Alpha and his sunshine (Chanlix)

„abys věděl..."

„půjdeme ještě někam?" Felix otočil svůj zrak na Chan, který seděl vedle něj na zemi stále u rybníka a měl zavřené oči. Pravděpodobně se snažil načerpat trochu energie. Což se o Felixovi říct nedá. Travnatá přesto tvdá zem mu začala být pod zadkem nepříjemná. Potřeboval se začít hýbat.
Ruku, kterou mu Chan stále svíral ve své, už měl spocenou a cítil se mírně nepříjemně, ale Chan nevypadal, že by mu to nějak vadilo. Byl klidný a za celou dobu neměl potřebu se k Felixovi chovat nepříjemně.
Byl za přítomnost mladšího rád. Nevěděl jestli tak vypadal, ale uvnitř sebe se tak opravdu cítil.

„chceš ještě někam jít?" Chan otevřel oči a podíval se na mladšího, který se začal na zemi vrtět. Vlk se nad tím uchechtl a zvedl se, samozřejmě pomohl i Felixovi, který měl pravděpodobně zdřevěnělý zadek a nemohl se skoro hýbat

„mohli bysme, ale nevím kam. I přes svůj dlouhý pobyt tu v Koreji, tady moc míst neznám" Felix se poškrábal na zátylku a nervózně se usmál

„jsem si jistý, že na tom nejsem o moc lépe" Chan se usmál a porozhlédl se okolo sebe. Nic moc kromě stromů a několika lidí, neviděl. A rozhodně neměl nějaký nadpřirozených smysl k tomu, aby nějaké místo vyčichal. To je nesmysl
„kino? Restaurace? Já nevím, kam bysme mohli jít"

„je tu tolik míst, ale nic co by se mi zrovna teď zamlouvalo" Felix sklopil pohled na zem a sledoval své tenisky
„promiň, asi jsem moc vybíravý" Felix se raději omluvil dříve, než by Chan začal být mrzutý
„ale, můžeme jít ke mně se dívat na film, je to pohodlnější jak kino. Navíc, nikdo není doma, tak budeme mít víc klidu, jak u vás" rychle navrhl, aby zamezil jakékoliv hádce, která by mohla nastat

„to není špatný nápad" Chan na návrh mladšího kývl a oba se tedy vydali ven z parku. Nacházeli se až na druhém konci, takže ho museli projít celý zpátky, aby se mohli dostat na hlavní cestu a jít k Felixovi.
Felix byl celkem zvědavý jak to bude probíhat, zatím to bylo jen samé překvapení, které ho potěšilo. Držení za ruce a ukázání magické minulosti. Bylo to něco úžasného. Nedokázal si pomoct, ale čím více je s Chanem, tím více k němu začíná něco cítit. Myslel si, že za dobu co k němu byl starší protivný, tak se od něj spíše oddálí, ale ono to bylo naopak. Chtěl se s ním více zblížit.

..........

Felix nechal Chana aby vybral na co se budou koukat. Tak nějak tušil, že bude mít dobrý vkus. A taky že si to myslel dobře.
Celou dobu byli oba tak zažraní do děje, že jim bylo naprosto jedno, kolik je hodin a že je venku tma.
Felix začal být mírně unavený a oči měl z ostrého světla unavené. Byl zakrytý dekou a opíral se o opěrku gauče. Hlava mu klesla do zadu a oči se zavřely. Potřeboval po dnešku odpočinek. Ono se to nezdá, ale byl psychicky unavený. Snažíl se v sobě držet veškeré emoce, kvůli kterým by mohl starší zase odejít a nechtěl by ho vidět.

Felix klidně oddechoval, ale ještě nespal. Vnímal co se děje okolo. Dokázal ještě poslouchat hlasy a zvuky z televize.
Ale Chan si všimnul, že byl mladší v jiné poloze než předtím. Musel se lehce usmát, když viděl, jak Felix opírá hlavu o opěradlo a jen se mu občas třepotají řasy na zavřených očích. Byl naprosto dokonalý.

„Felixi, nechceš jít spát do postele? Jinak tě bude všechno bolet" Chan pohladil Felixe po vlasech a vyčkával na nějakou odezvu od mladšího.
Felix jen souhlasně zavrčel, ale nebyl schopný se hýbat. Jako v paralíze, ale tentokrát za to může únava.
Chan se zvedl z gauče a vzal Felixe jemně do náruče. Cítil se, jako kdyby v rukách držel vzácnou vazů, kterou když upustí, tak se rozbije a Chan bude namydlený.
Felix omotal ruce okolo Chanova krku a zaboril mu hlavu do hrudě, aby se mu pohodlně pospávalo, než se dostane do pokoje.
Mužná vůně, která mu narážel do nosu, Felixe naprosto uklidňovala a unášela snad do jiného dimenzialního prostoru.

Chan šťouchl ramenem do dveří od Felixova pokoje, měl štěstí, že byly jen přivřené. A mohl vejít.
Mladšího pomalu položil na postel, přesto Felix stále nedával pryč své ruce, zpoza Chanova krku. Neustále se držel, tudíž Chan musel být nad ním nakloněný.
Mohl si naprosto v klidu prohlídnout obličej mladšího, který byl osvícený měsícem.
Měl nádherné rysy, plné rty, dokonalý nosík a ty pihy. Chan byl unešený a nechtěl si to ani přiznat, ale jeho úsměv mluvil za všechno.
Věděl, že víc jak tohle zatím mladšímu nedokáže dát, ale je to aspoň malý krok vpřed.

„zůstaneš semnou?" Felix unaveně a téměř bez toho, aniž by věděl co dělá, zašeptal. Ruce více upevnil a staršího si trošku více přitáhl. Nechtěl být sám. Měl pocit, že by se mohlo něco stát

„mám?" Chan pohladil Felixe po tváři. Nebyl si úplně jistý, jestli je dobrý nápad tady zůstat. Co když se Felix ráno vzbudí a nebude si pamatovat, že Chana o to prosil?

„jo, prosím zůstaň" Felix vydechl a otevřel oči. Sám toho moc neviděl. A jak je měl zavřené, tak bylo hrozně těžké si na tmu zvyknout. V tomto celkem záviděl vlkům.

„dobře, tak si půjdu lehnout do obýváku na gauč, hmm?" Chan dal svoji ruku na Felixovy spojené a snažil se dostat ze sevření, aby mohl udělat tak, jak řekl. Jít do obýváku si lehnout a dát mladšímu prostor.
Jenže to se Felixovi úplně nelíbilo. Chana na sebe stáhl a ještě okolo něj omotal nohy, aby si byl jistý, že mu neuteče
„Felixi" Chan zakňučel, když byl uvězněn tělem mladšího

„já myslel tady, ne do obýváku. Zůstaň tady semnou, prosím" Felix znovu bořil obličej Chanovi do krku, což staršího lechtalo a vytvářelo mu to husí kůži na zátylku i zádech

„oh, dobře. Ale, tohle ti přijde pohodlné?" Chan poukázal na jejich polohu ve které se nacházeli. Starší Felixe doslova zalehl. Pihatý chlapec na to nebral žádný ohled, bylo mu to jedno. Byl rád, že mohl cítit to teplo, které ze staršího vyzařovalo.
Chan zvedl hlavu a podíval se mladšímu do tváře. Tak trochu litoval toho, že to vubec udělal. Nemohl oči spustit z těch dvou polštářků, které na něj doslova volaly aby si je vzal.
Chan cítil, že opravdu něco k Felixovi chová, ale neví jak to dát najevo, když nemůže. Musí se snad jen přemoci?
Jo, to by mělo být ono. Potřebuje více kuráže k tomu, aby se mohl nechat mladším okouzlit více než je.
Felix zmerčil, že mu Chan hledí na rty a jemu se zrodil v hlavě nápad. Ruce, které měl stále na stejném místě, rozpojil a dal je na tváře staršího. Zhluboka se nadechl a vnitřně se připravoval na to nejhorší, připravoval se na to, že se na něj Chan naštve, ale chtěl to zkusit.
Pomalu zvedál hlavu a přibližoval se k Chanovi, který se ani nepohnul, což bylo pro mladšího dobré znamení.
Tak hrozně chtěl Chana políbit na rty, ale opravdu nechtěl aby Chan změnil dnešní chování. Proto ho líbl jen na špičku nosu a usmál se.

„to bylo za co?" Chan se klidným hlasem zeptal Felixe, který měl už zase položenou hlavu na posteli

„abys věděl, že tě mám rád, bez ohledu na to všechno, co se děje a jaký jsi"

Jsem hrozná, člověk vás namlsá dvouma kapitolama denně a pak si 3 dny nic nevydá. Omlouvám se🥺

Každopádně, doufám že se máte dobře a užíváte si tepla
(já si ho teda neužívám, ale doufám, že aspoň někdo 😅)

Luv ya my babies 💕💕