Venku byla už tma a hodiny ukazovaly deset večer. Felix měl strach v tuto dobu chodit sám po venku. Proto Jeonginova nabídka, že může přespat se mu líbila. Ovšem měl trochu strach.
Měl strach, že se mu něco stane. Že se pustí do hádky s Chanem a to opravdu nechtěl.
Felix byl takový mírumilovný tvor, že každá hádka mu ubližovala, byť jen ta nejmenší.
I přes veškeré zábrany, teď ležel vedle Jeongina v posteli a koukal na strop. Byl mladšímu vděčný, že s ním může trávit trochu času, že nebyl sám. Byl mu vděčný, že kvůli němu mohl vidět Changbina s Minhem. Byli pro něj jako rodina. Cítil to, cítil že by hodně těžko nesl, kdyby se od nich musel odtrhnout úplně. Byli mu útěchou a oporou. Na jednu stranu je rád, že tam tenkrát do toho lesa šli, ale na druhou stranu by se chtěl vrátit v čase a Hyunjinovi ten nápad rozmluvit.
Takže to má své, pro a proti.
„nemůžeš spát?” Jeongin promluvil do ticha. Věděl, že Felix nespí, protože jeho dech nebyl ustálený a nevykazoval žádnou známku spánku
„nemůžu, ale proč ty nespíš?” Felix se otočil na mladšího a svůj pohled zapíchl do klidného obličeje. Jeongin měl oči otevřené a lehce mu svítily. Byl to pro Felixe nezvyk, ještě to nikdy neviděl. Ani u Chana. Proto se nemohl od nich odtrhnout, byl v úžasu
„ještě pořád jsem mládě, důvod proč mi svítí” Jeongin se na Felixe usmál. Moc dobře věděl, že byl Felix zahleděný do svítivých oči. Přesto, všiml si, že ve vlčí podobě svítí všem, proto byl rád, že se mu dostalo vysvětlení
„ma to nějaký efekt?”
„má. Učí mě to vidět ve tmě i jako člověk. Všímat si detailů a maličkostí. Občas je to otravné, ale úplně v klidu můžu vidět tvé krásné pihy. Jedná je dokonce ve tvaru srdce” Jeongin se uchechtl. Nechtěl aby to znělo jako flirtování, to rozhodně ne. Nedovolil by si to. Navíc, k Felixovi necítí víc jak to, že je jeho kamarád a součást rodiny. Protože koho si vlk k sobě přivede, ten se okamžitě stává součástí.
Rozhodně touží po tom zjistit, jaké to je se do někoho vtisknout, ale ještě nenašel tu správnou osobu, které by se mohl oddat jako to udělal Chan. Dokonce případ jeho Alfy ho celkem zastrašuje, ten pocit poznání, že je Chan vlastně omezený. Nechtěl by si zažívat to samé co on. Bylo mu ho líto úplně stejně, jako Felixe. I přesto, že po něm vyjel a nadal mu. Prostě mu jen praskly nervy a nemohl se udržet. Tak rád by viděl ty dva spolu.
„ahh, co je na nich krásného?” Felix si položil ruce na tváře, aby je zakryl. Nevěděl jak se cítit, ale už párkrát slyšel kompliment k jeho pihám
„asi nejsem ta pravá osoba, která by ti to měla říkat, ale už jsi se někdy zahleděl do hvězd a říkal si, jak jsou nádherné? Jak se třpití? A čím víc jich je, tím krásnější ta noční obloha je? Takhle přesně vypadá tvůj obličej plný pih. Jako kdyby se člověk díval na hvězdy a ještě ke všemu, ty moje oči mají jednu výhodu a vidí je daleko krásnější. Jednou by to měl Chan zkusit” Opravdu je viděl jinak. Kvůli jeho zraku je viděl jako ty umělé hvězdičky na zdi, které v noci svítí. Též je viděl svítit. Bylo to jako pohlazení pro jeho oči. Proto nemohl z Felixe odtrhnout svůj pohled. Oba měli něco. Felix byl zaujatý Jeonginovýma svítícíma očima a Jeongin pihama.
„nevím jak reagovat, každopádně děkuji” Felix se lehce usmál. Jeongin mu momentálně dodával komfort, I když se trošku červenal, protože všechno co mladší řekl, bylo až přehnaně sladké a romantické
„jenže, nemyslím si že bude mít Chan tu možnost je vidět jinak. Kdyby mě od sebe neodháněl a řekl mi narovinu, že ke mně nechce nic cítit, tak jsme mohli být aspoň kamarádi. Jenže, to bych uvnitř sebe nesměl mít Yongbok, aby to takhle fungovalo” Felix v zápěti lehce posmutnil. Ach, jak mu chyběla ta doba, kdy slepě Chanovi ukazoval Yongbikovu stránku a straší ho za to miloval. Jak mu předl v náručí, nebo do polibku. Než si uvědomil, že to jde z něho samotného.
„Chan je tvrdohlavý, neví o co přichází. Láska ho zaslepila a stále není schopný si nasatit brýle a pořádně se rozhlédnout okolo sebe. Vlastně, na jednu stranu jsem si všiml jedné věci. Nikdy nedokázal vyjádřit své pocity, nebo se otevřít někomu jinému, jak své vlastní smečce, nebo Yongbokovi? Já osobně si ho moc nepamatuju. Ale musí to mít něco společného s vtisknutím. Musí ho to zadržovat”
„chceš tím říct, že vtisknutí mu brání aby ukázal své city, které vůči jiné osobě cítí, pokud mu není blízká? To by možná dávalo smysl, ale jak se má teda do někoho zamilovat, když to té osobě nemůže říct?” Felix se zmateně posadil
„nevím, nezažil jsem to, ale asi bude muset na sílu překročit vtisknutí a snažit se své city vyjádřit. Možná proto je k tobě takový mrzutý. Myslím, že bysme mu měli dát ještě šanci. Vím, že tě to bude bolet, protože k tobě nebude zrovna dvakrát hezký, ale nějak musíme zjistit, jestli bude ochotný to podstoupit” Jeongin se posadil úplně stejně jako Felix. Nechtěl ho do ničeho znovu tahat, protože jeho pláč drásá srdce všem dookola
„když já nevím. Bojím se” Felix si povzdechl a hrál si s lemem deky
„já vím, ale spolu to zvládneme. Pořád máš za zádama nás. Nic se ti nestane. Podívej, Chan tě má určitě v hloubi duše rád. Jinak by si od tebe nebral sušenku. Vybodl by se na tebe, odignoroval by tě úplně, což je pokrok. Určitě tu nějaké řešení je a pokud nezabere zbližování, tak pak nám zbývá tvoje babička. Která bude třeba vědět víc. Ale teď bych na to raději zapomněl a šel spát. Zítra je taky den a budeme moudřejší” Jeongin donutil Felixe si lehnout, pořádně ho přikryl až ke krku a sám zavřel oči. Byl už unavený a chtěl spát. Rád by si s Felixem ještě povídal, ale asi by usnul a nebylo by to zrovane hezké, kdyby mu chrupkal do mluvení
„dobře, dobrou noc” Felix špitl do ticha, které se znovu rozneslo po pokoji a sám se nažil usnout
„dobrou”
Když blbá autorka tohoto příběhu, udělal opravky z češtiny, ale matiku jde dělat znova v září 🤦🏻♀️😅🤣
ČTEŠ
Alpha and his sunshine (Chanlix)
Fanfiction! PROBÍHÁ KOREKCE ! „jak hluboko ještě musíme jít, abych vám dokázal, že tu žádný příšery nejsou?" ptal se Felix, který sám v sobě ukrýval strach „dokud si nebudeme jistí, že tu opravdu nic není" Toto byla ona osudová chvíle, kdy se všechno změnilo...
