Druhý den stál Jeongin před domem, který mu byl až moc známý. Domlouval se s Hyunjinem, že spolu nějak vymyslí svoji záchranou akci. Bylo to jako řešit záhadu. Ovšem, jeden nikdy neví, jestli se dá vyřešit.
Všechno okolo bylo až moc komplikované.
Mladičký vlk zmáčkl ukazováčkem zvonek a čekal, než se někdo rozhodne jít otevřít dveře.
Byl tu o něco později, než Hyunjinovi nepsal, že tu bude. Ale nemohl za to.
Doma se musel dostavit ještě k výslechu, který přišel ze strany Minha, nikoliv Chana, který to dělá jako běžnou rutinu.
Kam jdeš? S kým jdeš? Kdy se vrátíš? Je to bezpečné? Budeš pít?
Nesnášel to, ale byl si vědom toho, že o něj mají strach. Proto to vždy podstoupil a v hlavě se tomu smál. Byli až moc přecitlivělí, co se týče Jeonginova samotného odchodu jinam, než do školy. Navíc, teď mají prázdniny a nějak si ho hlídat musí.
Ovšem byl také obeznámen tím, že Minho není tak upnutý. Jen se ho zeptal kdy se vrátí a řekl mu, že kdyby se něco dělo, tak aby volal, nebo dal nějak vědět.
Už přeci není malé dítě. Vlastně, pořád je nejmladší, ale i tak.
Dveře od domu se otevřely a stál tam vysoký hnědovlasý chlapec. Na tváři se mu rozlil úsměv, jen co spatřil Jeongina
„no to je dost” Hyunjin chytil mladšího za ruku a vtáhl ho dovnitř.
Hyunjinovi rodiče byli na pracovní cestě, takže měl dům sám pro sebe celé tři dny.
Když se tohle stávalo, celou dobu s ním býval Felix, aby měl nějakou společnost, ale tentokrát se tak nestalo, takže byl rád, že aspoň Jeongin přišel.
„ještě jsem si podstoupil výslech, nebýt toho, tak už jsem dávno tady byl” mladší se usmál a skopl tenisky z nohou. Poté následoval Hyunjina do jeho pokoje
„tak jsem přemýšlel” oba dva dosedli na postel a Hyunjin spustil. Přemýšlel nad tím celou noc. Nebylo by fér tu osobu z toho vynechat
„nad čím?” Jeongin na něj zvědavě koukal a čekal co z něj vypadne
„mohli bysme ještě pozvat Jisunga. Felixe zná taky celkem dobře a je na mě naštvaný, že s ním přestal komunikovat, jako se všema v okolí. Tak aby viděl, že se to snažím napravit” mladší jen pokýval hlavou, vlastně čím víc, tím líp. Jenže se trochu bojí, jak bude Jisung reagovat. Když si vzpomněl na veverčího kluka ten den v tom lese, jak seděl u stromu a snažil se do něho vtělit. Jak byl vystrašený z událostí co se děly
„fajn fajn, jen asi bude potřeba ho ujistit, že se mu nic nestane”
„není problém” Hyunjin vzal do ruky telefon a vyhledal v kontaktech Jisungovo číslo.
Stiskl zelené sluchátko a telefon přiložil k uchu. Chvíli čekal, než se na druhý straně hovor příjme
„co je dlouháne?” Jisung zvedl hovor a nevrle se ozval. Hyunjin moc dobře věděl, že ho vzbudil, protože spával klidně až do oběda
„taky ti přeji dobré ráno” Hyunjin se uchechtl
„tak mě napadlo jestli bys nechtěl přijít. Naši nejsou doma a mohli bysme něco zahrát”
„moc dobře víš, že jsem ti řekl, že do doby dokud se s Felixe neusmíříte, tak k tobě nepůjdu”
„já vím, ale má to s ním co dělat. Jen potřebuju tvoji pomoc. No tak Sungie, prosím”
„to neumíš zvednout zadek, jít zazvonit na jeho dveře a omluvit se mu? Na co potřebuješ moji pomoc?”
„je to složitý, není to tak že bych za ním nešel a prostě se omluvil, ale tohle asi není úplně to, co by mu pomohlo”
„co tím myslíš” z druhé strany se ozval podezíravý hlas
„přijď a já ti to vysvětlím, teda já úplně ne, ale Jeongin by mohl, ví toho víc jak já”
ČTEŠ
Alpha and his sunshine (Chanlix)
Fanfiction! PROBÍHÁ KOREKCE ! „jak hluboko ještě musíme jít, abych vám dokázal, že tu žádný příšery nejsou?" ptal se Felix, který sám v sobě ukrýval strach „dokud si nebudeme jistí, že tu opravdu nic není" Toto byla ona osudová chvíle, kdy se všechno změnilo...
