Alpha and his sunshine (Chanlix)

Operace 'rande' zahájena

O tři dny později, kdy Felix seděl s Hyunjinem v kavárně a čekali na Jisunga, byl Felix už o něco klidnější, přesto stále trochu smutný.
Bylo mu těžko z toho, že neviděl Chana. Nechtěl si to úplně přiznat, ale jeho přítomnost a ta jejich intimní chvilka, ho donutila se s ním zblížit, i když po Hyunjinových slovech, věděl že on to stejně neviděl.
Ano, Hyunjin byl též pověřen Felixovi říct některé důležité věci. Mladší z toho byl celkem překvapený, ale ne moc. Babička ho na to připravovala, sice ne na tuhle tragédii, ale snažila se aspoň trochu.
Přesto ho dost ranilo, že si Chan stále myslel, že se baví s Yongbokem

„nepřemýšlej nad tím tak" Hyunjin položil svoji dlaň na Felixovo rameno a párkrát ho zmačkl. Snažil se mladšímu dát komfort a pocit bezpečí, dát najevo, že jsou stále kamarádi. Za což byl Felix rád. Neměl Hyunjinovi nic za zlé. Všechno mu odpustil už dávno, a to že přišel a svíral ho v objetí, už byla jen třešnička na dortu

„nepřemýšlím, asi je to stejně jedno" Felix se lehce usmál a pohled mu padl na dveře, které vedou do kavárny. Zrovna vcházel Jisung ještě s někým, ale Felix na tu dálku nedokázal rozeznat kdo to je.

„moje sunshine" Jisung dohopsal za Felixovi, vytáhl ho na nohy a silně objal
„ještě stále nedokážu odpustit Hyunovi, že jsi se kvůli němu stranil i mně" Jisung horlivě houpal s Felixe ze strany na stranu a snažil se ho na sebe tlačit co nejvíce. Měl takovou radost, že Felixe konečně vidí, že si nedokázal pomoct a musel ho takhle drtit. Konečně cítil to teplo, které z pihatého sálalo vždy, když byla příležitost k mazlení

„mám pocit, že mi asi rozdrtíš všechny kosti v těle" Felix zaupěl, ale na tváři mu pohrával úsměv. Byl ve svém živlu. Možná že se mýlil když řekl, že si není s Jisungem tak blízký, jako je s Hyunjinem

„oh, jo... Promiň" Jisung pustil Felixe a mohli si sednout ke stolu, kde už naproti seděl Jeongin. Který se na ně usmíval

„ahoj" mávl lehce na Felixe a čekal. Ve třídě se spolu moc nebavili a nevěděl co by měl očekávat teď

„ahoj" Felix ho obdaroval velkým úsměvem a zamával na něj zpátky
„jak se mají?" namířil na Jeongina otázku, která mladšího mírně zaskočila

„kdo?" Jeongin se na něj zmateně díval. Vůbec mu to nedošlo. Vlastně ani Felixovi ne

„no,tvoji bratři. I když si se snažil schovávat, tak jsem si tě několikrát všimnul, proto se ptám, jak se mají. Vím, že s níma bydlíš, taky vím že jsi se snažil na mě dávat pozor. Takže děkuji" Felix nakonec sklopil hlavu a díval se na své ruce, které měl položené na klíně

„oh, jo tak" Jeongin se stydlivě poškrábal na zátylku
„nemusíš mi děkovat, býl to vlčí instinkt. Každopádně, mají se dobře, teda Minho, Changbin a Seungmin se mají dobře. Sem tam se pustíjou do Chana, který je posledních pár dní zalezlý v pokoji a přemýšlí nad sebou....a nad tebou. Je to komplikovaný, panuje doma taková těžká atmosféra, ale to není nic co bysme už neznali. Byl schopen se kolikrát na týden zavřít do pokoje a nevylézt, protože se mu stýskalo po Yongbokovi"

„koukám, že je na něm hodně závislý" Felix si povzdechl. Ranilo ho to, protože si myslel, že by ho Chan mohl mít rád jako jeho, ne jako Yongboka. Felix vlastně ani necítil, že by uvnitř sebe měl něco, co by mu přišlo cizí. Od Hyunjina věděl, že se v jeho těle nachází dvě duše, ale opravdu se tak necítil. Možná mají pravdu, možná je tam Yongbok jenom jako parazit

„jo to je, ale doufám že ne dlouho. Stejně s tím nic nezmůže. Potřebuje pomoc, asi tak stejně, jako ty" Jeongin si prohlížel nabídku nápojů, co ležela na stoje

„jak to myslíš?" Felix nechápal

„Hyun ti neřekl o plánu?"

„jakým plánu?"

„takže neřekl" Jisung se na Hyunjina zašklebil
„podívej, pokud jsem to pochopil správně, tak by měla být cesta, jak z tebe Yongbok dostat, abys mohl žít zase normálně, to si piš že i když spí, tak z tebe vysává energii, proto je jako parazit, z něčeho žít musí. Jeongin říkal něco o dvou možnostech, ale ani jednu z nich nepopsal"

„vím že jsou dvě možnosti, ale já znám jenom jednu a ta je dost nepravděpodobná vzhledem k situaci, kterou Chan vytvořil" Jeongin si povzdechl. Bylo to tak stupidní a přitom by to bylo lehké

„co to je?" Felix se zajímal. Celkem ho lákala vidina toho, že by nebyl už spojován s minulostí

„práva láska" všichni tři zůstali hledět na Jeongina, který to řekl jako kdyby se nechumelilo

„práva láska?" Hyunjin vykulil oči

„máš pravdu, je to nepravděpodobné" Felix si zkřížil ruce na prsou a opřel se o opěradlo
„ani trochu netušíš co by mohla být ta druhá možnost?" Jeongin na tuto otázku pouze pokroutil hlavou

„ale tvoje babička by mohla" ozval se Jisung, který chvilku předtím klepal nehtama do stolu

„to by sice mohla, ale myslíš že se bude chtít vzdát svého vnuka z minulosti?"

„tak či tak, stále jsi její vnuk, takže žádný stres" Hyunjin měl pravdu. Felix byl stále její vnuk. Ať už jako Yongbok, nebo Felix. Popravdě, jsou dva ne jenom jeden

„podívej. Minho řekl Chanovi, že se Yongbok nikdy vrátit nechtěl. Tohle je jako prokletí a někdo ho musí osvobodit, aby jeho duše měla klid. Nějak se to musí dát udělat. Buď se Chan do tebe zamiluje, bez ohledu na to, že nosíš v sobě duši jeho první lásky, a nebo se musí najít jiný způsob. Yongbok chtěl aby na něj Chan zapoměl, jenže on nezapomněl a tímhle se jeho milovaná kočka snaží o to, aby si Chan našel někoho, kdo ho bude milovat a on bude milovat jeho. Není na tom nic složitého k pochopení, jen Chan prostě nechce a na tohle je jediné řešení. Musíš se s ním zblížit. Jsem si jistý, že jste spolu už něco zažili. Trocha intimnosti, hmm?" Jeongin nadzvedl obočí a kluci taktéž. Byli zvědavý jestli se opravdu něco stalo. No a když Felix zčervenal, bylo to jasné. Jenže tu stále visel ve vzduchu jeden fakt

„když se semnou líbal, myslel si, že se líbá s Yongbokem" Felix opět sklopil hlavou. Bylo to tak drásající. Vědět, že on do toho dá sebe a nakonec se ještě dozvěděl tohle. To není možné.
Už od začátku v sobě chová ke staršímu city, které by mu chtěl dát a na oplátku, by chtěl kousek lásky

„nee, to není možné" Jisung zaupěl
„jak může?"

„úplně jednoduše, byl šťastný když si byl jistý, že mám duši Yongboka. A ještě víc, když jsem mu to odkýval. Sem tam se stane, že začnu vrnět, příst, nebo zarývat nehty, stejně jako kočka drápky. To je to, co ho v tom utvrdilo, a pak ještě víc, když jsem přišel od babičky mu to všechno říct"

„kámen úrazu, Yongbok se mírně projevuje. Zkus ho trochu potlačit. Vím že to nejde a že nadpřirozená duše se blbě potlačuje. Vlastně ani ne tak Yongboka, jako jeho vnitřní kočku. Jsou svéhlavé a musí být všechno po nich. Ne, musíme najít řešení. Zkusíme zařídit, abys s Chanem strávil trochu více času, třeba si k sobě najdete cestu" Jeongin na to kápl. Třeba si k sobě cestu najdou.

„operace 'rande' zahájena" Hyunjin tišeji vyjekl, aby se na ně nestrhl pohled ostatních lidí a nadšeně se usmíval

„uhh..." Felix zakňučel a už teď viděl tu pohromu, která přijde.

Jsem naprosto vyčerpaná tímhle měnícím se počasím 😔
Citově zníčená a aspoň tímhle se snažím trochu uklidnit, každopádně to moc nepomáhá.

Ale doufám, že aspoň vám udělala kapitola radost 😊

Luv ya my babies🍀❣️