Alpha and his sunshine (Chanlix)

Nech mě, ti pomoct

Chan, který měl smíšené pocity vůči Felixovi, stál u okna a koukal ven. Hlavou mu běhalo tolik věcí.
Měl k Felixovi ochranářský pud, ale na druhou stranu, úplně nevěří svým instinktům.
Jako alfa, by se měl v sobě vyznat nejlépe. Jenže, opak je pravdou. Má v sobě takový velký zmatek, že by se nejraději všeho vzdal a na všechno se vykašlal.

Chanův pohled směřoval na zapadající slunce, které ještě stále barevně ozařovalo nebe. Bylo to to nejhezčí, co zatím dneska viděl. Také si vzpomněl, že ještě stále má v posteli Felixe, který pravděpodobně ještě spí.
Chan ještě stále nedokázal pochopit, proč se Felix vracel do lesa, odkud ho Chan vyhnal. Proč šel tam, kam řekl, že už se v životě nevrátí, aby uklidnil svého kamaráda. Vrtalo mu to hlavou, chtěl ho snad potkat? Říct mu něco? Zeptat se?
Proč tam vůbec chodil, když Chan a ani jeden z jeho smečky, tam už nebyli? Měl vůbec nějaký dobrý důvod? Nebo byl jen zvědavý a bylo mu jedno, že by mohl přijít o život?
A kdo je vůbec ten, co ho neustále pronásleduje?
Nejhorší na tom všem je, že Chan nezachytil ani žádný pach. Jako by to snad nebyl ani člověk, ale kdo by to mohl být?
Ano, žijeme ve světě, kde se vlci mění v lidi a může se stát cokoliv, ale proč je tady někdo, kdo je vůči Felixovi vysazený?

„neměl bys tolik přemýšlet, vystupuje ti žila na čele" Minho probral Chana z hlubokého přemýšlení. Starší se otočil na narušitele a s klidným pohledem se na něj podíval
„možná by ses měl jít podívat na Felixe, jestli se třeba už nevzbudil" Chan jen kývl, neměl náladu na konverzovani s ostatními. Už mu to dneska stačilo.

Otevřel dveře od svého pokoje a potichu vstoupil, snad aby Felixe neprobudil. Jenže, pihatý chlapec seděl na posteli a hleděl před sebe. Neměl tušení kde je, ani co tady dělá. Jako kdyby zapomněl, co všechno se stalo.
Pomalu se otočil na Chana, když uslyšel kroky směřující k posteli.
Uvnitř sebe byl naprosto šťastný, že ho vidí, ale na povrch se mu chce maximálně tak brečet zoufalstvím a strachem z toho, co všechno se mu může ještě stát.

Chan si sedl na postel vedle Felixe a prohlédl si jeho tvář. Vypadal stále unaveně, ale neměl na sobě žádný šrám. Vypadá to, že jde spíše o psychický teror.

„je ti líp?" starší se potichu zeptal, aniž by uhnul pohledem. Felix jen kyvnul na náznak souhlasu. Jenže to pravda nebyla a Chan pozná když mu někdo lže. Nemusí ten dotyčný ani mluvit a může být v klidu sebe víc
„nežli, vím že ti líp rozhodně není. Nechceš si o tom promluvit?"
Felix nechtěl mluvit, vlastně se nezmohl ani na šeptání, proto jen zavrtěl hlavou a nechal neposednou slzu aby si našla cestu ven z jeho oka. Začal brečet.
Hlavou mu běhalo, že kluci přece nebrečí, ale on si nemohl pomoct. Nějak ze sebe ty emoce dostat musí.
Chan byl mírně překvapený, když viděl Felixe plakat. Když viděl, jak mu slzy máčí ty jeho krásné tváře posypané pihami.
Proto vtahl Felixe lehce do objetí a houpal s ním ze strany na stranu, aby ho utišil.
Je to asi lepší, jak plýtvat slova a nedokázat se pořádně vyjádřit.
Felixovo tělo se třáslo pod navalem vzlyků a slz, kte nechtěly ustát. Brečel jako malé dítě, které si rozbilo koleno.

„to bude dobré, neplač" Chan ho hladil po zádech. Tentokrát necítil sladkou vůní, která z Felixe vyzařovala. Naopak cítil silný tlak na hrudi, který mu vytvářel onen Felixuv pláč a dojem, že s ním musí být a musí ho ochraňovat. Stejně, jako tenkrát Yongboka, ale tentokrát nezklamat. Ještě stále se bál, že narazil na špatnou osobu, ale na druhou stranu, mu Felix hodně připomínal jeho drahou polovičku o kterou kdysi přišel.
A podle vtisknutí by to i on mohl být. Proč si to prostě konečně neověřit a přestat se jen domnívat.
Co může být silnější, jak pocit který mu vychází ze srdce? Ten samý pocit, který cítil před spousta lety. Ten pocit ochranářství, pohodlí a otupělosti, když ho v tom lese viděl poprvé. Musel se usmívat. Cítil to teplo a pocit, jako už hodně dlouho ne.
Když ho Felix poprvé pohladil, cítil jak ním prochází elektřina. Když se mu zadíval hluboko do očí, viděl že je tam něco co ještě nikdo neprozkoumal.
Cítil, že s ním může být sám sebou a být jako malé štěně.
Když se na Chana usmál, bylo to jako darovat mu kupu štěstí a vrátit slunce do života.

Felix, který byl uvězněný v pevném náručí, teď už jenom lehce povzlykával. Už ani slzy mu z očí netekly. Pouze se snažil uklidnit své třesoucí se tělo.

„uvidíš, pokusím se tě ochránit. Jen, musíme si na navzájem aspoň trochu věřit. Zbavím tě toho pronásledování a slibuju, že všechno bude opravdu dobré” Chan od sebe mladšího odtahl tak, aby mu viděl do tváře.
Felixova tvář byla mokrá a unavená. Byl psychicky vyřízený

„ale už nikdy nebude nic, jako dřív” Felix měl sklopenou hlavu. Měl pravdu, už nikdy nebude nic jako dřív. Kdyby se Hyunjin nerozhodl zkoumat jestli je legenda pravdivá nebo ne, tak by na ně nenerazili a mohli žít v nevědomosti normální život.

„já vím že ne, ale o tom život je. Musíme občas přinést nějakou oběť. Podívej, už jsem na tomhle světě hodně dlouho, už mě unavuje, je to neskutečný stereotyp. Jenže jsem se stal alfou a nemůžu je tu jen tak nechat, jsou moje rodina. Nemůžu si dovolit přijít o další lidi, kteří jsou pro mě důležití. Stalo se to jednou a od té doby trpím, nemůžu se zbavit toho pocitu prázdnoty, která se ve mně vytvořila, když Yongbok umřel, když jsem ho nedokázal zachránit”
Chan se mu úplně nechtěl svěřovat, ale bylo to mírně na místě. Přesto na něj Felix zmateně koukal

„já jsem ale neumřel”

„ne ty, je tu jedna věc, na kterou nejsi připravený, nejsi připravený to slyšet. Tak mě prosím nech ti pomoct”

„ale...” Felix byl zastavený dříve, než stihl říct nějakou hloupost.

„žádné ale, Felixi. Buď mě necháš, a nebo se můžeš připravit, že umřeš taky. Jiná možnost není, nejsi schopný se tomu ubránit sám. Co si myslíš, že by se stalo, kdybysme tam nepřišli. Byl bys mrtvej” a přišlo to znovu, Felix začal opět brečet. Každá krutá pravda ho bolela. Hlavně nevěděl, jestli může cizímu člověku věřit.
A Chan? Byl tak trochu jako Aprilove počasí. Chvilku ho litoval, a pak na něj byl zlý a nevrlý.
Snad jako by se snažil nějak Felixe dostat z hlavy. Jako by se snažil vytěsnit ho a dokázat, že není ta jeho osoba. No a na druhou stranu, strašně touží po tom, ho mít u sebe. Po tom, zjistit, jestli v něm aspoň trochu té kočky zůstalo.

Hello hello hello💕

Konečné pátek, pokud se teda nepletu 👀🙊😅

Každopádně další díl na světě.
Doufám, že si užíváte teplo. Já teda ne😑 ale nevadí.

Luv ya my babies❣️❣️❣️💕

PS. Omlouvám se za chyby