Jen tak jsem seděla na gauči zabalená do deky a sledovala Netflix, když mi najednou začal vibrovat mobil. Na displeji se objevilo jméno Dominik. Lehce jsem se zamračila, protože to byl momentálně poslední člověk od kterého jsem čekala hovor.
" Jo? " Zeptala jsem se do telefonu.
" Spíš preferuju ahoj nebo tak něco, když někomu volám." Odpověděl.
" Ahoj Dominiku!" Řekla jsem schválně víc nahlas.
" Ahoj Mayo" Zopakoval po mně.
" Co potřebuješ?" Zeptala jsem se ho.
" Musím mít ke všemu důvody?" Uslyšela jsem z telefonu jeho smích, který mě přinutil se taky usmát.
" Vím, že něco potřebuješ. Říkal jsi, že zavoláš až když mě budeš potřebovat hm?" Nadzvedla jsem mírně obočí i když jsem věděla, že to nemůže vidět.
" Ty nějak žereš všechno co říkám." Schválně jsem na to nic neodpovídala a čekala, co z něj vypadne.
" Dneska nemám žádné plány což je dost divný a byla jsi prostě asi jediný člověk, co mi zatím neleze na nervy takže... asi jestli nechceš někam zajít?" Zeptal se už klidným hlasem.
" Co si mám pod někam představit? Spíš preferuji místo nebo tak něco." Opakovala jsem po něm a zasmála jsem se nad svým vtipem.
" Kavárna? Fakt bych si dal čokoládovej dort." Řekl s vtipným přízvukem což mě donutilo se taky zasmát.
" Jasně to zní fajn." Odpověděla jsem.
" Tak ve tři se sejdeme před Pierre coffee? " Zeptal se.
" Jo budu tam." Odpověděla jsem a zavěsila hovor. Až teď jsem si uvědomila, že se usmívám a rychle se zatvářila neutrálně. Tak jo, mám tři čtvrtě hodiny to prostě musím stihnout a zvedla se z gauče, kde jsem měla už pomalu vyseděný dolík.
Převlékla jsem se do fitu na fotce ..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ještě nanesla lehký makeup na, kterém jsem si dala dost záležet. V 14:50 už jsem stála před zrcadlem a prohlížela si svůj vzhled. Vypadala jsem fakt dost dobře. Ani jsem nevěděla proč si na svém hledu nechávala tak moc záležet byl to přece jenom Dominik. Dobře, byl to Dominik. Ale stejně to nebyl nikdo o koho bych stála, nemohl být. Znala jsem ho z internetu až moc dobře, utla jsem své pocity a vykulila oči na čas. Sakra. Nemůžu přijít na poprvé pozdě! Jak můžu vědět, že bude nějaké podruhé? Moje myšlenky vařily a já se konečně dokopala z domu. Po cestě jsem skoro běžela a bylo už deset minut po třetí, když jsem přicházela ke kavárně. Cítila jsem jak se mi zrychluje tep a potí dlaně. Ale proč?
Když jsem došla před kavárnou Dominika jsem nikde neviděla. Jasně nejspíš si ze mě jen dělal srandu nebo už to vzdal.
" Ty si ale potrpíš na čas." Uslyšela jsem za sebou hlas, který mě tak vylekal, že jsem sebou trhla.
" Jo, no víš já jsem hrozně zaspala." Řekla jsem dřív než jsem si uvědomila jak dementní vtip to je. Naštěstí se tomu Dominik jen zasmál a odpověděl.
" Jasně. Tak půjdem? Nemám moc v plánu tady stát před kavárnou." Usmál se a podržel mi dveře.
" Dík" Pronesla jsem na něj skoro neslyšně a vkročila do kavárny. Vypadalo to tady fakt moc hezky.
...
Tak jo, dneska dvě kapitoly jako omluva za moje nevydávání :) a omlouvám se, že to končí takhle " napínavě " nojo hodlám vás napínat co nejdýl..
