Alpha and his sunshine (Chanlix)

Návrat Alfy do hlubokého lesa

Předem se omlouvám za chyby, jsem takovej expert a i když to čtu 3x tak se vždycky něco najde.

„Už je to dobrých tři sta let, co všichni vlci ze zdejšího lesa zmizeli. Nikdo neví jestli zahynuli, a nebo odešli. Každopádně se vypráví, že za tři sta let se mají s prvním letním úplňkem vrátit a dostanou lidskou podobu,” starý knihovník seděl před tabulí a vyprávěl legendu, která byla kdysi napsaná snad jen za účelem někoho vystrašit

„co je tohle za blbost?” ozval se kluk sedící vedle Felixe, zatím co pihatý hltal každé slovo. Měl rád nadpřirozena a legendy, i když tomu nevěřil

„říkej si co chceš, ale tuto noc pocítíte všichni náhlou emoční změnu. Bude to strach, který přijde naprosto bezdůvodně.”

„který les to vůbec je?” zeptal se Felix, který byl naprosto omámený tím, co by mohlo přijít

„je to les hned za městem. Říká se mu temný, ale ne jen tak nadarmo. Čím hlouběji půjdete, tím vás bude obklopovat větší tma, vzduch bude řidší a všude okolo se budou ozývat nezvyklé zvuky” pihatý klučina v sobě zadržoval radost. Zároveň byl ale připravený tento fakt vyvrátit. Také mu běhalo v hlavě, co je tohle v jednadvacátém století za absolutní blbost.

Po hodině "literatury" kterou všichni brali jako osvobození od samého psaní, se Hyunjin sedící vedle Felixe postavil a zapřel se rukama o stůl

„dnes večer jdeme do lesa,” zamanul si a vypadal rozhodnutě. Felix na něj jen vyvalil oči a myslel si, že špatně slyší

„neblbni Jine.”

„bojíš se snad? Sám tomu přece nevěříš, je to naprostá hloupost,” Hyunji se na Felixe díval celkem vyzívavě.

„jasně že se nebojím,” mladší zakroutil hlavou a sám přemýšlel, že to není dobrý nápad. Nerad chodí do lesů a obzvláště v noci. Není to, že by se bál tmy, bojí se že by na něj mohlo něco skočit. Je tak trochu paranoidní

„skvělé, tak vezmeme s sebou ještě Jisunga” Hyunjin se sám pro sebe usmál a sedl si zpátky na židli. Bude to výprava alá Hyunjin a dva poseroutkové.

🐺

„jak jsem mohl kývnout na něco takového?” Jisung drtil Hyunjinovo předloktí a měl oči na stopkách. Zatím co Felix šel tiše za nimi a dával si pozor kam šlape, nerad by líbal zem.

„Felixi, ty nemáš strach?” zeptal se Jisung s třesoucím se hlasem a otočil na pihatého chlapce hlavu

„nic neslyším, kromě praskání větviček pod našem nohama a tvoje neustálé mluvení a kňučení, důvod proč bych se měl bát?”

„podívej se před nás, už není skoro nic vidět, to je důvod,” Jisung ukázal dopředu

„pravda, čím víc jdeme dál, tím je tma větší a vzduch těžší, přesně tak, jak říkal ten starý pán, ale....” Felix chvilku přemýšlel. Opravdu se nic neozývalo. Úplněk byl krásně vidět a byl velký. Tak nějak nezvykle, ale určitě to není důvod k tomu, začít panikařit, že se vrátí vlci, kteří dostanou schopnost se přeměnit na člověka
„... jak hluboko ještě musíme jít, abych vám dokázal, že tu žádný příšery nejsou?” ptal se Felix, který sám v sobě ukrýval strach

„dokud si nebudeme jistí, že tu opravdu nic není,” Hyunjin si stál za svým. Byl nedůvěřivý asi tak stejně, jako Felix. Ale dokud si to neověřil, jen tápal