„Felixi, Felixi, hej vztavej” Hyunjin třepal s Felixem, který si klidně pospával. Felix otevřel oči a porozhlédl se okolo sebe. Děcka odcházely ze třídy na chodbu, nebo na záchod a Felix s Hyunjinem stále seděli u lavice.
„přednáška už skončila. Myslel jsem si, že dříve usnu já, jak ty. Tebe tyhle věci zajímají”
Felix se na něj zmateně podíval a nechápal o čem starší mluví
„jaká přednáška?”
„to jsi opravdu spal od samého začátku? Jsem si jistý, že jsi se toho chlapíka z knihovny, ještě na něco ptal. Jsi divný” Hyunjin se pomlaskl a Felix se zamyslel.
„Už je to dobrých tři sta let, co všichni vlci ze zdejšího lesa zmizeli. Nikdo neví, jestli zahynuli, a nebo odešli. Každopádně se vypráví, že za tři sta let se mají s prvním letním úplňkem vrátit a dostanou lidskou podobu” starý knihovník seděl před tabulí a vyprávěl legendu, která byla kdysi napsaná snad jen za účelem někoho vystrašit
„co je tohle za blbost?” ozval se Hyunjim sedící vedle Felixe, zatím co pihatý hltal každé slovo. Měl rád nadpřirozena a legendy, i když tomu nevěřil
„říkej si co chceš, ale tuto noc pocítíte všichni náhlou emoční změnu. Bude to strach, který přijde naprosto bezdůvodně”
„který les to vůbec je?” zeptal se Felix, který byl naprosto omámený tím, co by mohlo přijít
„je to les hned za městem. Říká se mu temný, ale ne jen tak nadarmo. Čím hlouběji půjdete, tím vás bude obklopovat větší tma, vzduch bude řitší a všude okolo se budou ozývat nezvyklé zvuky”
Usnul snad Felix hned po téhle informaci? To by znamenalo, že by se mu to všechno jen zdálo.
„mám nápad, co takhke ten les jít dneska o půl noci prozkoumat? Vezmeme sebou i Jisunga” Hyunjin vesele navrhnul a Felix se okamžitě postavil
„ne” pihatý vrtěl hlavou. Nemohl uvěřit, že se mu to jen zdálo a teď by se to všechno splnilo. Nechápal, jak mohl mít takhle dlouhý sen, během 40 minut.
„proč ne? Nebuď posera Felixi, je to jen les” Hyunjin se zašklebil a stoupl si úplně stejně, jako Felix
„řekl jsem, že ne. Nerozumíš mým slovům? Když řeknu ne, tak to tak myslím”
„no tak Felixi” Hyunjin žadonil
„NEE!!! a opovaž se tam jít ty” Felix zakřičel. Popadl batoh a odešel ze třídy
„nebuď tak upnutý, je to jen les, co by se nám mohlo stát” Hyunjin si to kráčel přímo za svým kamarádem
„nevím, asi něco ošklivého. Prostě je to jen legenda a nehodlám ji prověřovat” samozřejmě, že byl smutný, protože to co se mu zdálo, nebyla realita. Ale jestli by se mu to všechno stalo doopravdy, asi by to nepřežil. Nechtěl tam jít, co kdyby tam opravdu nějaký vlk byl a on by ho rozcupoval
„můžeš mi říct, proč jsi tak moc proti tomuhle nápadu? Vždycky jsi byl pro každou blbost” Hyunjin chytil Felixe za zápěstí a zastavil ho. Měl o mladšího strach. Nelíbilo se mu jak vystřelil a odešel ze třídy
„prostě nechci, chápeš? Zdálo se mi o tom. Nechci aby se to stalo. Nechci být skoro sežraný vlkem. Nechci být zabitý a v zápěti vrácený k životu. Nelíbí se mi to, opravdu ne. Tak dej pokoj a zapomeň na to. Je to jen blbost, která se píše v knihách a nějak jí udat musí, proto to chodí vykládat do školy. Každý normální člověk by se tomu lesů za městem vyhnul. Prosím Hyunjine, nedělej mi starosti. Prosím” Felix se díval vyššímu do očí a skoro se rozbrečel. Netušil ani trochu, jestli na něj Hyunjin dá. Byl svéhlavý
ČTEŠ
Alpha and his sunshine (Chanlix)
Fanfiction! PROBÍHÁ KOREKCE ! „jak hluboko ještě musíme jít, abych vám dokázal, že tu žádný příšery nejsou?" ptal se Felix, který sám v sobě ukrýval strach „dokud si nebudeme jistí, že tu opravdu nic není" Toto byla ona osudová chvíle, kdy se všechno změnilo...
