Alpha and his sunshine (Chanlix)

„Seungmine!!!"

„jsem doma” Felix houkl do domu, aby zjistil kdo se už nachází doma

„jsme v obýváku” z místnosti nalevo se ozval ženský hlas. Felix si vyzul boty a šel za níma. Lehce mávl rukou na pozdrav a svalil se na gauč vedle otce

„zda se mi to, nebo je slušně oblečený a upravený?” paní Lee se s úsměvem dívala na svého syna
„jaké bylo rande?”

„mami” Felix se jemně začervenal, I když nevěděl vůbec proč

„no co? Musela jsem se zeptat, naposledy to vypadalo, že to s Chanem myslíte vážně, tak jestli tě někam pozval” jo jo mami, byl to on. Máš naprostou pravdu

„hmmm” Felix jen zabručel. Neměl náladu o tom mluvit. Jeho máma pravděpodobně ví co je Chan zač

„netlač na něj, pravděpodobně to nedopadlo dobře” Felixův táta ho poplácal po rameni

„ublížil ti?” máma na něj zvědavě koukala. Věděla, že je její syn citlivé stvoření

„ne, není to tak jak si myslíte, je to daleko složitější a rozhodně se o tom bavit nechci. Nevím jestli se to někdy vyřeší, ale už mě to celé unavuje. Yongbok se, Yongbok tam. Jako kdybych já neexistoval, jako kdyby tady žádný Felix nebyl. Už mě nebaví to, že osoba ke které něco cítím, tak se na mě stále dívá, jako na jeho milence z minulosti, do kterého se vtiskl. Neustále si myslí, že ze mě mluví on, ale plete se, do teď jsem nevěděl, že uvnitř sebe mám nejakou duši navíc a jen mě to unavuje, zneklidňuje a nechci ji, nechci. Chci aby tohle skončilo. Už chci mít pokoj od neustálého pronásledování a od všeho dookola. Už mám pokrk toho, že Chan není schopný se na mě podívat jako na obyčejného člověka. Sakra, vždyť já ho mám rád, copak je to tak těžké pochopit?” Felix to nevydržel a i přes to, že o tom nechtěl mluvit, tak jeho pocity vytekly na povrch. Neudržel to v sobě. Chtěl mít Chana po svém boku, znova s ním spojit rty a užívat si ten pocit. Ale zároveň chtěl, aby se na něj díval jako na Felixe. Měl právo na to, aby na něj takhle bylo nahlíženo

„takže se to k tobě už dostalo” Felixova matka se zvedla a šla ho obejmout. Moc dobře věděla, že tenhle den jednou přijde. Felix jen kývl na odpověď a nehodlal dál mluvit
„podívej zlato, ty to můžeš popírat. Zkus se mu vyhýbat a uvidíš, že to bude jen lepší a lepší”

„ale ono to nejde” Felix začal opět posmrkávat. Byl unavený z toho, že je tak přecitlivělý

„já vím, že je to těžké, ale jde to. Je to to nejjednodušší co můžeš udělat. Poslouchej, jednu věc ti babička neřekla, a to je tak, že je to poslání. Osvobodit Yongboka a pomoct Chanovi se od něj oprostit, to je jediné co bys měl, ale už ti nikdo neřekl, že to bude bolestivé pro tebe. Tak strašně ráda bych ti poradila jak na to, ale donutit aby se do tebe Chan zamiloval, stejně jako jsi na dobré cestě k tomu ty, tak je dost náročné. Vtisknutí opravdu není sranda Felixi. Musel by se do tebe hodně hluboce zamilovat a pakliže tě od sebe spíše odhadní tím, co ti říká, tak to je složité”

„všichni mluvíte jen o první možnosti, jaká je ta druhá” Felix zvedl ke své matce hlavu, nakonec se podíval i na svého otce, který nevypadal, že by měl z této otázky radost

„podívej, ta první není tak bolestivá, ta druhá by ti mohla hodně ublížit. Fyzicky”

.............

„není možné, aby byl znovu zavřený v pokoji” Minho si povzdechl, když koukal na zavřené dveře od Chanova pokoje

„jak vidíš” Changbin jen spráskl ruce a přepnul televizi. Oba věděli co měl Jeongin v plánu, ale ani jeden netušil, že to zase dopadne špatně

„vždyť to vypadalo, že se začíná k Felixovi dostávat. Dokonce jeden den, co tam byl zavřený, tak jsem slyšel jak říká, že mu chybí” Minho si promnul kořen nosu. Byl unavený z toho, jak se jejich alfa chová. Jak není schopný se Fikixovi svěřit a raději bude hledat cestu, jak se mu vyhnout, nebo něco takového.

„jasně že mu chybí, mně taky chybí. Všem nám chybí. Jenže Chan je tvrdohlavý jak mezek, nedá si říct a ubližuje všem okolo sebe. Bych ho normálně trefil” Changbin se zamračil. Byl na Chana naštvaný

„jenže co chceš dělat, když chceme pomoct Felixovi, ale s první možnosti nemůžeme počítat. A tu druhou raději nechci ani vzpomínat” opravdu nechce, nikdo nechce. Je to prostě krutá záležitost

„měli byste se na to vykašlat, je to jeho boj, ne váš. Vím, že máte o něj strach, ale ničemu to nepomůže” Seungmin vyšel z kuchyně a na stolek v obýváku položil talíř s nakrájeným ovocem. Samozřejmě, že se stravovali, jako normální lidé. To dá rozum

„to není tak jednoduchý” Changbin si vzal kousek jablka a skřoupal ho

„není nic jednoduššího. Vás se tahle jeho patálie netýká a ani Jeongina, který se mu snaží pomocí že všech sil. Pokud jsem dobře postřehl, tak není schopný dát Felixovi lásku, kterou dával Yongbokovi. Takže první varianta se zavrhuje a ta druhá? Myslíte, že se Felix nechá jen tak zabít, aby měla Yongbokova duše klid? Nejdříve by u toho musel být Chan a dát mu zbohem. Nesmysl. Ten kluk bude pravděpodobně žít s další duši a bude se snažit nám všem vyhýbat. Druhá varianta je prostě jeho smrt, toť vše co se k tomu dá říct” Seungmin byl vždycky realista. Byl tak moc klidný až chladný, ale z druhé strany, byl milý a usměvavý. Je to jen jeho ochranná slupka

„cože?” za gaučem, na kterém seděli všichni tři, se ozval jemný a vyděšený hlásek, plný nedůvěry. Jeongin konečně mohl zjistit co je ta druhá možnost a rozhodně si nesmyslel, že to bude zrovna tohle. Nechtěl si to připustit, nechtěl aby Felix umřel jenom kvůli tomu, že je Chan paličatý.

Všichni tři se otočili na Jeongina, který měl ve tváři znatelnou bolest.
„Seungmine!!!” Changbin s Minhem na něj křikli. Nechtěli, aby se to k nejmladšímu dostalo

„nevěděl jsem, že tady je” Seungmin dal ruce do obranného gesta

„řeklo se, že se o tom nebudeme bavit, prostě se budeme snažit o tu první možnost. Tohle Jeongin neměl vědět” Minho si povzdechl a plácl se do čela

„Felix nemůže umřít” Jeongin kroutil hlavou a...

To be continued.