Alpha and his sunshine (Chanlix)

Malá lež tě nezabije

Po tom, co Felix doprovodil kluky domu a nakázal Jisungovi, aby si udělal bylinný uklidňující čaj, se sám dostal do svého útočiště a bydliště.
Všichni už spali a on se snažil potichu proplížit do svého pokoje.
Chtěl si lehnout a spát. Byl tak unavený a vyšťavený z dnešní události, že byl rád, že se udrží na nohách.
Vyšel několik schodů do dalšího patra a zapadl do pokoje, jakoby nic.
Sundal ze sebe mikinu a hodil ji na zem ještě u dveří, stejně tak dopadly kalhoty, které z těch nohou doslova skopal.
Obojí bylo špinavé od hlíny, ale Felixe to jaksi nezajímalo.
Jako mrtvola došel k posteli a doslova do ní padl. Zahrabal se do teplé a měkké deky, kterou si natáhl až k bradě a zavřel oči.

Jeho unavené tělo, doslova volalo po odpočinku a pořádným spánku, ale jeho hlava a mysl, měly v plánu něco jiného.
Když zavřel oči, tak se mu tam zjevil vlk. Přesně tohle je to, co čekal, že se bude dít Jisungovi, který z toho bude mít ještě hodně dlouho trauma.
Jenže, Felix nechtěl oči otevřít, aby tento obrázek zahnal. Prostě se chtěl pokusit usnout, ať už to znamená, že bude mít noční můru, a nebo to že si tím přívodní infarkt.

Felixovy myšlenky se stále motaly okolo toho, co se stalo. Měl hlavu plnou toho, jak Chan zná jeho jméno. Proč se k němu choval  s tak velkou náklonností a nakonec ho ještě vystrašil. Bylo to matoucí, horší jak nějaký matematický příklad, který Felix přímo nesnáší.
Také ho nenechává klidného ten fakt, že ho oslovil jménem, které nemá rád, ale bylo to tak jemně. Něco se muselo stát, jenže Felix nevěděl co. Neměl absolutně tušení, že býval součástí života, jednoho vlka. Že sám byl neobyčejný.
Též z něj sálal, takový pocit bezpečí a zvláštní teplo, které Felixe přitahovalo, byl jako magnet. Pocit, jako by ho už někde viděl, ale nevěděl kde a hlavně, nikdy o tomhle "člověku" nevěděl a ani neslyšel. Byla to velmi zmatečná situace.

Felix, který nemohl usnout, se otočil na bok a nathl se pro telefon, který tu leží na nočním stolku, od té doby co se vrátil domů ze školy, takže byl celou dobu nedostupný pro všechny.
Podíval se na hodiny a zjistil, že je něco okolo třetí ráno. Byl naštvaný, že se musel vrátit domů tak pozdě, ale byl na druhou stranu rád, že se vrátil.
Tohle všechno mu vehnalo do těla adrenalín a uvědomění, že byl tak moc blízko své smrti. Nechtěl ani pomyslet na to, co by se dělo, kdyby se Chan neodtáhl. Možná by to byl jeho poslední nádech nebo výdech. Jeho poslední minuta nebo vteřina.
Ještě vlastně pořádně nezažil co je to život. Buď byl ve škole nebo doma. Ven chodil jen s Jisungem a Hyunjinem, většinou skončili u videoher. Nakonec zjistil, že si nikdy nebyl užít žádnou akci. Cítil se tak odtažitě a přitom, by chtěl poznávat lidi a svět. Jenže nemohl, hlavně nevěděl jak.

Felixova hlava ho nakonec propustila ze spárů těchhle myšlenek a nechala ho pomalu usnout. Bez jakéhokoliv snu. Prostě jen tak na prázdno. Jako je jeho život a srdce. Cítíl, že tam něco bylo a teď už to tam není, nahradila to jen nesnesitelná prázdnota, bolest a zvláštní pocit, který ho obklopoval, při myšlení na Chana nebo jeho blízkosti.

🐺

Ještě ten den ráno, se probudil někdy okolo desáté. Byla sobota a mohl si to dovolit. I když byl stále unavený, tak ho sluneční paprsky, které mu svítily do obličeje, nepříjemně dráždily. Proto neochotně vylezl z postele.
Vzal si ze skříně čisté oblečení a to co se válelo na zemi vzal s sebou do koupelny a dal to rovnou do pračky. Nechtěl se dočkat otázek, proč jsou jeho hadry od hlíny, kdyby je dal do koše na špinavé prádlo.

Poté ze sebe svlékl zbytek oblečení a vkročil do sprchového kouta. Vodu si nastavil na příjemně teplou a nechal na sebe dopadat kapky vody, které ho unášely mimo realitu. Jeho tělo se začalo uvolňovat, ale nedovolil myšlenkám, aby ho rušily. Tedy aspoň ne teď, je jasné že se dříve či později, zase zamyslí nad událostmi z lesa, ale teď nechtěl. Chtěl se jen umýt a jít se najíst. Hlavně co nejrychleji, než ho jeho rodina začne postrádat.

Rychle se tedy osprchoval, oblékl, upravil a mohl jít do kuchyně. Ani nevěděl, jestli někdo postřehl, že se vrátil domů. Včera jim oznámil, že bude spát u Hyunjina, a že se vrátí až v neděli ráno. Každopádně nastala změna plánu.
Felix došel do kuchyně, kde u linky stála jeho máma a něco dělala. Sám si šel do ledničky, kterou otevřel a hledal, co by snědl.

„ani jsem nepostřehla, kdy jsi přišel” žena středního věku otočila svůj pohled na svého syna, který měl hlavu zabořenou v ledničce a rozmýšlel co si vytáhnout a sníst, aby ukojil svůj hlučný žaludek.

„no jo, s Hyunjinem jsme se nějak nepohodli, tak jsem šel domů, přišel jsem ráno, brzo ráno” oznámil a nakonec vytáhl jen jogurt, vzal si lžičku a šel si sednout ke stolu

„bylo to tak zlé, že jsi šel kvůli tomu domu?" optala se ho máma. Věděla, že má s Hyunjinem hodně dobrý vztah a vždy si mezi sebou všechno vyřeší

„nebylo to tak hrozné, ale chtělo to klid, tak jsem šel" Felix jen trhl ramenama, je mu jasně, že není dobré lhát, ale nemohl ji říct pravdu, navíc by mu nevěřila. Prostě ten kdo to neuvidí, neuvěří.
Jak by asi reagovala, kdyby ji řekl, že šli do lesa se podívat na vlky, kteří nají lidskou podobu. Pravděpodobně by zjišťovala jestli není nemocný a kdyby zjistila, že je zdravý, tak by ho asi nechala zavřít do blázince. Každopádně, Jisung k tomu blázinci nemá daleko.

„už jsem se lekla, vy dva jste jako nerozloučitelná dvojka. Byl s vámi i Jisung? "

„to víš, že byl. Ten usnul hned jak jen to šlo, byl tak unavený, že to nevydržel” další lež

„chudák, je takový citlivý a roztomilý, co proboha musel dělat, že se takhle zřídil” Felixova máma kroutil hlavou a lítost ji tančila po tváři.

Kdybys věděla, že jsi málem přišla o syna, tak se o Jisunga ani nezajímáš
Felix si pomyslel. Nebylo to vůbec ofenzivní vůči Jisungovi, to ne. Má ho rád a hodně, byl skoro jako jeho dvojče, byl jen o den starší. Ale jeho máma, se většinu času zajímala o ostatní, než o něj.
Prostě taková ta klasika. No a když pak už přijde na školu, tak mu řekne, že jí nezajímá co dostali ostatní, ale co dostal on, že se měl více snažit.
Snad všichni jsme tohle aspoň jednou zažili.

Felix nebyl nadšený, že musel lhát, ale zase nemohl říct pravdu. Hlavně musel zjistit jestli jsou jeho dva kamarádi vpořádku.

Jak se máte, moje babies? 💕

Já doufám, že dobře.

Jinak, jak jsem slíbila, další díl je tu. A je středa😁

Doufám, že se líbí.

Mám vás ráda, tak mi prosím odpusťte případné chyby. Veškeré své mozkové buňky jsem nechala při didakťáku z matiky😅

Luv ya💕💕🐺