„tak kde jsi tak dlouho?" ozval se Hyunjin, když zmerčil Felixe. Jenže se musel ihned zamračit, když uviděl to zjevení. Felixova tvář byla unavená, posmutnělá a oči tmavší než obvykle. Sotva se doplazil ke stolu, aby si mohl sednout.
„promiň, něco se přihodilo" Felix vydechl, když dosedl na židlu a uvolnil své tělo. Připadal si jako chodící mrtvola. Celé ho to vysílilo. Bylo to tak zvláštní. Hýbalo to s jeho emocema a pocitama
„co se stalo?" zeptal se Jisung, který měl na tváři vyděšený výraz, z toho jak Felix vypadal
„ale nic zásadního, asi mě jen přepadl panický záchvat, ale je to dobré" na stole před ním stál jeho oblíbený jahodový milk shake. Uvnitř sebe byl naprosto šťastný, že mu ho objednali, ještě když tu nebyl. Pomalu natáhl ruku po kelímku a mohl se napít.
„panický záchvat? Nikdy je nemíváš. Stalo se něco, co to zapříčinilo?" Felix jen zavrtěl hlavou na Hyunjinovu otázku a dál se věnoval svému pití
„tak jak se to možné?" zamyslel se Jisung. On byl ten, který naprosto věděl jaké to je a člověk se z toho jen tak během malé chvilky nedostane
„nevím, prostě se to stalo. Jak to přišlo, tak to odešlo. Cítil jsem na svých zádech celkem intenzivní pohled, tak jsem se otočil, ale nebyl tam nikdo, kdo by tomu odpovídal. Najednou se to stalo a všechno to odeznělo, když jsem ten pohled přestal cítit. Bylo to divné. Navíc jsem si vzpomněl na to, co říkal ten knihovník, ale přijde mi to jako blbost" Felix chvilku jemně okusoval brčko, než položil kelímek zpátky na stůl
„jak víme, úplná blbost to nebyla, to co řekl. Ovšem nikde se v okolí nemluví o tom, že by všichni pocítili strach nebo něco takového. Jen nemohli spát, kvůli velkému úplňku, což je klasika" i Hyunjin, který byl vůči tomu, co knihovník řekl naprosto skeptický, tak se utápěl v myšlenkách a pravdivosti
„že by to všechno působilo jen na Felixe?" nadhodil Jisung, který celou dobu koukal do stolu a uvažoval. Tohle z něj vystřelilo naprosto samo
„a je to vůbec možné?"
„pokud si dobře pamatuju a nemůžu říct, že ne, protože na tu noc se zapomenout nedá. Tak Felix byl ten, před kterým se alfa poklonil. Nechal žít narušitele a ještě s ním sympatizoval. Co by se asi stalo, kdyby tam Felix nebyl? Nechal by nás sežrat, a nebo by nás sežral sám? Každopádně mi nesedí, ten intenzivní pohled. Pravděpodobně jsme se dostali z normálního světa, do fantasy. Tohle je naprosto šílený, jako kdyby tě ten něčí pohled ovládal" Jisung se do toho tak ponořil. Měl uvnitř sebe strach, to ano. Ale přemýšlení nad tímhle mu zrychlovalo proudění krve v žílách
„wow, tolik úvah. Podívej, zatím nemůžeme vařit čistě z vody, to prostě nejde. Musíme zjistit co se tu děje a proč se to děje. Přece nemůže na člověka přijít panický záchvat jen tak, bez důvodu. Navíc, jak tě může ovládat něčí pohled? Nesmysl" Hyunjin z toho začal pomalu šílet. Vždycky chtěl vyvrátit nějakou událost, která se mu nelíbila. Což se mu večer vymstilo
„nechme to plavat, myslím si, že se to nebude opakovat. Navíc, stále žiju a nic se mi nestalo. Tak asi není potřeba z toho dělat takovou vědu" Felix věděl, že nemá smysl se o tom dál dohadovat. Bylo to, jako povídat si s koněm a nic se nedovědět.
„ale co když..."
„žádné co když, Jisungu. Prostě pro klid a tvé duševní zdraví, to necháme plavat. Taky jsem slíbil, že se do lesa už nevrátíme. Takže se uklidni" pihatý ho zastavil. Věděl, že je Jisung tak trochu psychicky labilní a nerad by, aby jeho kamarád skončil v blázinci. Prostě je na čase se se vším vypořádat sám.
Felix si dopil své oblíbené pití a povzdechl si. Nechtěl být součástí tohohle zvráceného světa.
Jak jen si obyčejný člověk může vysvětlit to, co se stalo.
Myšlenky mu opět běhaly kolem, nevěděl jak je zastavit. Bylo to, jako sedět na kolotoči. Hlava vás z toho bolí a je vám špatně. Motá se vám hlava a máte neskutečné závratě.
Z toho celého Felixovi padla hlava na stůl a zavřel oči. Jako kdyby ho někdo vypnul a ne jen to, ten pohled se vrátil. Tentokrát, ale neměl strach pouze dopadl takto. Jeho vědomí fungovalo, jenže jeho tělo a oči nechtěly fungovat. Prostě odpadl, jako moucha.
„Felixi!" oba kluci co tu s ním seděli, se najednou vyděšeně zvedli a obešli stůl, aby zjistili co se s jeho kamarádem děje. Dech byl normální a tep srdce též. Vypadal, jako kdyby usnul. Jisung mladšího chytil za ramena a třásl s ním, za účelem jeho probrání, ale nic. Ani jeden z nich nechápal co se stalo, ale Hyunjina napadlo něco jiného.
Rozhlédl se dookola, protože si vzpomněl na ten pohled o kterém Felix mluvil.
Snažil se pečlivě prozkoumat každého člověka, který tam byl.
Oči mu až poté padly na osobu s kapucí přes hlavu, jenže jen co ho ta osoba zmerčila, tak se vypařila. Hyunjin nevěděl kdo to je a také pocítil pohnutí vedle sebe. Felix pomalu zvedal hlavu ze stolu a chytil se za ni.
Když mu hlava na ten stůl dopadla, nemohl ovládnout sílu nárazu, teď jen může říct, že si asi přivodil lehký otřes mozku.
Onen pohled, který ho přišpendlil ke stolu, odešel úplně stejně, jako ta osoba v té kapuci. Prostě se vypařil já pára nad hrncem.
Felix několikrát pomalu zamrkal, než si uvědomil co se to opět stalo. Bolestně skřivil rty a konečně mohl zjistit jaké to je, když lidé mají paralízu celého těla. Byl to tak nepříjemný pocit, až se mu z toho chtělo brečet.
Proč jen se mu dějí tyhle věci, to přece není normální.
Oh hello! 👋😉 My babies💕
Měla jsem málem menší infarkt, brrr. Taky jsem byla málem sežraná domácí alfou, protože jsem si ostříhala vlasy😅
Už jsem si myslela, že to byla moje poslední vteřina v mém životě😅
Kdo by to pak za mě dopsal? 😱 Asi by to zůstalo otevřené 🤷🏻♀️
Říká se, že změna je život. No u mě je změna, jako si uvazovat oprátku okolo krku a nechat mámu, aby zatáhla za druhý konec lana.
Každopádně, tohle necháme být😅 protože žiju a další díl je na světě.
Doufám, že mi odpustíte chyby, protože dneska na ně nemám buňky😅
Luv ya💕💕
ČTEŠ
Alpha and his sunshine (Chanlix)
Fanfiction! PROBÍHÁ KOREKCE ! „jak hluboko ještě musíme jít, abych vám dokázal, že tu žádný příšery nejsou?" ptal se Felix, který sám v sobě ukrýval strach „dokud si nebudeme jistí, že tu opravdu nic není" Toto byla ona osudová chvíle, kdy se všechno změnilo...
