Pohled Mayi:
Zaparkovala jsem před naším domem a rychlým krokem vešla dovnitř. Sundala jsem si boty a vběhla do obýváku. Na gauči tam seděla Anna a objímala Vali kolem ramen.
" Tak co?" Vypískla jsem a hnala se k nim. Úsměv z tváře mi zmizel, když mi došlo, že Vali brečí.
" Nee, neplakej." Pohladila jsem ji po rameni a ona se usmála.
" Je to oficiální?" Vyzvídala jsem dál. Vali zakývala hlavou a podívala se na svoje břicho.
" Jo je." Řekla tiše.
" A čí je? " Nedala jsem se odbít. Vali se na mě podívala jejíma skleněnýma očima.
" Nikolase" Vykulila jsem na ni oči. Nikolas byl jeden týpek s kterým jsme se vídali na vysoký, Vali se s ním scházela a očividně došlo k něčemu víc.
" Musíš mu to říct." Řekla jsem rozhodně.
" Já vím, ale bojím se jeho reakce." Šeptla.
" Neboj to bude dobrý" těšila jsem ji " oznámíš mu to, on řekne, že je to super, potom budeš tlustá a nakonec šťastná mamina." Vali i Anna se tomu zasmály.
" Doufám, že máš pravdu." Řekla už vysmátá Valča.
" Já ji mám vždycky." Hrdě jsem se usmála.
..
Jedli jsme sushi, leželi u mě v posteli a sledovali Peaky Blinders. Nejednou se domem ozval nepříjemný zvuk zvonku. Zaúpěla jsem a stopla jsem seriál. Co, kdo chce tak pozdě večer?
" Dojdu tam." Nabídla se Anna a vydala se k vchodovým dveřím. Za chvíli jsem uslyšela hlasy. Jeden patřil Anně a ten druhý byl moc tlumený na to abych ho mohla identifikovat. Najednou někdo otevřel dveře a stál v nich.. Dominik? Nechápavě jsem se na něj podívala a on se na mě podíval ještě nechápajícně.
" Umm.. co tady potřebuješ?" Zeptala jsem se, když nic neříkal.
" No.. najednou si vyběhla od nás z domu, volal jsem ti a ty jsi to nebrala. Prostě jsem se bál a ty tady ležíš v posteli, cpeš se sushi a ptáš se mě co potřebuju? " Nadzvedl obočí.
" Aha.. jo, promiň mám vyplé oznámení. " Otevřela jsem telefon a uviděla šest zmeškaných hovorů a asi deset esemesek. Zvedla jsem zrak a uviděla naprosto nechápající pohledy holek.
" Tak jo, my vás tady asi necháme, ale pak nám všechno vysvětlíš." Probodla mě Vali pohledem a vyšla spolu s Annou ze dveří. Podívala jsem se na Dominika, který pořád stál ve dveřích a ublíženě se na mě díval.
" Promiňň." Protáhla jsem a odhrnula peřinu aby si ke mě mohl lehnout. On na nic nečekal a rovnou za mnou do postele skočil. Položil si hlavu do mého klína a pustil seriál. Nad tím jsem se jen uchechtla a dál to neřešila.
" Stejně je obdivuhodný kolikrát za posledních pár dnů spolu ležíme v posteli." Podotkl po chvíli.
" Jo, divný." Přiznala jsem.
" Zítra odjíždím na pár dní do Bratislavy, takže tě tu nechám o samotě. " Pokračoval.
" Oukej." Přikývla jsem. Otočil na mě hlavu.
" Ne, že tady beze mě uděláš nějakou hloupost." Ukázal na mě prstem. Zasmála jsem se mu.
" I kdybych udělala není to tvoje věc." Řekla jsem provokativně. Jen co jsem to dořekla vyletěl do sedu a vyzývavě se na mě podíval.
" Není moje věc jo?" Zasmál se a chytil mě tak, že jsem teď ležela pod ním. Díval se mi do očí a tiskl se na mě svojí hrudí. Měla jsem pocit, že můj tep vyletěl tak na 130 tepů za minutu. Usmál se na mě a přitiskl svoje rty na můj krk.
" Mám pocit, že to moje věc je holčičko." Zachroptěl mi do krku a pokračoval ve své činnosti. Byla jsem, jak v ráji ale věděla jsem, že to není správné. Jemně jsem ho od sebe odstrčila a narovnala se do sedu.
" Nelíbilo se ti to?" Zeptal se nechápavě.
" Jo líbilo- musím se jít napít." Vyklouzla jsem z pokoje. Co to sakra dělám? Nepoznávala jsem se. Nejdřív se sním jen tak vyspím a potom si hraju na to, že jsem jeho holka? Tohle jsem přece nebyla já. Nemohla jsem si namlouvat, že ke mně něco cítí a zeptá se mě jestli s ním nechci chodit, on přece s nikým nechodí.
.....
Trochu kratší kapitola ale nic víc už jsem do ní napsat nechtěla takžee.. here you go.
