písnička..
Pohled Mayi :
24.12. ( Štědrý den) 17:00
Zaparkovala jsem na jediném volném místě a vypla motor. Zhluboka jsem se nadechla a přemýšlela jestli to mám opravdu udělat, neviděli jsme se už měsíc. Nakonec jsem se rozhodla kladně a sebevědomě vystoupila z auta. Otevřela jsem dveře do a nastoupila do známého výtahu.
Zazvonila jsem na dveře a čekala až mi někdo přijde otevřít, po chvíli, kdy jsem přemýšlela, že to už vzdám se dveře otevřely a stál v nich vysmátý Jakub. Jen co mě uviděl úsměv mu zmizel ale za chvíli zase naskočil.
" No nekecej!" Zavýskl a vtáhl si mě do silného objetí. Cítila jsem z něj silný alkohol, nejspíš se zase věnovali jejich oblíbené činnosti a to opíjet se i za bílého dne.
" Můžu dál? Chtěla bych si s ním jen na chvíli promluvit." Oznámila jsem mu, on začal horlivě přikyvovat a uhnul mi abych mohla projít. S tichým díky jsem se kolem něj prosmýkla a vydala se do horního patra. Stála jsem před jeho pokojem s napřaženou rukou abych mohla zaklepat ale něco mě drželo to neudělat. Utlumila jsem všechny hlasy co mi říkaly abych šla domů a zaklepala jsem.
" Dále!" Ozval se z pokoje známý hlas a já s hlubokým nádechem vešla do dveří.
Ležel rozvalený na posteli a koukal do mobilu, zvedl hlavu aby se podíval kdo přišel a když uviděl, že jsem to já úplně ztuhnul. Prohlížel si mě asi jako kdyby uvažoval nad tím jestli má vidiny nebo jsem to opravdu já.
" ahoj." Řekla jsem potichu a zavřela za námi dveře. Nik se vyhoupl do sedu a dál mě strnule pozoroval. Po chvíli, když se vytrhl z transu mi odpověděl.
" ahoj" Řekl stejně tiše a já jsem popošla kousek blíž.
" Um.. jen jsem projížděla okolo a no- jsou Vánoce, takže jsem si řekla, že bych mohla..... Jakub mě pustil dovnitř." Propalovala jsem pohledem díry do podlahy a koktala páté přes deváté.
" Jo, no on je opilý takže by sem asi pustil každého." Usmál se ale bylo na něm vidět, že mu do smíchu opravdu není.
" N-no, chybělas mi.." Zašeptal a já se konečně podívala do jeho očí. Měl je zase skleněné.
" Taky jsi mi chyběl.." Řekla jsem ještě tišeji a cítila, jak se mi tvoří knedlík v krku.
" A, je mi opravdu líto všechno co se.. co se stalo v tom baru a potom já... byla to hloupost a.." Odmlčel se a já viděla, jak se mu oči plní to slanou tekutinou, které se říká slzy. Jak jsem ho takhle viděla po tváři se mi svezla první slza, za ní další.
" Já - měla jsem hrozně náročný víkend a to proto brečím-.." Mumlala jsem a cítila další slzy, nechtěla jsem před ním už nikdy brečet.
" Jen- Šťastné a Veselé Dominiku.." Řekla jsem poslední větu a vyběhla z jeho pokoje. Měla jsem uslzené oči a nic neviděla takže jsem po cestě do někoho vrazila.
" Jsi v pohodě?" Ptal se starostlivě Radek a já jen s kýváním hlavy rychle opouštěla tenhle dům.
Pohled Dominika :
Opouštěla rychle můj pokoj a za mě začaly mluvit emoce. Po tvářích mi klouzaly slzy, které jsem už pro ní nikdy nechtěl ronit. Svezl jsem se zpět na postel a nechal sám sebe si smáčet polštář. Doufal jsem z celého svého srdce, že už ji nikdy neuvidím a v klidu na ní zapomenu ale osud mě chtěl asi pěkně pomučit.
Pohled Naty ( Hasanova nová holka) :
Většina z nás seděla v obýváku a čekali jsme na zbytek.
" Je tady Maya." Oznámil nám Jakub, který právě přišel za námi. Maya? Už jsem o ní něco slyšela ale nevěděla jsem přesně kdo to byl. Podívala jsem se po klucích a jejich výrazy mluvily za vše.
" Přišla za Nikem?" Vyptávala se Týna. Za Nikem, nějaká jeho holka?
" Kdo to vůbec je ta Maya?" Zeptala jsem se nechápavě.
" Holka kterou Dominik miloval." Odpověděl mi Toky.
" A nikdy nepřestane milovat.." Doplnil ho Radek.
....
🌹🖤
