Alpha and his sunshine (Chanlix)

Bezpečnost nadevše

Felix se smíšenými pocity otevřel dveře od Chanova pokoje a odešel od tamtud, bez žádné odpovědi ke slovům staršího, který ho maximálně tak vyděsil.
Felix si uvědomoval, že měl Chan pravdu, že kdyby nepřišli, tak bude tuhej, ale nemusel mu to říkat takhle hnusně. Jak mu pak může věřit, že ho ochrání. Naopak by se měl bát, že mu ještě ublíží.

„oh jsi vzhůru” ozval se Minho, který seděl společně s Changbinem na gauči. Felix jen přikývl a utřel si své zaslzené tváře.
Plakát rozhodně nepřestal, protože jen co to Chan dorekl, Felix byl už na nohou a rychle odešel, než aby s ním byl v jedné místnosti. Takhle extrémně náladového člověka, ještě neviděl. A to se kamarádi s Hyunjinem.

„všechno dobré?” zeptal se Bin, který zmerčil slzy na obličeji mladšího

„jo, všechno dobrý” Felix vydechl a lehce zavzlykal

„nevypadáš tak” Minho se postavil a přešel k němu. Setřel mu pár neposedných slz, které si dovolili pochodovat po tváři pihatého a lehce se na něj usmál
„znám Chana už dlouho a jsem si jistý, že během deseti minut dokázal vystřídat svoji náladu snad pětkrát, je to tak, že?”

Felix se stále neměl k pořádným slovům. Jenom přeci, je v "doupěti" vlků. Neustále jeho tělem putoval strach a jakási ostražitost

„rád bych řekl, že jsem si na to už zvykl, ale občas mě to taky ještě vykolejí, neboj se” Changbin se uchechtl, když si vzpomněl na pár neshod s Alfou

„ty bys mu neměl nic vyčítat, jsi úplně stejný. Vlastně, ty děláš že se ničeho nebojí, ale když jde do tuhého, tak jsi schopný si nadělat do gatí” poplácal ho po rameni kluk Felixova věku, kterého ještě neviděl, teda aspoň si myslel, že ho ještě nepotkal
„jo, já jsem Seungmin” onen klučina mávl na Felixe a vřele se usmál, aby se pihatý chlapec nebál. Vlastně k tomu neměl ani důvod. Seungmin vypadal milé a roztomile. Naopak při pohledu na něj, Felixovi tálo srdce.

„Felixi, neměj mu za zlé, že je takový. Ještě se stále snaží vypořádat s velkou ztrátou. Tenkrát to pro něj byl šok a když mluví s tebou, tak je ještě více citlivější. Prostě, dej mu šanci a uvidíš, že není tak zlý, jak vypadá” Minho pohladil Felixe po hlavě a dostalo se mu jemné a skoro neslyšně zapředení. Jenže jak je známo, psi i vlci mají skvěle vyvinutý sluch, takže to Minhovi, ani nikomu z přítomných zde v obýváku, neušlo. Navzájem si vyměnili pohledy a zasmáli se
„děláš to často?” optal se starší, přišlo mu to roztomilé a známé

„co myslíš?” Felix nechápal. Téměř nikdy si neuvědomoval, že dělá něco takového. Přišlo mu to jako normální reflex

„co asi, to předení, jako kočka”

„asi jo” Felix trhl ramenama a posmrknul. Nechtěl věřit Chanovi a netušil, jestli má věřit ostatním. Bál se.

„dobře dobře, nemáš hlad, nebo něco?” optal se ještě jednou Minho. Dával mu tolik otázek.

„nemám, chci jít domů”

„už máš tmu, jsi si jistý, že chceš jít? Co když se znova něco stane?”

„budu okay, jenom chci jít prostě domů” Felix se rozhlédl okolo a hledal východ z bytu.

„nechceš tu raději zůstat? Přespat? Bude to bezpečnější” Minho ho chytil za rameno. Byl na něj milý a dával mu pocit bezpečí, jako ostatní v téhle místnosti, ale stále nikomu nevěřil

„o co je bezpečnější být v bytu plném vlků?”

„to zabolelo” Changbin se chytil na hrudi na místě, kde má srdce a udělal ublížený výraz.

„musím ráno do školy a rodina o mně bude mít strach, musím jít”

„copak neexistují telefony? Stačí zavolat, že budeš spát u kamaráda, se kterým se učíš. Neměl by být problém ne? Je to rozhodně lepší, než se nechat napadnout někde venku. Navíc, nacházíme se na samém konci města, domů to budeš mít asi daleko” Changbin se taktéž postavil, došel k Felixovi, chytil ho za ruku a táhl ho ke gauči si sednout.

„vím, že se bojíš, ale nemáš důvod. Tady ti nikdo nic neudělá” Seungmin donesl hrneček horké čokolády a dal ho Felixovi. Je to dobré na nervy, takže mu to přišlo vhod.

„já jen.... Chan..” Felix nevěděl co by měl říct, ale Chan byl ten důvod, proč tady nechtěl zůstat. Kdo ví, co hnusneho by mu ještě mohl říct. Možná by ho poslal i na jistou smrt.

„popravdě, toho by ses měl bát nejméně. Nikdy nikomu neublížil bezdůvodně. Bude rád, když tu zůstaneš. I když na to nevypadá” uklidnil ho Changbin
„teď si vypíj svoji čokoládu a uvolní se. Myslím, že tě zítřek bez školy nezabije. Nejsi ještě naprosto v pořádku a musíme zjistit něco o té osobě co tě pronásleduje. Aspoň to, co si pamatuješ ty, nebo jsi postřehl”

Felix jen kývl, vlastně ani se mu nechce protestovat, protože by se mu odpočinutí hodilo. Ještě stále je mírně rozhozeny z toho, co se dneska událo. Sám se mlátí do hlavu, jak ho mohlo napadnout tam jít, když věděl, že má za zády stále hrozbu.
Jako, kdo by šel do lesa, když ví, že ho někdo pronásleduje a má na něj špatný vliv? A ještě ke všemu sám.
Jenom blázen a psychopat by tohle podstoupil. Jenže to všechno bylo kvůli Chanovi. Chtěl jít za ním, vidět ho, mluvit s ním. Něco ho k němu tak hrozně moc táhlo, ale nevěděl co to bylo. Nějaký pocit, který se schovával hodně hluboko uvnitř jeho těla.

Felixovi babička vždycky říkala, že tenhle pocit jednou přijde. Že, přijde pocit kterému nebude rozumět. Bude něco cítit k naprosto cizí osobě, jako kdyby ho už někde potkal, nebo ho znal.
Pocit, který ho bude nutit se k té osobě bezhlavě přibližovat.
Ten pocit, který půjde z nitra srdce.
Že občas bude mívat sny, kterým nebude rozumět. Bude mívat pocit, jako kdyby s tou osobou už něco prožil. Bude se v jeho přítomnosti chovat divně.
Že bude cítit něco z jeho minulého života a nebude tomu věřit. Bude vídat divné věci a jeho život se obrátí vzhůru nohama.

Cítil se, jako kdyby jeho babička věděla o všem. Jako kdyby věděla co se tenkrát stalo. Určitě postřehla i Felixovy podivné zlozvyky, jako je předení, když se ho někdo dotkne a jemu se to líbí, nebo praskání, když se mu naopak něco nelíbí.
Možná proto mu dala to jméno, jaké mu dala.
Snad věřila, že se Chan pro svého Yongboka vrátí a bude ho milovat stejně jako předtím.

Well, mějte pěknej den❣️

A odpusťte mi chyby, plosííííím🥺

Btw. Luv ya my babies✨❣️💕