Alpha and his sunshine (Chanlix)

„jsem z tebe zklamaný"

Jeongin chytil za kliku a prudce otevřel dveře. Chan se nikdy nezamíkal, pro případ nouze. Ale taky nikdy nikdo si nedovolil narušovat jeho soukromí a prostor. Jenže teď to bylo jiné. Jeongin byl na Chana extrémně naštvaný. Kvůli němu, oh všechno kvůli němu.

„Jeongine, nedělej to!” Minho se ho snažil zastavit, jenže to už mladší stihl za sebou prásknout dveřma.
Chan si vylekaně sedl na postel a koukal na Jeongina, který kdyby to šlo, tak by z očí střílel šípy a Chana by prostřílel skrz na skrz

„proč jsi mi to neřekl?” Jeongin si neodpouštěl ošklivé pohledy. Měl vůči Felixovi jakýsi ochranářský pud

„co tím myslíš?” i když se ho Chan lekl, tak teď byl naprosto v klidu

„nedělej hloupého. Moc dobře víš, co obnáší druhá varianta osvobození Yongbokovi duše. Proč prostě tomu klukovi nedáš naději a nepomůžeš mu, proč musí kvůli tobě trpět. Chovám k tobě účtu a respekt, ale tohle není to, co si ty, jako Alfa zasloužíš. Změnil jsi se, byl jsi schopný pomoct všem a nakonec řekneš, že se do něj nehodláš zamilovat? Bojíš se snad, že by tě opustil úplně stejně jako Yongbok a dělal před tebou tajnosti? Yongbok nechce vyjít na povrch, tak proč se na něj prostě nevykašleš, když s tebou nechce mít nic společného, proč všem zbytečně zatěžuješ život?!!!!”

„Jeongine, chování!”

„já ti kašlu na nějaké chování. Kašlu ti na všechny ty tvoje výmluvy, kašlu ti na tvoje vtisknutí. Je mi to úplně jedno. Je mi jedno, že jsi zamilovaný do osoby, která už dávno umřela a její duše se vrátila zpátky, jenže očividně tebe zpátky nechce. Jsi tak slepý a hloupý? Nebo to jenom děláš? Felix trpí, ty taky. Ale nejsi schopný pro to nic udělat. Jsi naprosto k ničemu, jsem z tebe zklamaný” než Chan stihl cokoliv říct, Jeongin už byl s hlasitým prásknutím dveří pryč. Chan zůstal sedět zmateně na posteli. Nikdy nepředpokládal, že jeho nejmladší člen smečky se proti němu postaví, kvůli cizí osobě. No dobře, ne úplně cizí. Byl mu blíže, než kdokoli jiný. Jenže slova mladšího, ho ranily a zabodávaly se do jeho srdce, jako ostré střepy.
Absolutně netušil co má dělat. To je také ten důvod, proč zůstává zavřený v pokoji. Snaží se vymyslet něco méně nebezpečného a náročného. Moc dobře věděl, že uvnitř sebe, celkem hluboko, něco k Felixovi cítí. Ano k Felixovi, ale neustále ho blokuje vtisknutí. Tohle všechno není jeho volba. Nikdy nepřišel na to, jak se toho zbavit aby mohl klidně žít dál. Aby se mohl do někoho zamilovat, to je prostě ten důvod proč jeho city k Felixovi nedokáže vypustit na povrch. A teď už vůbec, hlavně po tom co se na něj Jeongin osopil.
Cítil se zvláštně, protože osoba která k němu vzhlížela, ho teď sabotovala. Chtělo se mu brečet, jenže nemohl. Nechtěl být ten slabý. Chtěl konečně zakročit a i přesto všechno zlé, tomu Felixovi pomoct, ale prostě ještě nepřišel na to, jak.
Schoulel se na posteli do klubíčka. Nohy si obejmul rukama a přitáhl pod bradu. Bylo jasné, že neusne, ale potřeboval přemýšlet.

.....

V obýváku to bylo jako na poušti. Stačilo by trošku větříku a mohlo by se tady povalovat klubko suché trávy, které by se nechalo odfouknout. I ticho tu bylo takové, že by šel slyšet pád špendlíku na zem. Všichni byli překvapení, že se Jeongin pustil do Chana. Dokonce i Seungmin seděl s otevřenou pusou. Možná bylo dobré, že se prokecnul. Třeba se Chan nakonec vzpamatuje a začne s tím pořádně něco dělat

„tohle jsem nečekal” Seungmin potichu vydechl, snad aby nenarušil to ticho více, než už to udělal

„popravdě, to nikdo z nás” Minho měl stále oči zabodnuté na dveřích, které ještě naštěstí drží v pantech a nemají tendenci vypadnout

„málem jsem si ucvrknul do kalhot” Changbin s otupělým výrazem se otočil zpátky na televizi. Kvůli tomuhle divadlu, mu uteklo kousek jeho oblíbeného seriálu. Byl naštvaný, ale na druhou stranu pyšný na Jeongin, že se Chanovi postavil. No, aspoň někdo

„má kuráž, to se musí nechat” Seungmin uznale pokýval hlavou. Bylo to skoro jako deja vu.

„no, asi dost o tom. Jsem si jistý, že to teď Jeongin špatně nese. Nikdy se na nikoho z nás takhle nerozčílil. Musí z toho být mimo”

„a co Chan?” Min se podíval hned v zápěti na Minha

„ten co si nadrobil, ať si sní. Myslím, že ten teď má jinou práci. Asi přemýšlí, nebo něco takového, užitečného”

„jsem zvědavý, jakou tohle bude mít dohru” Binie se natáhl po ovoci a bez výčitek jedl dál. Nějaká hádka mu přece nesebere chuť k jídlu. Byl by hloupý

„no, necháme se překvapit”

........

Druhý den už Felix stál před dveřma bytu, který až moc dobře znal. I přes to všechno, ho Jeongin opravdu pozval, jak řekl.
Felix byl nervózní, protože tu už nějakou dobu nebyl. Netušil co má čekat.

Dveře se otevřely a v nich stál Jeongin. Lehký, ale hřejivý úsměv na tváři, Felixe trochu uklidnil. Mohl si říct, že aspoň někoho tu má na své straně.

„pojď dál” Jeongin pustil Felixe dovnitř a zavřel dveře. Nechal pihateho chlapce aby si vyzul boty a vedl ho do obýváku.
Bylo to divné, vždycky když sem přišel, tak Changbin s Minhem seděli na gauči. Copak nemají nic jiného na práci? A odpověď zní, vím já? Je to jejich život, a jestli jim to takhle vyhovuje, tak proč ne.
Oba dva začichali do vzduchu a nadšeně se otočili

„Felix!!!” Minho vyskočil na nohy a snažil se, aby drtil Felixe v objetí jako první

„voníš jinak” Changbin taktéž došel k mladšímu a objal ho

„jak?” Felix se na něj zmateně díval

„nevím, tak nějak jemněji. Těžko říct”

„tak, jak jste mě...”

„takový nějaký impulz, ani to nedokážu popsat. Stalo se to poprvé” Minho trhl ramenama. Nemělo smysl rozebírat věc, která se jim stala poprvé a nebyla nějak důležitá

„popravdě, jsem rád, že mě aspoň někdo tady poznává jako Felixe”

„pravda pravda. Musí to být částečná úleva” Jeongin ho poplácal po rameni

„co budete vůbec dělat?” Changbin se zvědavě zeptal. Jeongin nic o tom, že přijde Felix a budou něco dělat, neříkal

„budeme péct” Jeongin nadšeně spráskl ruce a táhl Felixe do kuchyně. Nemohl se dočkat až to tady zdemolují k nepoznání

„tak, jestli to bude jedlé, odpustím vám i tu špinavou kuchyň, která se tu zachvilku zjeví” Minho ještě houkl do kuchyně a vrátil se na své obvykle místo. Hlavou mu běhalo, jak někdo může takovému roztomilému stvoření tak moc ubližovat. Absolutně si to nezaslouží. Zaslouží si péči a lásku. Je na čase Chana nakopnout. Nebo naučit Felixe žít s tím co má

„nebo prostě jít za jeho babičkou a optat se. Musí tu být i něco jiného” Minho se překvapeně podíval na Changbina

„jak často mi tohle děláš?”

„jenom když vypadáš hodně zamýšleně a vím, že to z tebe nedostanu. Tak ti čtu myšlenky”

„jsem rád, že jsi ke mně upřímný”

„já vždycky hyung” Changbin se uchechtl a dál už se neprojevoval. Jen oba poslouchali, jak Felix s Jeonginem demolují kuchyň.