Chan si na svých zádech Felixe párkrát jemně "nadhodil", aby mu nespadl a lépe ho mohl držet.
Felix se nijak nevzpouzel, protože byl doslova tuhý. Bylo mu absolutně jedno, že vytuhl Minhovi v rukách a najednou je na něčích zádech.
Chan se též snažil jít opatrně, aby ho nevzbudil. A odrážel zvědavé pohledy lidi, kteří procházeli okolo.
Je pravda, že bydlí na konci města, ale i tam chodí hodně cizích lidí. Okolo se nachází nějaké obchody a úplně odlehlé to není. Naopak jim to tu přijde neobvykle rušné.
Když došly k bytovce, Changbin otevřel hlavní dveře a nechal projít Chana s Felixem na zádech a v zápěti Minha.
Výtahem se dopravili do patra, kde mají být a vystoupili.
Minho vytáhl klíče od bytu, odemknul a opět pustila Chana prvního. Ten bez vyzouvaní bot došel až do svého pokoje, kde se snažil pomalu položit Felixe na postel. Ale nebudeme si nic nalhávat, rozhodně to nemohlo být nic jednoduchého.
Buď by spadl na mladšího a zalehl ho, a nebo by ho na tu postel přímo hodil a probudil.
Ani jedna varianta se mu nezamlouvala. Navíc byl celkem omámený, za celou to cestu co táhl Felixe.
Mladšího nasladlá vůně byla s každým pohybem i dotekem silnější a silnější. Bylo to téměř jako vábidlo na vlky, teda aspoň na Chana.
Musel se držet, aby po něm neskončil. Tak příjemnou a zároveň hormony výřící vůní, necítil už hodně dlouho.
K Felixovi se otočil čelem a na posteli ho narovnal. Sundal mu boty a přikryl ho dekou, aby mu udělal větší pohodlí.
Ještě jednou se podíval na ztrápeny obličej mladšího a odešel do obýváku, za ostatníma.
Usedl na gauč vedle Minha a nohy položil na stůl. Byla to taková jeho zvyklost, když přišel vyšťavený, nebo unavený, tak si dával nohy na stůl a odpočíval, protože nešel kolikrát ani spát.
„stále spí?” optal se Changbin zvědavě a svůj zrak upíral na svoji alfu
„jo, skoro jako zabitý, ale vypadá, že je v pořádku a ublíženo mu úplně nebylo, teda aspoň ne fyzicky” Chan pokýval hlavou a chtěl začít hledat spojitost, mezi osobností Felixe a jeho Yongboka z minulosti.
Je pravda, že oba dva jsou trvdohlaví a motají se do nebezpečí. Felixova vůně je téměř stejná jako Yongbokova, ale stále je dost jiný.
Je zvědavý, to rozhodně ano. Úplně stejně, jako kočka. Trochu drzý a vyzývavý. Svéhlavy a roztomilý?
A ty pihy? Ty přišli Chanovi rozhodně atraktivní, už když ho viděl poprvé v lese. Hluboký hlas, který by dokázal zastrašit nepřítele, ale je až moc křehký, což by taky odpovídalo jeho milované kočce.
Chan si jen povzdechl a zaklonil hlavu dozadu
„na co myslíš?” zeptal se Minho, který vždycky poznal, že Chan není ve své kůži, nebo moc přemýšlí
„Uh... Jen tak... No... Ani nevím, přijde mi to divné o tom mluvit” Chan se nervózně uchechtl. Ano byl alfa a měl dávat dojem dominantnosti, nebojácnosti a síly. Jenže, tohke je jeho slabá stránka, prostě byl občas stydlivý, ale ne moc.
No a někdy z něho jde takový strach, že by se i ten nejvíce statečný člověk utíkal schovat.
„a je to tady” Bin se ušklíbl. Přesně čekal, že se tohle stane
„zase myslíš na Yongboka? Jsem mírně překvapený, že si po tak dlouhé době, stále pamatuješ jeho tvář, asi pravidlo vtisknutí”
„jen si dávám jedna a jedna dohromady. Co když není Felix ta osoba a jen jsem se zmýlil? Nebo jsem se snad vtiskl znova?”
„oh Chanie, ty chuděrko” Minho ho poplácal s hraným politováním po rameni
„sám moc dobře víš, že se znovu vtisknout nemůžeš, bylo by to proti pravidlům vlků. Ještě nikdo se nikdy nevtiskl za celý svůj život víc jak jednou, znovu to totiž nejde. Milovat můžeš, ale nebude ti dáno s tou osobou soucítit, ochraňovat ho a cítit každý jeho pocit. Prostě chápeš, nejde to” Minho měl pravdu. Vtisknutí je jako osud, a když se do té osoby ještě zamilujete, tak je to jako kouzlo. Vidíte jen jeden druhého a ve svém životě nepotřebujete nikoho jiného.
ČTEŠ
Alpha and his sunshine (Chanlix)
Fanfiction! PROBÍHÁ KOREKCE ! „jak hluboko ještě musíme jít, abych vám dokázal, že tu žádný příšery nejsou?" ptal se Felix, který sám v sobě ukrýval strach „dokud si nebudeme jistí, že tu opravdu nic není" Toto byla ona osudová chvíle, kdy se všechno změnilo...
