Pohled Dominika :
Uběhlo pár dní od doby, co jsem se naposled viděl s Mayou. Mezitím jsme si dost psali ale nenahradí to fyzický kontakt.
" Hele vnímáš vůbec? Říkám, že to dáme ještě jednou!" Zvedne na mě hlas Radek a já jen přikývnu a promnu si spánky. Byli jsme už den zavření ve studiu a mě začínalo pěkně hrabat. Začal jsem zpívat ale Radek mě hned přerušil.
" Co děláš vole?! Zníš úplně příšerně natáčíme to tady kvůli tobě už nejmíň podvacáté tak se asi kurva snaž ne!" Zakřičel na mě Radek a já se neudržel.
" Kvůli mně jo? Nevím, kdo si vymyslel, že musíme nahrát celou písničku teď a drží mě tady zavřeného, když vidí, že mi je dost na hovno! Táhni do prdele!" Zakřičím na něj nazpátek a servu si z uší sluchátka.
" Jo ale tobě je na hovno už asi měsíc v kuse!" Vykřikl na mě ještě Radek ale to už jsem byl ve dveřích ze studia. Rychlými kroky jsem jsem seběhl schody a otevřel dveře ven. Zhluboka jsem se nadechl čerstvého vzduchu a rozhlédl se kolem sebe. Slabý vítr si jemně pohrával s mými vlasy a zabraňoval mi v rozhledu. Odhrnul jsem si je z čela a vydal se ulicí co nejdál. Neměl jsem momentálně náladu na nikoho z labelu. Potřeboval jsem alespoň na chvíli vypadnout a přestat na všechno tak myslet.
" Ahoj." Uslyšel jsem z telefonu Mayi hlas. Tenhle zvuk mi kurevsky moc chyběl.
" Čau, hele máš teď čas?" Vyhrkl jsem.
" Jo mám stalo se něco?" Zeptala se starostlivě.
" Ne, jen potřebuju na chvíli vypadnout a mít tě u sebe. " Zasmál jsem a ona se mnou.
" Dobře tak počkáš na mě u našeho domu potřebuju se nachystat."
" Jo počkám ale buď rychlá." Připomněl jsem ji.
" Jo neboj." Odpověděla a zavěsila hovor. Dal jsem si ruce do kapes a vydal se směr její dům.
Asi po šesti minutách čekání jsem ji uviděl, jak vychází ze dveří a prochází zahradou až k brance. Měla na sobě černé Adidas tepláky, obyčejný bílý top a bílé tenisky. Zvláštní, jak může někdo v něčem tak jednoduchém vypadat tak hezky. Přešlápl jsem z nohy na nohu a projela mnou mírná nervozita.
" Wow, sluší ti to." Řekl jsem místo pozdravu a projel jí pohledem. Zastavil jsem se u jejího obličeje, který naplnil ten její rozkošný úsměv. Vtáhl jsem si ji do objetí a nasál její překrásnou vanilkovou vůni.
" Ráda tě vidím." Zamumlala do objetí a odtáhla se.
" Já tebe taky" usmál jsem se na ni a zeptal se "hele upřímně jsem vůbec neplánoval, že spolu někam půjdem takže bych prostě někam šel?"
" Jo, upřímně bych se spíš divila kdyby jsi něco plánoval." Projela mě pohledem a rozešli jsme se. Povídali jsme si úplně o všem možným až jsme se dostali k mému dnešku.
" Vůbec mě nechápou. Berou mě jako samozřejmost. Něco jako robota, který má každý den dobrou náladu a nikdy nic neposere." Stěžoval jsem si a Maya jen pokyvovala hlavou. Takhle naše cesta ještě chvíli pokračovala ale teď jsme se bavili o primitivitě romantických filmů. Smáli jsem se tomu, jak máme oba stejný názor na lásku ve filmech. Bavili jsme se ještě než jsme dorazili k rybníku s molem a krásným výhledem na západ. Sešli jsme na molo a posadili se na okraj. Sledovali jsme spolu zaujatě jak se obloha mění v růžovou malbu.
" To je nádhera." Vydechla Maya a usmála se na mě.
" Jo to je." Přikyvoval jsem a sledoval nebe. S ní mi čas utíkal tak rychle, že jsem úplně zapomněl na tu menší hádku.
" Hele můžu se tě na něco zeptat?" Řekla po chvíli a otočila se na mě.
" Mám snad na vybranou?" Usmál jsem se a natočil k ní hlavu.
" Proč zpíváš o lásce, když na ni nevěříš?" Zeptala se opatrně a podívala se mi do očí. Mírně jsem sebou trhl, čekal jsem snad všechno až na tohle.
" Kdo říká, že na ni nevěřím?" Uhnul jsem pohledem a zadíval se znovu na nebe.
" Ty, ve svých textech." Dodala a nespouštěla ze mě pohled.
" Není to tak, že bych na ni nevěřil. Je to složitější" Odmlčel jsem se, zvedl jsem kámen z mola a hodil ho do vody. Maya tiše seděla a čekala co řeknu. " vždycky, když se do někoho zamiluju tak.. je to super pocit, řekl bych, že možná snad lepší než drogy ale.. pokaždý jsem do toho spadl až moc, byl jsem jakoby posedlý tím člověkem a vždy když ten druhý odešel tak jakobych najednou všechno ztratil a pak bylo jenom prázdno a ten pocit je fakt kurevsky mizernej a já ho nesnášel ale stejně jsem to zkusil znovu a vždy jsem potom dopadl stejně, tak jsem si lásku něco jako zakázal. Vždycky když mi na někom až moc záleží tak ho pak ztratím." Dokončil jsem svůj proslov a podíval se na Mayu. V jejích očích byl vidět soucit? lítost? Nedokázal jsem to vyčíst.
" To je mi líto." Řekla tiše a spustila ze mě pohled.
" Ani nemusí. " Odpověděl jsem stejně tiše a usmál se na ni.
Ona se naposled podívala na nebe a potom si lehla na molo a zavřela oči. Dlouho jsem nečekal a lehl si vedle ní. Naše těla se kousky příjemně dotýkala. Zvedl jsem ruku a pomalu nahmatal tu její. Když se mi to podařilo chytil jsem ji za ní s mírně stiskl. Stisk mi opětovala.
" Děkuju, že jsi tu pro mě. " Řekl jsem velmi tiše.
" Taky děkuju." Odpověděla stejně tichým hlasem. Dál už jsme nic neříkali, jen jsme leželi vedle sebe a propletenými prsty a užívali si tu chvíli.
...
