písnička
Pohled Dominika :
Seděli jsme ve studiu a slavili vydání alba, už jsme měli něco v sobě a smáli se jak blbí. Znovu jsme zvedli skleničky a s popřáním na zdraví jsme do sebe kopli další hořkou tekutinu. Rozhlédl jsem se kolem sebe, bylo tu plno lidí, některé jsem vůbec neznal. Někdo, jak jsem si všiml tu měl i svou drahou polovičku, pár lidí z labelu taky. Hasan seděl v rohu a na koleni mu seděla jeho přítelkyně, smáli se spolu nějaké fotce, jak jsem si už všiml tak dneska vůbec nepili. Bylo tu víc takových lidí, drželi se za ruce a smáli se zatímco já jsem najednou posmutněl. Připadal jsem si sám a neúplný, chyběla mi tu ona. Vzal jsem do ruky telefon a vytočil její číslo, telefon prozváněl ale nikdo ho nezvedl. Třeba spí, uklidňoval jsem svoje myšlenky.
" Co, je?" Zeptal se mě už dost přiopilý Tkej. Vypadal dost směšně ale bylo mu to nejspíš jedno, protože věděl, že na něj doma nečeká žádná holka, které by teď mohlo být líto, že není s ní. Cítil jsem se provinile. Zvedl jsem se a bez odpovědi na jeho otázku jsem se dral ke dveřím. Seběhl jsem schody a nastartoval auto, věděl jsem, že jsem trochu pod vlivem ale risk je zisk, snažil jsem se ji ještě jednou dovolat ale byl to jen další neúspěšný pokus. Začal jsem být trochu nervózní.
Když jsem se blížil k našemu bytu, uviděl jsem už z dálky, jak u něj blikají světla policejních aut. Přidal jsem a zaparkoval kousek od nich. Rychle jsem vyběhl z auta a v rekordním čase jsem doběhl k nejbližšímu policejnímu autu.
" Co se tu do prdele stalo?" Řekl jsem zvýšeným hlasem aby mě bylo slyšet.
" Sem nesmíte pane a nemůžeme Vám momentálně poskytnout žádné informace, takže se prosím.."
" Jen chci vědět jestli je moje holka v pořádku. Maya Leeová." Přerušil jsem ji. Ona na mě vykulila oči ale rychle se zase vzpamatovala.
" Nevím, jak to mám říct ona.." Zarazila se a nervózně se podívala do země, začal jsem panikařit.
" Byla převezena do nemocnice kousek odtud, asi byste měl jet za ní." Podívala se na mě soucitně. Přikývl jsem a rozeběhl se zpět k autu, ještě jednou jsem se rozhlédl po autech a nastoupil do toho svého. Křečovitě jsem se chytl volantu a snažil se uklidnit svůj nadměrně zrychlený tep.
Po chvíli jsem vyjel z parkoviště a rozjel se směr nemocnice.
" Dobrý den, hledám svoji holku Maya Leeová, přivezli ji sem před chvíli měla by tu někde být." Vychrlil jsem na recepční. Stará paní si mě nedůvěřivě prohlédla a zadívala se na monitor.
" Ano, byla sem převezena ale teď je na operačním sále, posaďte se do čekárny a čekejte." Odpověděla a dál si mě vůbec nevšímala. Sesunul jsem se na nejbližší židli a položil si hlavu na ruce. Dýchal jsem až moc rychle a nepravidelně, točila se mi prapodivně hlava ale věděl jsem, že nic jiného než čekat teď dělat nemůžu.
Volal mi Jakub a ptal se, kde jsem a o se stalo. Všechno jsem mu řekl a on slíbil, že za chvíli přijede.
" Čau brácho, jak se držíš?" Konečně dorazil a sesunul se na židli vedle mě. Nic jsem neřekl, jen jsem se na něj podíval svýma skleněnýma očima a on pochopil. Bylo mi mizerně, měl jsem tam být abych mohl zasáhnout a ochránit ji ale já jsem tam nebyl. Místo toho jsem pařil s klukama a jí se mezitím stane něco takového.
" Říkala ti policie, co se stalo?" Zeptal se po chvíli.
" Jo, naběhli k nám domů nějací zmrdi a vymlátili z ní duši." Zašeptal jsem zlomeně. Jakub sebou trhl a upřel na mě pohled.
" Oni- oni vědí, kdo to byl?" Zeptal se mě s přehnaným strachem v očích. Nechápavě jsem se na něj podíval a zavrtěl hlavou. ¨
" Měli kukly.. hele netajíš mi něco?" Zeptal jsem se trochu podrážděně.
" Dominiku... víš, jak jsme si jednou kupovali trávu od toho divnýho cikána?" Zakýval jsem hlavou a dál poslouchal " no.. jak to říct. My jsme mu nezaplatili a on nám začal vyhrožovat" zpozorněl jsem " začal se navážet do nás ale věděl, že proti nám nemá šanci a potom jsi začal chodit s Mayou a nám přišel dopis, že pokud to nezaplatíme tak..." Nechtěl jsem slyšet víc, rozzuřeně jsem vstal a podíval se na něj zaslzenýma očima. Byly to slzy smutku a bolesti.
" Cože" Zašeptal jsem a zaťal pěsti až mi naskočily žíly.
" Niku je mi to.." Nedořekl, protože jsem ho praštil do obličeje. Jakub zavrávoral ale nespadl. Zvedl jsem ruku a vrazil mu další a další, on se nebránil a jen si bral co mu patří. Po tvářích mi stékaly slzy, které už nešly udržet. Zklamal jsem ji. Mohla zaplatit životem kvůli mě. Styděl jsem se za sebe neskutečným způsobem, co jsem to za člověka. Napřáhl jsem se a vrazil Jakubovi do obličeje další ránu. Chtěl jsem mu vrazit další ale on ji zachytil, držel mi ruku a já jsem s ní nemohl pohnout, přes všechno svoje zoufalství jsem povolil ruce a Jakub mě objal. Nebránil jsem se, nechal jsem slzy ať mu smáčí rameno a vypravil jsem zebe bolestný sten. Byl jsem na dně, prostě na dně, necítil jsem už vůbec nic.
....
Feel sad.. 😢 každopádně chtěla bych vám moc moc moc poděkovat za ohlasy na minulých kapitolách, ta aktivita je úplně neskutečná a ty čísla stoupají úplně, že aaa!! Miluju vás :3
💖💖
