Alpha and his sunshine (Chanlix)

„udělá ti to dobře"

„jsi v pohodě?” Chan seděl v křesle, na klíně Felixe a objímal ho okolo pasu.
Felix zvedl hlavu a podíval se staršímu do očí. Ptal se ho už po několikáté

„ano jsem. Cítím se naprosto dobře” Felix pokýval hlavou a usmál se

„cítíš nějakou změnu?” zeptal se Changbin, když sledoval dvojici, jak se mazlí. Felix byl šťastný, že se mu Chan konečně vyznal, proto se ho nehodlal pouštět. Navíc, ještě teďka je celkem vystrašený z toho co se stalo

„jo cítím. Cítím se tak nějak lehčí, nic mě nezatěžuje, nikdo mě netlačí k zemi. Mám pocit, jako kdybych byl zase sám, můžu rozhodovat za sebe a jsem zamilovaný až po uši” Felix položil své dlaně na Chanovy tváře a věnoval mu lehký polibek. Starší se na Felixe zářivě usmál a mladšího si více přitiskl do objetí. Byl rád, že mohl konečně někoho milovat a nemít strach, nemusel to uvnitř sebe skrývat a konečně to mohl vypustit

„takže, budeš konečně oficiálně můj?” Chan zašeptal Felixovi do ucha a čekal na reakci od mladšího. Ten se znovu podíval Chanovi do obličeje a zakoukal se mu do očí

„budu” zašeptal mu zpátky a nepohodlně se zavrtěl
„jen...”

„jen, co? Děje se něco?” Chan vytřeštil oči

„jo, asi budu potřebovat do nemocnice” Felix skřivil rty do bolestného tvaru

„co tě bolí?”

„záda a hlava, mám pocit, jako kdybych měl něco zlomeného” Felix vydechl a čelo opřel o Chanovu hruď

„pravda, všechno se mu vyléčit nemohlo” Minho se zvedl ze svého místa a přešel k nim. Dlaň položil na Felixova záda a zavřel oči.
„možná to bude jen naražené, mělo by to být dobré, ale pokud si chceš být stoprocentně jistý, tak by bylo fajn do té nemocnice jít” Minho pohladil Felixe po hlavě

„nebo bude prostě stačit odvar z bylinek” ode dveří se ozval ženský postarší hlas. Všichni se otočili tím směrem a spatřili Felixovu babičku, která měla v ruce košík a za zádama Hyunjina s Jisungem. Oba se zářivě na  Felixe usmívali a hned se na něj vrhli. Chan ho pomalu ani nestihnul pustit, aby za níma mohl jít. I přes všechnu bolest, která mu tělem koluje, se nechal těma dvouma objímat. Byl tak neskutečně rád, že je může vidět a sevřít v objetí

„už jsme si mysleli, že jsme tě předevčírem viděli naposledy” Jisung posmrkl a více se tlačil na Felixe. Nemohl by bez něj být, stejně jako Hyunjin. Byl jejich sluníčko

„viděl jsi jak Yongbok vypadal?” Hyunjin se zvědavě zeptal, celkem ho to zajímalo

„vlastně, ani ne. Prostě odešel a já se probral jako ze snu. Každopádně, jsem rád že vás vidím” Felix se usmál a poslal je, si sednout na gauč. Dokonce i Jisung si už zvyknul na vlky a v naprostým klidu si sedl.

„babi...” Felix zašeptal, když se na ni podíval

„váháš jestli mě tak můžeš ještě oslovit?” babička přistoupila blíže ke svému vnukovi
„Felixi, stále jsi můj vnuk ať se stalo cokoli. Ať jako Yongbok, nebo Felix. Pořád jsi moje krev”
Felix s úsměvem kývl a babičku obejmul úplně stejně, jako kohokoliv jiného.

....

„Filixi, tohle vypij” babička před něj postavila hrneček s odvarem z bylinek. Rozhodně to nevoní nejlépe. Tvář se mu skřivila a nelibě na to kouká

„udělá ti to dobře” pobídl ho Chan, který seděl s ním u stolu, aby ho skontroloval, že je v pořádku.
Taky se mu ta vůně moc nelíbila, ale ví co Felixova babička dokáže.

„dobře” Felix špitl a kraj hrnečku přiložil ke rtům. Opatrně upil, aby si neopařil jazyk a zašklebil se nad tou nevábnou chutí

„ještě broučku” Chan hladil Felixe po zádech a sledoval ho. Musel toho do sebe dostat co nejvíce. Felix se nad tímhle oslovením pousmál a pil dál. Sice pomalu ale přece.
Nebyl to žádný elixír, ale i tak mu to dokáže pomoct, aspoň trochu a nebude muset do nemocnice.

....

Felix byl s Chanem v pokoji a chystali se na spánek. Mladší si sundával tričko a Chan ho vzápětí zastavil, když viděla Felixova záda.
Chan se zvedl z postele a přešel k němu. Felix měl na zádech dlouhý šlinc od klacku, který ho majzl po zádech. Okolo červeného se mu vytvářela modřína. Která ho při každém doteku bolela.

„děje se něco?” Felix na něj otočil hlavu a sledoval Chana

„ne neděje” Chan zatřepal hlavou a prstem lehce přejel po ráně, kterou měl Felix na zádech. Poté přiložil své rty a obsypával Felixovy záda polibky. Felix se usmál a otočil se na Chana úplně
„bolí to?” Chan se optal, když se zahleděl Felixovi do očí. Mladší jen zavrtěl hlavou a stále mu pohrával úsměv na tváři. Pod každým polibkem, který Chan na jeho zádech nechával, cítil starost, péči a lásku. Proto tu bolest nezaregistroval

„to jsem rád” starší omotal ruce okolo pasu mladšího a přitáhl si ho blíže
„víš o tom, že teď už nám nic nebrání” Chan se ušklíbl a Felix se jen zasmál. Bral to sportovně, protože stejně ví, že nic nebude

„nebuď nadržené štěně” pihatý chlapec bouchl hravě Chana do ramene a stále se usmíval

„přijdu ti jako štěně?” starší nadzvedl obočí a sledoval Felixe, jak se pod jeho pohledem ošívá

„občas jo”

„jsi si jistý?”

„naprosto” Felix pokýval a stál si za svým tvrzením o Chanovi

„mám tě vyvést z omylu, cukrouši?” Chan zachraptěl Felixovi u obličeje a jeho oči se ztmavily
„kdybych byl štěně, tak ti neudělám tohle” starší se přisál Felixovi na krk a vytvářel mu tam červené flíčky, které mladšímu očividně dělaly dobře, protože z úst vypouštět tiché vzdychy.
„nebo snad tohle” volnou rukou přejel Felixovi po kalhotech přes rozkrok. Mladší zaklonil hlavu a zavřel oči
„dělá ti to dobře, že? Baby boy” Chan přestal a ušklíbl se. Felix se na něj zle podíval a vydechl

„jak můžeš přestat?” mladší zaskřípal zubama

„úplně normálně. Nechci ti ublížit, navíc nejsi stále naprosto zdravý. Tvář nemáš stále dost zahojenou, záda máš ošklivě poraněná, hlavu máš zraněnou taky, bolí tě žebra. Felixi, není dobrý nápad dělat takové věci, když jsi zraněný. Snad jindy, hmm?” Chan nadzvedli Felixovi hlavu za bradu a donutil ho, se na něj podíval. Opravdu mu nechtěl ublížit. Chtěl aby se vyléčil a byl schopný se naprosto v klidu hýbat a nic ho nebolelo

„dobře, dobře. Chápu” Felix kývl hlavou a rozešel se k posteli

„jsi naštvaný?”

„ne, máš pravdu. Nejsem zdravý, potřebuju klid. Tak se semnou pojď aspoň mazlit” Felix si lehl a poplácal na volné místo vedle sebe. Chan se usmál a dohopsal za ním. Lehl si těsně vedle, přikryl je dekou a Felixe obejmul. Dlaněma mu zahříval záda a snažil se z něj tahat bolest.
„dobrou noc” Felix zašeptal a věnoval Chanovi polibek na tvář

„dobrou noc” Chan se více namáčknul a Felix zavřel oči.
V hlavě staršího se vyrojila vzpomínka na to, co mu jeho mládě nedávno řeklo. Chtěl vyzkoušet, jestli je to opravdu tak, jak Jeongin řekl.
Chan zavřel oči a v zápěti je otevřel. Zeleně mu svítily a svůj zrak otočil na Felixovu tvář plnou pih, které se opravdu zdály, jako ty nejkrásnější hvězdy na nebi.
Chan zatajil dech a polštářkem na ukazováčku, přejížděl po Felixových tvářích.
Felix se lehce usmál, když si úplně stejně jako Chan, vzpomněl na Jeonginova slova

„tak jenom přece jsi tu příležitost dostal” Felix zašeptal a nechal se hladit po tvářích, aniž by uhnul. Bylo mu to příjemné

„dostal, ale teď už bys měl spát. Myslím, že tě bude čekat náročný den”