The Story continues

Drama

^^Zajímalo by mě, kdo u vás víc zabodoval...Damon nebo Stefan?^^😏😏🔥🔥

Já osobně si stojím za Damonem❤️😁

Jinak přeju pěkný počteníčko (dneska jsem se trochu rozepsala) 😙😙

Zrovna s Jaimem sedíme v kuchyni a popíjíme kávu, když v tom dovnitř vlítne Chris s Jaxonem a Owenem. Vrhnou se na ledničku a snaží se ukradnout nějakou pochoutku. Vznikne z toho menší harašení.

Navzájem se strkají, až shodí na zem jogurt, který se samozřejmě rozprskne o podlahu. Vypukne nová hádka, kde všichni svádí na toho druhého vinu. S Jaimem se nad tím jen pousmíváme.

Kluci vyrazí pryč, ale než stihne odejít i Chris, Jaime ho zarazí.

„Chrisi, brácho? Můžeš tu na minutku zůstat?"

Mám divný pocit, ale snažím se ho setřást. Sleduju očima Jaimeho výraz. Je jako vytesaný z kamene. Nepoznám, jak se momentálně cítí.

„No, ehm, jaksi chtěl jsem s váma mluvit...jak to říct? No...to jste mi nemohli říct, že jste spolu chodili?"

„To už bylo dávno, stejně to nic moc nebylo, a navíc mám tebe.” Vypustím z pusy první slova, co mi přijdou na jazyk. Přemýšlím, jestli se nemám začít cítit provinile, ale pak si připomenu, co Chris udělal. Nasadím úsměv, který směruju Jaimemu.

Ten se obrátí k Chrisovi.

„Já k tomu asi nemám co dodat.” Řekne Chris se zatnutou čelistí. Zvedne se k odchodu.

„Vážně to nic neznamenalo? Slyšel jsem, jak jste se včera hádali. A to nevypadalo na nic moc vztah. Spíš to, že mezi vámi pořád něco je. Takže?” Objeví se žárlivá stránka Jaimeho. Naléhá na mě.

„Nic to nebylo, vážně, chodili jsme spolu, ale pak...pak jsme zjistili, že si moc nerozumíme, a tak jsme se rozešli.”

„Takže s Chrisem jsi chodila ještě před tím chlapem, co ti zlomil srdce?” Zeptá se Jaime. Polkne a upře na mě svoje čokoládové oči. Jako by se mi snažil prohlédnout duši, přečíst myšlenky. Je to nepříjemné.

Nadechnu se a přikývnu.

„Jo, s ním jsem chodila ještě předtím.”

Lež jak věž.

Ale nemůžu říct Jaimemu pravdu. Nejen že by začal být více podezíravý, ale pak by se nejspíš rozpadlo jejich přátelství. A to nechci. Jaime je úžasný člověk a svých přátel si považuje. Znají se tak dlouho. Takže tohle prostě ututlám a tečka.

„Dobře.”

Najednou si mě Jaime přitáhne do polibku. Nevím proč, ale začínám být nesvá. Před chvílí jsme probírali mě a Chrise a teď se s Jaimem líbáme. Ale neodstrčím ho. Nechám, ať jeho ústa pohltí ta má.

Jako záchrana přijde Jaimeho mobil. Zazvoní a Jaime se omluví a vezme to. Když dotelefonuje, típne to a otočí se ke mně.

„Promiň, musím do práce. Pan Werther není spokojený se svojí smlouvou a já to musím vyřešit hned.”

Kývnu a odeberu se do pokoje.

Spadnu na postel jak pytel brambor a přikryju si oči dlaněma. Proč se musí neustále něco komplikovat? Ach jo.

Ucítím, jak se vedle mě postel prohne.

Odtáhnu dlaně.

Chris.

Už zase.

Proč?

„Chrisi, teď vážně nemám náladu. Prosím, nech mě být.”

Je tvrdohlavý jako býk. Samozřejmě že se ani nehne. Nehnutě zůstane sedět a nepřestává na mě upírat svoje ledové oči.

„Že to nic neznamelo, hm? Vím, že to byly kecy. A ty to víš taky, zlato.”

„Sám jsi to řekl.” Pokrčím rameny. Nechci se hádat. Chci mít od něj pokoj.

„Ale nemyslel jsem to vážně. Myslel jsem, že jsi s tím zmrdem Rianem. Omlouvám se, ano? Nezahodíme to, co je mezi námi jen kvůli blbosti. Vím, že Jaime pro tebe není dostačující. Vím to, že tak dobře ti zvládnu udělat jen já.”

„To si říkáš kamarád?”

Nezmůžu se na nic víc, než na tyhle jednovětové odpovědi.

„Ano, Jaime je můj kámoš, ale vím, že pro tebe není dostačující, přestože je to úžasnej chlap. Ty potřebuješ něco víc.” Posledních pár slov dopoví skoro šeptem, zatímco se ke mně přibližuje.

Najednou zvedne dlaň a položí mi ji vysoko na stehno. Palcem začne kroužit a ve mně to vyvolá příval tepla.

Proč jsem tohle nikdy necítila s Jaimem?

Počkat, co?!

O čem tu zase přemýšlím?!

Shodím jeho ruku. Tváře mi začínají nabírat růžový nádech.

„Mám ti to vysvětlovat jako na začátku, když jsme se potkali?” Promluví opět Chris.

„To, že jen po mém doteku tvoje tělo hoří touhou. V puse máš sucho a srdce ti rychle tluče.”

Zkusí se ke mně znovu přiblížit.

Vstanu z postele a uteču do koupelny, kde se radši zamknu.

Nevydržím to a z očí se mi spustí slzy. Zanechávají na mých tvářích cestičky. Rty se mi chvějí a srdce tak moc bolí a svírá se, že bych nejradši vyskočila z okna. Proč se to muselo takhle posrat?

Opřu se dlaněmi o umyvadlo a pohlédnu do širokého zrcadla. Vypadám jako troska.

Jeho slova a hlavně doteky na mě mají tak moc obrovský vliv. Tohle musí být snad až nezdravé.

Nesnáším se za to, jak na něj reaguju. Nesnáším JEHO. Ne,...ty ho nemůžeš nenávidět...protože ho stále miluješ. Stále je tvoje srdce věrné jen jemu. Uhodím pěstí do umyvadla. Sakra! Kéž bych ho nikdy nepotkala.