Alpha and his sunshine (Chanlix)

„Půjdeš semnou ven?"

Ranní sluneční paprsky lechtaly Felixovu tvář. Se zabručením zabořil obličej do hrudníku osobě, se kterou spal. Felix byl napůl vzhůru, ale oči neotevřel. Jen vnímal to, čeho se dotýkal.
Pevné paže byly omotané okolo jeho drobného tělíčka a cítil vypracovanou hruď na jeho tváří. Tohle rozhodně nemohl být Jeongin.
Felix se s tímto uvědoměním prudce posadil a svůj pohled směřoval na osobu co ležela vedle něj.
Nemohl uvěřit vlastním očím, kde se to nachází. Vlastně ani nechápal co tady dělá, když večer usínal u Jeongin v posteli.
I okolí mu napovídalo, že je někde jinde. Tmavě hnědá velká skříň. Velká dvoulůžková postel. Černobílý koberec, hnědé dveře a ta mužná a kořeněná vůně.

Chan rozepsale zakňučel a protřel si oči, v zápěti si zívl a díval se na Felixe. Asi tak stejně nechápavě, jako on na něj. Kdyby to bylo slušné, začal by křičet

„jak jsem se sem sakra dostal?” Felix nehybně dál seděl na posteli. Byl tak moc zmatený. Absolutně nevěděl, co tady dělá a Chanova potetovaná hruď mu v tom nepomáhala. Snažil se nemyslet na to, jak moc byl atraktivní. Spíše ho odrazovalo jeho chování

„taky by mě zajímalo co tady děláš a proč jsi v mé posteli”

„vím já? Spal jsem u Jeongina. Jak bych se sem asi sám dostal?” Felix kroutil hlavou a vyhrabal se z postele ven
„myslíš, že bych sem šel dobrovolně? Doufám, že ne” mladší si upravil triko, stáhl nohavice od tepláků a chtěl odejít

„počkej” Chan si stoupl a chytil Felixe za zápěstí. Felix nevěděl, co by starší mohl chtít. Pomalu se na něj otočil a podíval se mu do obličeje. Chan nevydával žádnou známku toho, že by byl nějak rozměkklý

„co?” Felix zašeptal. Bál se, co přijde

„já....možná bych se chtěl omluvit” Chan sklopil hlavu a koukal si na chodidla

„možná?” Felix nadzvedl obočí

„hmmm” Chan zabručel a stále svýral Felixovo zápěstí

„on mi normálně sprostě ukradl spícího Felixe” z obýváku se ozval nahněvaný hlas nejmladšího

„ukradl?” Felix se znovu zadíval na Chana

„ukradl? Já nevím” Chan trhl ramenama

„jak jinak bych se tady asi vzal, ty chytrolíne” Felix se vysmykl Chanovi ze sevření. Proč prostě neřekne nic na přímo. Byl jako jedna velká hádanka

„nebuď drzý” Chan lehce zahřměl

„tak semnou začni komunikovat normálně Chane” Felix si povzdechl a dal se na odchod. Otevřel dveře a nechal stojícího Chana dál stát v pokoji

„jak mě ukradl?” Felix došel za Jeonginem, který seděl se skříženýma rukama v kuchyni u stolu a sním i ostatní

„jsi celý?” Jeongin se zvedl z místa a běžel za Felixem. Chytil ho za ruce a prohlížel si ho

„no, myslím že v noci hlad neměl, takže celý jsem” Felix se uchechtl a poté daroval mladšímu lehký úsměv
„tak povídej, jak jsem se tam dostal?”

„jednoduše, mám celkem lehký spaní, což o tobě se říct nedá. Probudil jsem se zrovna, když tě Chan držel v náručí, ale nereágoval na mě a odešel i s tebou. Měl jsem strach, že se ti něco stane, ještě nikdy jsem nezažil náměsíčného Chana. Ale jak koukám, tak jsi okay” Jeongin mu vysvětlil jeho náhlý výskyt v jiném pokoji a Felix jen kývl

„ukradl, celkem komický” pihatý chlapec zakroutil hlavou a sedl si ke stolu

„mluvili jste spolu?” zeptal se Changbin, který se ládoval palačinkama. Felixovi běhalo hlavou, kam se to v něm všechno ukládá, nebylo to na něm vidět

„no, něco málo, asi tak o tom, jak jsem se tam dostal. Nic důležitého” Felix se usmál a čistou vidličkou, kterou vzal ze stolu, ukradl Binovi kousek palačinky z talíře. Čekal, že se mu dostane zlého pohledu, nebo něco takového, ale starší se vřele rozdělil a přísunul talíř blíže k Felixovi. Ten jen děkovně kývl a vzal si další sousto

„jak se tvářil?” Minha to docela zajímalo. Přemýšlel nad tím, jestli se na jeho tváří vyloupla nějaká emoce

„hmmm” Felix se zamyslel a oči zapíchl na strop
„když se probudil, tak celkem normálně, pak překvapeně a nakonec, když si uvědomil, že jsem vedle něho, tak neutrálně, klasika”

„když mě chcete pomlouvat, tak aspoň tak, abych tady nebyl” Chan prošel okolo všech a vytáhl si z lednice láhev s vodou

„nikdo tě nepomlouvá, jen se o tobě bavíme a pakliže jsi to slyšel a nikdo z nás nic nezazdívá, tak to nejsou pomluvy” Seungmin usrkl ze svého kafe a dál jedl snídani

„krásně vysvětleno” Changbin poplácal Minieho po rameni

„nesmysl, pořád to jsou pomluvy. Každopádně, s tebou chci mluvit” Chan se otočil na Felixe. Což mladšího značně zaskočilo a sousto, které měl v puse vdechl. Minho okamžitě vstal ze židle a šel mladšího plácat po zádech

„napíj se” vzal Jeonginovu sklenici s vodou a dal jí Felixovi.

„chci s tebou jenom mluvit, ne aby jsi se tady dusil” Chan došel k nim, chytil Felixe ze zadu okolo pasu a třikrát s ním škubl aby se mu uvolnily dýchací cesty. Felix se zhluboka nadechl, setřel slzy, které mu tekly z očí a vděčně se podíval jak na Minha, tak na Chana

„myslím, že teď můžeš mluvit” podotkl Seungmin, když byl Felix už v klidu. Cítil se tak blbě, že se málem zadusil, kvůli jedné větě

„o samotě” Chan dodal, jenže to se Felixovi moc nelíbilo, vždycky to dopadlo hůř, jak když mluvili před ostatníma

„myslím, že tady to taky bude dobrý. Nemám důvod před tvoji smečkou něco tajit, ty snad jo?”

„fajn, kdy tady, tak tady” Chan si povzdechl. Myslel si, že v soukromí to bude jednodušší
„já...půjdeš...no...emmm”

„tak Chane, vymáčkni se, jinak tady chudák kluk zestárne” Changbin pohladil Felixe po zádech. Rozhodně to myslel ze srandy, jen chtěl Chana pozlobit

„ahh...půjdeš semnou ven?” Chan opět sklopil hlavu

„chceš aby tě šel vyvenčit?” Minho na něj zmateně koukal, ale prakticky se snažil z Chana jen dostat ta správná slova. Jít ven není úplně to, co se mu zamlouvalo

„velice vtipné” Chan se zaškaredil

„já si myslím, že je to lepší jak nic” Jeongin trhl ramenama a koukl na Felixe, jestli se má k odpovědi na Chanovu otázku

„ne jako rande, prostě jen ven se projít, možná na zmrzlinu a tak” Chan si skousl nervózně spodní ret. Felix něco takového vůbec nečekal, proto byl zamlklý a nevěřil vlastním uším
„vlastně, pochopím když odmítneš. Jen, chci ti pomoct, vím že to bude z mé strany hodně těžké, ale co tomu dát naději? Hmmm?”
Felix několikrát za sebou zamrkal, lehce pootevřel ústa a stále koukal na Chana. Odpověď byla jasná, jen ji ze sebe jaksi nemohl dostat ven.
Byla to pro něj velice lákavá nabídka. Přál si slyšet tohle z Chanových úst, už od začátku. Přál si, aby dostal tu možnost z jeho strany a sám od sebe mu pomohl.
I Jeongin byl na Chana pyšný, protože to vypadá, že si něco z jeho slov vzala a nenechal ho na něj špatně koukat

„já...no, jo proč ne. Jestli mě někde nenecháš samotného, tak proč ne” Felix souhlasil a na Chana se usmál, dal mu tak pocit toho, že to myslí vážně
„jen my slib, že se ke mně budeš chovat jako k Felixovi, ale ne tak jak do teď, že mě budeš přehlížet a budeš na mě protivný, prostě mě zkus brát jako nového kamaráda a všechno bude dobré” Chan na Felixova slova kývl a přisedl si k ostatním ke stolu. Atmosféra byla lehká a Changbin byl spokojený víc než předtím, protože se bez stresu z toho, co se bude dít, mohl dál krmit a Felix s ním.
Mladší byl celkem zvědavý, jak to všechno bude probíhat, protože ještě před chvilkou by byl Chan schopný ho hodit oknem ven.
Možná jen to jeho přemýšlení v něm něco probudilo a rozhodl se konečně zasáhnout a pokusit se oprostit od toho neskutečně tíživého pouta k Yongbokovi. Přál si posledních pár dní, aby se mu to podařilo a mohl Felixovi ukázat, že ho má opravdu aspoň trochu rád a není mu jedno a teď mu dal mladší tu příležitost, to prokázat.