pohled Mayi :
Rozhlédla jsem se po svém pokoji. Byl tu neskutečný nepořádek, nic nebylo na svém místě. Znechuceně jsem si odfrkla a lehla si zpět do postele. Zavřela jsem oči a pokoušela se usnout. Nefungovalo to, jak by taky mohlo když jsem za poslední týden prospala až nezdravě moc dlouho času. Zaskučela jsem a zvedla se na nohy. Mírně jsem zavrávorala a chytla se skříňky vedle mě abych nespadla. S námahou jsem se dopotácela ke dveřím a otevřela je. Už z dálky jsem slyšela hlasy a smích. Jasně, moje skvělé spolubydlící tu mají určitě nějakou milou návštěvu. Vydala jsem se šouravým krokem do obýváku a uviděla asi čtyři kluky rozvalené na naší pohovce. Bylo to tam cítit trávou a podle jejich chování jsem usoudila, že začínala působit.
" Jé, kdopak je tohle?" Změřil si mě jeden z nich pohledem a mírně se usmál.
" To je Maya! Ahoj! Chtěli jsme ti oznámit, že tu budou ale spala jsi" Řekla mým směrem Vali, moje spolubydlící, a rozesmála se.
Pokusila jsem se o něco jako chabý úsměv a otevřela lednici. Nic. Jasně, že ne. Za poslední týden jsem totiž všechno snědla a moje spolubydlící na nákup nechodí. Zaklonila jsem hlavu ve snaze, že mi to pomůže najít jídlo a zbavit se pocitu, že na mě všichni zírají. Nakonec jsem se rozhodla pro variantu dvou kelímků zmrzliny. Vzala jsem si lžíci a byla na odchodu ale zastavil mě něčí hlas.
" Hej krásko kampak?" Ozvalo se a já byla nucena se otočit za tím hlasem, díval se na mě vysoký kluk s rozcuchanými kaštanovými vlasy a tetováním na krku.
" Co nejdál od vás hezoune." Zamračila jsem se a vyrazila zpět do svého království. V pokoji jsem si lehla do postele, pustila si nějakou romantickou komedii, a snažila se ignorovat zvuky ozývající se z našeho obýváku.
Po patnácti minutách jsem to vzdala a ten film vypla. Stejně to byla blbost. Film o tom, jak se do sebe dva zamilují ten jeden toho druhého zklame ale stejně si odpustí a budou spolu žít navěky v rodinném domě s dvěma dětma? Ne, díky. Rozhodla jsem se být trochu produktivní a uklidit si ten neskutečnej bordel. Docela se mi to i dařilo dokud se najednou neotevřely dveře a dovnitř nevpadl ten potetovanec.
" Ups tady není koupelna?" Zasmál se a přišel blíž ke mně.
" Ne není." Odpověděla jsem a podívala se mu do očí, měl je kaštanově hnědé a dost hluboké. Po chvíli jsem si uvědomila, co dělám a odtrhla zrak ať nevypadám jako idiot.
" Tak to bych ji měl jít asi najít." Pronesl a schválně větu natáhl.
" No to bys asi měl." Přikývla jsem otráveně a zase se na něj podívala.
On se jen ušklíbl a odebral se k odchodu, ve dveřích se na mě ještě otočil a projel mě od hlavy až k patě pohledem, ušklíbl se a konečně opustil můj pokoj. Já jen vydechla tu hromadu vzduchu v mých plicích a dál se věnovala úklidu.
...
Asi po hodině, kdy už jsem neslyšela žádné hlasy jsem se rozhodla, že se vydám do kuchyně pokusit se nachystat něco k jídlu. Nemohla jsem celý den přežívat jen na zmrzlině. K mojí smůle se na gauči vedle kuchyně rozvaloval můj oblíbenec. Jen na chvíli odtrhl zrak od mobilu v jeho ruce, mírně se usmál a dál si hleděl svýho. Já si začala chystat jídlo a ignorovala ho.
" Můžu pustit telku?" Pronesl po chvíli ticha.
" Jo jasně. Pusť co chceš" chvíli jsem se odmlčela a pak dodala " ale nic romantickýho nebo zamilovanýho, spíš pusť nějakou depku" ušklíbla jsem se sama pro sebe.
" Wow, tebe bych typoval jako přesně tu, co se dokáže celej den dívat na romanťárny a u toho se ládovat vším možným" odmlčel se " soudě podle tvýho oblečení a celkového vzhledu" zasmál se, ale nevysmíval se mi jen ho to pobavilo.
" Hele, momentálně mám jarní depku jo? To tak prostě je. Je to pár dní na jaře, kdy je všechno na hovno a Sebastian Stan mi nepřipadá sexy" Uchechtla jsem se sama pro sebe a začala jsem se smát ještě víc, když jsem si všimla, že se směje taky.
Nejspíš nebude tak hroznej. Pomyslela jsem si a šla si k němu sednout na pohovku.
.....
