichystal oběd!” Křikne na mě Jaime, ale naštěstí nejde do pokoje.

Vstanu a rychle opustím pokoj, než by mě stihl Chris zadržet.

Trošku delší kapitola, doufám, že se Vám líbila 😁❤️

Menší spoiler: v příští kapitole nastane menší drama v trojúhelníku Emily, Jaime a Chris 😌😌