Pohled Mayi :
o měsíc později..
Ležela jsem v jeho objetí a prstem mu obtahovala tetování na jeho hrudi. Přejela jsem mu nehtem po břiše a cítila, jak mu po celém těle naskakuje husí kůže.
" Tohle mi nedělej." Zavrněl mi spokojeně do ucha. Usmála jsem se a dál pokračovala ve své činnosti. Byli jsme spolu už dva měsíce a zatím nám všechno skvěle klapalo, samozřejmě byly chvíle, kdy jsme si lezli na nervy a někdy se i hádali ale vždy jsme zase k sobě našli cestu, jako bysme byli dva magnety co se navzájem přitahují.
Z mého přemýšlení nás vytrhl zvonek ode dveří, trhli jsme sebou leknutím.
" Bože můj, kdo otravuje takhle pozdě!" Zaúpěl a zvedal se aby mohl otevřít, sundal mě ze sebe a rychle si natáhl triko. Ode dveří jsem slyšela něčí hlasy, nemluvili ale dost nahlas, takže jsem nemohla odvodit co si povídají. Najednou vběhl do pokoje rozlícený Dominik a začal hledat osobní věci ( telefon, peněženka..) Nechápavě jsem se na něj podívala a čekala, že mi řekne co se děje, když ale nic neříkal musela jsem se ho zeptat.
" Musím odjet." Odsekl mi stručně a dál si mě vůbec nevšímal.
" To mi ani neřekneš důvod?" Posadila jsem se a zarazila ho v hledání klíčů.
" Řeknu ti ho až se vrátím a teď mi laskavě pomoz najít ty zkurvený klíče. " Vpálil mi do očí. Nic jsem na to neodpověděla, jen jsem se zvedla a odcházela do jiného pokoje.
" Kam jdeš?" Zavolal za mnou.
" Pryč.. za chvíli se totiž naštveš a začneš po mně plivat nadávky, potom se druhý den vrátíš a začneš se mi omlouvat, ušetřuju ti práci." Odpověděla jsem mu bez nálady, tohle dělal docela často, prostě se někam vytratil a ani mi neřekl důvod, už jsem si zvykla. Ale bylo mi to líto, zase nám zkazil celý večer.
Vzdychla jsem, posadila se na gauč a pustila si nějaký nekonečný seriál, který zrovna běžel v televizi.
o dva týdny později..
Ležela jsem v posteli a koukala do stropu, byla jsem zase sama, Dominik byl na nějaké akci s klukama z labelu a mně se s nima nechtělo jít. Rozhodla jsem se si udělat čaj a pokusit se nějak rozptýlit myšlenky. Sedla jsem si na kuchyňskou linku a rozhlédla se po bytě. Bydleli jsme teď s Dominikem spolu, už nás totiž unavovaly kecy kluků a holek. Pohled mi sjel na podivuhodný basketbalový koš, postavený v rohu jako dekorace. Byl to Dominikův nápad, říkal, že to vypadá stylově. Při té vzpomínce jsem se musela zasmát.
flashback :
Stáli jsme v obchodním centru a vybírali nábytek do obýváku.
" Ty pičo!" Zakřičel Dominik a rozeběhl se k basketbalovému koši.
" To berem, to potřebujem!" Zahlaholil a vítězoslavně jeden nesl do košíku.
" Ne! To nebereme, je to otřesný!" Hájila jsem zachování našeho bytu alespoň v trochu normálním stavu. Nik se naklonil aby dal koš do košíku ale já mu stihnula uhnout a on se netrefil.
" Hej! Podívej, jaký je to skvost to tady nemůžem nechat!" Zasmál se a přidržel si košík.
" Vždyť ani nehraješ basketball." Praštila jsem se do čela.
" Tak začnu, nebo naše dítě bude hrát co ty víš." Zaculil se a naložil koš do košíku.
Nad tím dítětem jsem se zasmála, ještě jsem nepřemýšlela nad tím, že bych jednou měla svoje vlastní. Malé děti jsou roztomilé ale bála bych se mít vlastní, co kdybych byla špatná máma?
Z mého přemýšlení mě vytrhl zvonek u dveří. Že by se už vrátil Dominik? Podivila jsem se a rozešla se ke dveřím otevřít. Otevřela jsem dveře ale nikoho jsem neviděla, vyšla jsem kousek před dveře a rozhlédla se znova. Furt nic, najednou mě ale někdo něčím uhodil do hlavy a já se svalila na zem. Nebyla to ale tak velká rána, takže jsem neomdlela úplně. Cítila jsem, jak mě něčí ruce táhnou do domu a zavírají dveře. Potom mě někdo kopl vší silou do žaludku a mnou projela palčivá bolest, stočila jsem se do klubíčka ale v tu ránu mě někdo udeřil do nosu, cítila jsem, jak mi z něj vytéká potůček krve. Dostávala jsem další a další rány ale už jsem neměla sílu nějak vnímat bolest.
Napůl v bezvědomí a celá od krve jsem ležela na zemi. Po chvíli to moje tělo už nedávalo a já se propadla do úplného transu.
....
ahojky! chtěla bych se omluvit, že teď nevyšly kapitoly ale jsem nemocná takže to mě myslím omlouvá, každopádně jsem tu s další kapitolou, takže se mějte krásně, skládejte básně a užijte si kapitolu. 😘
