Alpha and his sunshine (Chanlix)

Shoda náhod?

Felix se konečně probudil tak, jak si přál už minulou noc. Obklopovalo ho teplo, které vyzařovalo ze staršího. Chan objímal Felixe ze zadu a tiskl ho na své polonahé tělo.
Felix se musel jemně usmát, když si uvědomil, co se včera večer stalo. Cítil se tak příjemně, ale zároveň se trochu bál, že to zachvilku pomine, že se Chan začne opět chovat jako ono aprilové počasí.

Felix opatrně chytil Chana za ruku a snažil se jí dát pryč z jeho pasu, aby mohl vylézt z postele a zajít si na záchod. Cítil, že už to dlouho nevydrží.
Jenže Chan, který byl jen v polospanku, byl jiného názoru. Svoji ruku okolo Felixova pasu upevnil a více si ho na sebe přitiskl. Obličej si zabořil do krku mladšího a spokojeně vydechnul. Felix se jen otřepal, protože teplý Chanův dech, mu tancoval po krku, jako malá víla, která tančí nad jezerem. Byl to pro něj tak příjemný pocit, ale zároveň to šimralo, jako kdyby ho hladilo pírko.
Felix tušil, že Chan nespí, a tak raději zkusil použít slova

„Chanie~” Felix zašeptal a opět se snažil se vymanit z teplého sevření. Nechtěl to dělat, ale musel. Měl pocit, že se zachvilku počůrá a to asi není na místě.
Chan na Felixovo oslovení reagoval pouhým zahihňáním, které zapříčinilo, že Felixovi srdce poskočil radostí.
Opravdu cítil směs různých pocitů, ale nemůže říct, že by byly špatné. Naopak nechápe to, jak může existovat tolik pozitivních a pěkných pocitů, jako zažívá právě teď.
„opravdu potřebuju na záchod a ty by ses měl jít také vyvenčit” Felix se uchechtl a cítil, jak Chanova ruka povoluje

„to nebylo pěkné. Myslíš si, že chodím očůrávat značky? Nebo někam za keř?” Chan se zatvářil hraně ublíženě

„kdo ví” Felix se zvedl z postele a urychleně vypálil z pokoje přímo naproti do koupelny. Zabouchl dveře a mohl v naprostém klidu vykonat potřebu. Už měl pocit, že by praskl.
Poté si šel umýt ruce a pohled upřel má sebe v zrcadle. Na jeho tváří pohrával spokojený úsměv a jeho oči zářily, jako ještě nikdy předtím. Tohle viděl poprvé. Sám nad sebou žasl.
Navíc, ještě stále na svých rtech cítil ty dva jemné a měkké polštářky, které ho včera večer laskaly.
Lhal by, kdyby řekl, že se mu to nelíbilo a že by si to nezopakoval. Právě naopak, strašně rád by se vrátil do postele a nechal by na své tělo sázet Chanovy polibky klidně celý den.
Až tak moc po tom prahl, ale nemohl. Nemohl přijít s tím a říct mu „chci se s tebou líbat až do západu slunce”
Zaprvé na to byl moc stydlivý a zadruhé, bylo teprve ráno.
Felix s plnou hlavou vlka odešel z koupelny a vrátil se do pokoje. Zavřel za sebou dveře a pohled mu spočinul na Chanovi, který stále ležel na posteli a měl zavřené oči. Vypadal tak klidně a mírumilovně, ale všichni víme, že je to divoké zvíře.
Felix pomalu došel k posteli, sedl si a svoji ruku položil na Chanovu hlavu. Měl v plánu ho znova hladit, jenže starší měl v plánu pravděpodobně něco jiného.
Mladšího stáhl za ruku na postel a uvěznil ho pod sebou, jako už jednou, když na něj skočil, jako vlk.
Felix nebyl vystrašený, ale trochu překvapený. Tohle nečekal.

„jsem opravdu rád, že jsem tě konečně našel” Chan zašeptal a daroval Felixovi motýlý polibek na nos

„jsi si opravdu jistý, že já jsem ten, koho hledáš?”

„nikdy předtím jsem si nebyl tolik jistý, jako teď” starší se spokojeně usmál. Tělem mu projížděla zvláštní vlna štěstí, spokojenosti a hlavně lásky, kterou chce mladšímu z celého svého srdce dát. Byl si tak moc jistý, že je to on, že se nenechá odradit. Nenechá se přesvědčovat o opaku. Cítil, že ve Felixovi dříme malé kotě, které se nechce ukázat na povrchu. Je nejraději schoulené v klubíčku a spí. Chan si uvědomil jednu věc a to tu, že nemůže na nic tlačit. Měl v plánu se dozvědět jestli je Felix ten, kdo si myslí že je, ať to stojí co to stojí. Ale nakonec se to stalo jinak.
Nikdy není dobré dělat něco násilím. Stačilo mu s Felixe být pár nocí a zblížit se s ním.
Srdce mu při každým přiblížení k mladšímu bouchalo jako o závod. Kolikrát si myslel, že to bude jeho konec.