The Story continues

Polibek

Zaskočilo mě to. Ztuhla jsem a nebyla schopná se ani nadechnout.

Ale pak jsem si ho rukama přitáhla blíž k sobě a prudce políbila jeho měkké rty. Jako bych se mohla po těch letech konečně nadechnout. Už jsem mu nezvládla odolat. Nedokázala jsem bez něj vydržet už ani vteřinu. A brala jsem si ho bez ohledu na následky.

Naše jazyky se proplétaly v jedné harmonii a mnou se začalo rozlévat to příjemné teplo, které vyplnilo ten chlad, jenž ve mně ležel po dlouhé roky.

Nemohla jsem se ho nabažit a on mě. Hltavě jsme pokračovali v líbání. Jako by to bylo naposledy. Jako by měl být konec světa a my měli poslední chvíli na to, užít si jeden druhého. Ty doteky, polibky, chvění a touhu.

Chris přirazí boky k mým. Zasténám mu do krku a pevněji sevřu jeho rozcuchané vlasy. Záboří mi hlavu do ramena a stiskne kousek kůže zuby. Štípne to. Ještě dvakrát to zopakuje, a pak jeho ruce vycestují po mých žebrech nahoru až na má prudce vzdouvající se ňadra.

Přetáhne mi tričko velikosti XXL přes hlavu a hltá mě pohledem. Přejede palcem přes ztvrdlou bradavku a já samovolně zavlním boky proti němu. Zavrčí a chytne mě pod stehny. Obmotám mu je kolem pasu. Na sobě mám jen šortky a cítím pod sebou celou jeho délku. Je tak tvrdý. A to jen kvůli mně. Vyvolá to ve mně další vlnu vzrušení.

Přejíždím mu dlaněmi po zádech a prsty vplétám do vlasů. Znova si ho přitáhnu blíže a dožaduju se polibku. Chris mi vyhoví...a ne jedinkrát.

Je to jako by to bylo naposledy.

Naposledy...

Něco se ve mně zlomí a z očí se mi začnou kutálet slzy. Nechci ho už nikdy opustit. To tak neskutečně bolí. Chci, aby mě před usnutím objímal...aby...aby tady byl se mnou. Po tvářích mi stékají mokré potůčky.

Chris si toho očividně všimne a hned se odtáhne.

„Zlato. Omlouvám se...panebože, omlouvám se. Nebreč, prosím, nebreč. Omlouvám se. Už to nikdy neudělám, slibuju. Prosím, neplakej," chrlí ze sebe rychle. Jeho oči jsou plné bolesti.

„Odjíždíš." Konstantuju fakta. Zahledím se do jeho pohledného obličeje, ale nevydržím to a radši svou tvář zavrtám do jeho hrudi.

„Nechci, abys mě zase opustil," povím s dalším pláčem na krajíčku. A to už se mi po tvářích valí další vodopády. Vzlykám a tisknu ho k sobě blíže a blíže.

„Em...Em, já- já...neodjedu."

Zdvihnu k němu rudé oči.

„Vážně? Vždyť...vždyť tam máš přítelkyni a-"

„Ona nebyla má přítelkyně. Skončilo to téměř hned. To jen tebe jsem miloval. A stále miluju. A udělám pro tebe cokoli. Neodjíždím proto, že jsem dostal dobrou nabídku ohledně jedné nemocnice, a tak jsem to chtěl vyzkoušet, takže zůstávám do konce roku...a možná...možná i déle."

Teď se mi oči zaplní slzami štěstí. Nehledím na to, co se stane, užívám si toho, že tu Chris zůstane. To je pro mě momentálně priorita. Ostatní problémy a okolnosti jdou stranou.

Stojíme tam polonazí v objetí po dlouhou dobu, dokud někdo neotevře dveře do koupelny.

Doufám, že nevadí, že jsem to takhle ukončila...vlastně se musím přiznat, že jsem nejdříve plánovala, že si to spolu dokonce rozdají 😏🤫😏...ale...to by nebyla zábava, takže si na něco takového ještě chvíli počkáte 😁😁

Btw...napadá Vás, kdo do vstoupí do tý koupelny? 😇

Jinak doufám, že jste si to užili 🔥❤️